Správa NP Šumava: Pracovníci Správy Národního parku Šumava se starají o nejmenší sovičku Evropy

Ve Stanici pro handicapovaná zvířata Správy Národního parku Šumava se zotavuje kulíšek nejmenší - nejmenší sovička žijící na území Evropy. Díky péči pracovníků Správy Národního parku Šumava to vypadá, že se brzy vrátí do volné přírody.

O velmi vzácného pacienta se starají pracovníci Stanice pro handicapovaná zvířata, kterou na Klášterci provozuje Správa Národního parku Šumava. Pečují zde o zraněného kulíška nejmenšího, což je nejmenší sova žijící na území Evropy. V rámci České republiky jde o silně ohrožený, zvláště chráněný druh, kterého u nás žije jen něco okolo jedné tisícovky párů.

Toto pondělí (4.června 2012) ho nalezli turisté mezi Borovou Ladou a Kvildou. „Narazil do jedoucího auta a měl poraněné levé oko a těžký otřes mozku. Což je poměrně závažné zranění. Naštěstí to vypadá, že všechno dobře dopadne a uzdraví se mu i oko, se kterým má teď problémy," říká Petr Juha, vedoucí Stanice pro handicapovaná zvířata Národního parku Šumava.

Za necelé tři dny na klášterecké stanici se díky správné péči rychle zmátořil a má se čile k světu. Naučil se přijímat potravu a každý den několikrát dostává z injekční stříkačky glukózu a z pinzety kuřecí maso. „První dva dny byl apatický, dnes už všechno pozoruje a taky mě svými drápy pěkně sevřel prst, je vidět že se mu vrací síla. Dělá nám velkou radost, že se uzdravuje," říká Petr Juha.

Naopak velký smutek vyvolalo u ošetřovatelů z Klášterce to, jak díky nezkušenosti člověka dopadl jejich předchozí pacient. Zhruba před týdnem se sem dostalo mládě jelena lesního, které ale brzy uhynulo. „Ten člověk co ho odnesl, udělal několik chyb. Zásadní byla ta, že koloucha nenechal na svém místě v péči jeho matky. Nejlepší ochrana mláďat je, když se jim člověk v přírodě opatrně vyhne a ponechá v klidu. To je pro čerstvě narozená mláďata nejlepší," říká Petr Juha.
Zajímavý host se na Klášterec dostal včera. Nebyl zraněný, nepotřeboval žádnou léčbu, přesto mu pracovníci Stanice pro handicapovaná zvířata zachránili život. I do jeho osudu předtím nepříznivě zasáhl jiný člověk.

Na Správu parku přinesl někdo v krabičce ptáče sýkorky koňadry. Podle svých slov ho našel na zemi. „Opět to byla velká chyba. Měl ho nechat tam, kde bylo, protože matka se o něj vždy správně postará. Pokud ho člověk odnese, zvíře často zahyne, nebo je odsouzené žít v zajetí," říká Petr Juha. „Lidé musí nalezená mláďata nechávat v přírodě. I když se jim zdají opuštěná, není to pravda," doplňuje. „Samozřejmě jiný případ je, když někdo nalezne zraněné zvíře, jako to bylo v případě kulíška nejmenšího. Pak je třeba vyhledat pomoc," uvádí jeho kolega ze Stanice pro handicapovaná zvířata Petr Toman.

V tomto případě měla malá sýkorka ale štěstí. „Pod střechou naší stanice má hnízdo rehek zahradní. Má teď na jaře čtyři mladé. Vylezl jsem po žebříku do hnízda a přidali tam další mládě, o které se teď starají," uzavírá Petr Toman.


Kde žije kulíšek nejmenší?

V České republice je rozšíření kulíška spíš ostrůvkovité, soustředěné hlavně do oblasti jižních a západních Čech. Celkový počet se na začátku 90. let odhadoval na 900-1300 párů. V jižních Čechách jsou to především souvislé lesní porosty v nadmořských výškách od 390 do 1260 m. V západních Čechách kromě Šumavy a Českého lesa hnízdí například i na Chebsku, Rokycansku, v Brdech a na Karlovarsku. Hnízdění bylo prokázáno i v CHKO Labské pískovce, ale i ve východních Čechách na Náchodsku. Na Moravě se vyskytují v Beskydech, v Javorníkách, na Českomoravské vrchovině a v Oderských vrších. Kulíšek nejmenší žije převážně v tajze severní Evropy a ostrůvkovitě v některých horských oblastech střední a jižní Evropy, jako je Šumava, Karpaty, Pyreneje a Alpy. Místy se vyskytuje i v souvislých lesích v nižších polohách, u nás například v brdských a křivoklátských lesích. Severní hranici rozšíření tvoří hranice lesa.


Stanice pro handicapovaná zvířata

je vybudována k širokému využití pro záchranu postižených divokých zvířat a k ekologické výchově návštěvníků. Zařízení jednotlivých kotců, výběhů a voliér umožňuje kvalitní poskytování péče pro každé divoké handicapované zvíře.

Pro veřejnost je stanice otevřena od dubna do října každou středu od 9 do 14 hodin.

Kontakty:
1. Vedoucí stanice Petr Juha - 731 530 223
2. Referent stanice Petr Toman - 731 530 325
3. Záchranná stanice pro ohrožené a handicapované živočichy při Muzeu Šumavy v Kašperských Horách - 723 760 887
4. Policie ČR Vimperk - 974 236 780
5. Městská policie Vimperk - 388 414 365

Projekt obsahuje tři části:
• hlavní budovu voliér a v ní např. projekční místnost k environmentálnímu vzdělávání, karanténu nebo odchovnu myší
• budovu zázemí s ošetřovnou, přípravnou a sklady krmiv, kanceláří obsluhy a klubovnou
• rehabilitační rozletovou voliéru, která slouží pro zvýšení fyzické kondice vyléčeného zvířete před jeho vypuštěním do volné přírody.

V budovách stanice fungují obnovitelné zdroje energie, budova zázemí je nízkoenergetickou stavbou. Projekt tím spojuje využití série nejnovějších technologií, ochranu přírody i péči o handicapované živočichy. Umístění stanice bylo vybráno vzhledem k výhodné pozici centrálního místa v návaznosti na veterinární služby s kompletním vybavením. Rozloha oploceného areálu (cca 7 ha) v Klášterci, na který je stanice situována, umožňuje další využití a rozvoj plynoucí z provozu takového zařízení.