Tiskové zprávy
Správa NP a CHKO Šumava: Pracovníci stanice pro handicapovaná zvířata pečují o vážně zraněného výra velkého
O zraněného výra velkého a poštolku obecnou pečují pracovníci Stanice pro handicapovaná zvířata Správy Národního parku Šumava. Výr už se do volné přírody nevrátí, poštolka má velkou šanci.
Znovu umět létat učí zraněného výra velkého zaměstnanci Správy Národního parku Šumava ze Stanice pro handicapovaná zvířata v Klášterci u Vimperka.
Zhruba dva roky starého samce výra našli místní lidé na Borových Ladech, když ležel na zemi zraněný a úplně promoklý. Narazil do drátů elektrického vedení.
„Výr byl promáčený, ve stresu. Nebránil se. Úplně bez problémů se nechal chytit, což ukazovalo na jeho naprosté vyčerpání,“ vysvětluje Petr Juha, vedoucí Stanice pro handicapovaná divoká zvířata.
Po převozu do stanice na Klášterci a usušení se výr rychle vzpamatoval. „Začal hned dobře žrát kuřecí maso a vypadalo to s ním velice dobře,“ vypráví Petr Juha. Pak ale přišel náhlý obrat. „Přestal přijímat potravu. Začal být apatický, propadl do letargie. Zdálo se, že se u zvířete nastartoval stresový faktor, po kterém je nebezpečí, že zvíře uhyne. Obvolával jsem všechny záchranné stanice v republice,“ pokračuje s vyprávěním Juha.
K rapidnímu zlepšení došlo v momentě, kdy na radu jednoho z nejzkušenějších místních chovatelů Ivana Lukeše z Kašperských Hor dostával výr vždy několik kubických centimetrů Coca Coly.
„Ta obsahuje spoustu cukru, ale hlavně povzbuzujících prostředků, jako je třeba kofein, které výra rozproudily. Začal se znovu chovat normálně,“ popisuje chovatel stanice Per Toman.
Dnes už výr, kterému se ve stanici po myslivecku říká Kuba (pozn. výr velký je latinsky Bubo Bubo) létá v rozletové voliéře, která je asi třicet metrů dlouhá. Podle Petra Juhy tu ale bude muset zůstat na pořád. „Na místě na křídle, které zasáhl elektrický proud, už mu nikdy neporoste peří. Sice létá, ale jeho zdravotní stav už mu nikdy nedovolí, aby se vrátil do volné přírody. Pokud se o něj nepostaráme, tak zahyne,“ uvádí Petr Juha.
Větší štěstí bude mít mládě poštolky obecné (Falco tinnunculus), které Petr Juha do stanice přivezl ze Zdíkova. Mládě se srazilo s drátem vysokého napětí a upadlo na jeden zdejší dvorek. „Nejdřív bylo v šoku a nechtělo přijímat potravu, několik dnů jsme ho museli vyživovat uměle. Potom se jeho stav zlepšil. Dnes mu musíme zmenšovat dávky potravin, protože ztloustlo,“ říká Petr Juha. Podle něj je ale malá poštolka ve výborné formě. „Měla by se brzy vrátit do přírody,“ myslí si.
Stanice pro handicapovaná zvířata je vybudovaná k širokému využití pro záchranu postižených divokých zvířat a k ekologické výchově návštěvníků.
“V tomto případě je opravdu důležité slovo divoký, protože naše stanice je určená pouze pro divoce žijící zvířata. Jako jsou všichni ptáci, ale například i jelen, nebo jezevec,” popisuje Juha. Zařízení jednotlivých kotců, výběhů a voliér umožňuje kvalitní poskytování péče pro každé divoké handicapované zvíře.
Pro veřejnost je stanice otevřena od dubna do října, každou středu od 9 do 14 hodin. „Zájem ze strany veřejnosti je veliký. Lidem, ale vycházíme vstříc a stanici lidem ukazujeme i mimo návštěvní hodiny,“ říká Petr Juha.
Zaměstnanci Stanice pro handicapovaná zvířata natáčí v době, kdy léčí zraněná zvířata názorné videozáznamy, pořizují fotky. Ty v současné době využívají pro prezentaci stanice před veřejností a později pak při výuce dětí, které sem v rámci různých výukových programů a zájmových kroužků začnou chodit od září.
