Hnutí Duha: Povodně na Lužnici mohly být podstatně horší - Přírodní niva řeky zachytila milióny kubíků vody

Povodeň na Lužnici mohla být ještě horší, kdyby část vody nezadržela zachovaná přírodní niva řeky v chráněné krajinné oblasti nedaleko státní hranice, upozornilo Hnutí DUHA. Podle doposud nezveřejněných výsledků výzkumu Akademie věd lze odhadovat, že louky, mokřady a meandry v jediném jedenáctikilometrovém úseku omezily záplavu na dolním toku o 5,5 miliónu krychlových metrů – tedy objem odpovídající středně velké přehradní nádrži.

Nedávno dokončený, zatím nepublikovaný výzkum Botanického ústavu Akademie věd totiž ukázal, že právě takové množství vody pojme zachovaný úsek říční nivy na horním toku Lužnice mezi státní hranicí s Rakouskem a Suchdolem n.L. Celé území je součástí Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko.

Povodňová vlna na Lužnici měla podle Českého hydrometeorologického ústavu i přes charakter až tisícileté vody odlišnou podobu než na Vltavě [1]. Stoupala pomaleji, kulminace byla méně výrazná a voda delší dobu opadávala. V době, kdy do Orlíka přitékaly maximální průtoky z Vltavy a Otavy, povodeň na Lužnici se zdržela díky akumulační schopnosti chráněné krajiny na Třeboňsku.

Nejvíce vody pak Lužnice přinesla do Vltavy až o tři dny později. Pokud by se tak nestalo, vrchol povodňové vlny v Praze a dalších městech by byl ještě vyšší a zaplavil by větší území.

Na Třeboňsku i v dalších místech podobně účinkovaly i další zachované říční nivy, plochy kolem břehů pokryté většinou loukami, lužními lesy a tůněmi. Záplava se zde bezpečně rozlije, což sníží velikost i sílu povodňové vlny a tím omezí škody ve městech na dolním toku. Přitom v této krajině povodeň působí jen minimální škody.

Převážná většina podobných území podél českých řek ale byla v minulosti rozorána na pole nebo dokonce zastavěna budovami. Platí to hlavně pro nížiny. Například na Labi nezůstala téměř žádná přirozená niva, podél moravských řek pouze zbytky. Narovnanými koryty voda rychle – a tedy také s větší silou - proudí do nížin. Během dvacátého století se celková délka českých řek a potoků zkrátila o třetinu.

Během záplav v roce 1997 zadržely poslední tři větší komplexy lužních lesů a luk - v Litovelském Pomoraví nad Olomoucí, na soutoku Dyje s Moravou a podél Odry nad Ostravou - více vody než všechny přehrady v povodí Moravy a Odry dohromady. Například poslední jmenované území, rozsáhlá plocha meandrů, lužních lesů a luk v Chráněné krajinné oblasti Poodří, zachytilo celkem 89 miliónů m3 vody a zmenšilo významně povodňovou vlnu v Ostravě.

Jaromír Bláha z Hnutí DUHA řekl:
"Příklad Lužnice nad Suchdolem dobře ilustruje, jak důležité jsou přírodní nivy řek pro ochranu před povodněmi, jak velké nebezpečí znamená jejich zničení a proč je musíme obnovit. Pouhých několik kilometrů přirozených meandrů řeky a okolních luk zadrželo tolik vody, kolik se vejde do přehrady za stovky miliónů korun. V celkovém objemu povodně není pět a půl miliónu kubíků mnoho, stejně jako jedna přehrada sama nehraje velkou roli, ale kdyby bylo podobných niv více, byly by i škody podstatně menší. V roce 1997 zachytily tři zbývající větší komplexy lužních lesů a luk na Moravě více vody, než všechny tamní přehrady dohromady. Obnova přírodních niv podél českých a moravských řek se musí stát jedním z hlavních bodů programu ochrany před povodněmi, se kterým snad vláda nyní přijde. Rozhodně znamená lepší investici než sypání miliard korun do nových přehrad a betonu."

Poznámky:

[1] Český hydrometeorologický ústav: Předběžná souhrnná zpráva o hydrometeorologické situaci při povodni v srpnu 2002, www.chmi.cz/hydro/pov02/pred_zpr.htm