Kontakty:
1. Vedoucí stanice Petr Juha - 731 530 223
2. Referent stanice Petr Toman - 731 530 325
3. Záchranná stanice pro ohrožené a handicapované živočichy při Muzeu Šumavy v Kašperských Horách - 723 760 887
4. Policie ČR Vimperk - 974 236 780
5. Městská policie Vimperk - 388 414 365
Projekt obsahuje tři části:
* hlavní budovu voliér a v ní např. projekční místnost k environmentálnímu vzdělávání, karanténu nebo odchovnu myší
* budovu zázemí s ošetřovnou, přípravnou a sklady krmiv, kanceláří obsluhy a klubovnou
* rehabilitační rozletovou voliéru, která slouží pro zvýšení fyzické kondice vyléčeného zvířete před jeho vypuštěním do volné přírody.
V budovách stanice fungují obnovitelné zdroje energie, budova zázemí je nízkoenergetickou stavbou. Projekt tím spojuje využití série nejnovějších technologií, ochranu přírody i péči o handicapované živočichy. Umístění stanice bylo vybráno vzhledem k výhodné pozici centrálního místa v návaznosti na veterinární služby s kompletním vybavením. Rozloha oploceného areálu (cca 7 ha, pro potřebu stanice je vyčleněno 3,5 ha) v Klášterci, na který je stanice situována, umožňuje další využití a rozvoj plynoucí z provozu takového zařízení.
Znovu umět létat učí zraněného výra velkého zaměstnanci Správy Národního parku Šumava ze Stanice pro handicapovaná zvířata v Klášterci u Vimperka.
Zhruba dva roky starého samce výra našli místní lidé na Borových Ladech, když ležel na zemi zraněný a úplně promoklý. Narazil do drátů elektrického vedení.
„Výr byl promáčený, ve stresu. Nebránil se. Úplně bez problémů se nechal chytit, což ukazovalo na jeho naprosté vyčerpání,“ vysvětluje Petr Juha, vedoucí Stanice pro handicapovaná divoká zvířata.
Po převozu do stanice na Klášterci a usušení se výr rychle vzpamatoval. „Začal hned dobře žrát kuřecí maso a vypadalo to s ním velice dobře,“ vypráví Petr Juha. Pak ale přišel náhlý obrat. „Přestal přijímat potravu. Začal být apatický, propadl do letargie. Zdálo se, že se u zvířete nastartoval stresový faktor, po kterém je nebezpečí, že zvíře uhyne. Obvolával jsem všechny záchranné stanice v republice,“ pokračuje s vyprávěním Juha.
K rapidnímu zlepšení došlo v momentě, kdy na radu jednoho z nejzkušenějších místních chovatelů Ivana Lukeše z Kašperských Hor dostával výr vždy několik kubických centimetrů Coca Coly.
„Ta obsahuje spoustu cukru, ale hlavně povzbuzujících prostředků, jako je třeba kofein, které výra rozproudily. Začal se znovu chovat normálně,“ popisuje chovatel stanice Per Toman.
Dnes už výr, kterému se ve stanici po myslivecku říká Kuba (pozn. výr velký je latinsky Bubo Bubo) létá v rozletové voliéře, která je asi třicet metrů dlouhá. Podle Petra Juhy tu ale bude muset zůstat na pořád. „Na místě na křídle, které zasáhl elektrický proud, už mu nikdy neporoste peří. Sice létá, ale jeho zdravotní stav už mu nikdy nedovolí, aby se vrátil do volné přírody. Pokud se o něj nepostaráme, tak zahyne,“ uvádí Petr Juha.
Větší štěstí bude mít mládě poštolky obecné (Falco tinnunculus), které Petr Juha do stanice přivezl ze Zdíkova. Mládě se srazilo s drátem vysokého napětí a upadlo na jeden zdejší dvorek. „Nejdřív bylo v šoku a nechtělo přijímat potravu, několik dnů jsme ho museli vyživovat uměle. Potom se jeho stav zlepšil. Dnes mu musíme zmenšovat dávky potravin, protože ztloustlo,“ říká Petr Juha. Podle něj je ale malá poštolka ve výborné formě. „Měla by se brzy vrátit do přírody,“ myslí si.
Stanice pro handicapovaná zvířata je vybudovaná k širokému využití pro záchranu postižených divokých zvířat a k ekologické výchově návštěvníků.
“V tomto případě je opravdu důležité slovo divoký, protože naše stanice je určená pouze pro divoce žijící zvířata. Jako jsou všichni ptáci, ale například i jelen, nebo jezevec,” popisuje Juha. Zařízení jednotlivých kotců, výběhů a voliér umožňuje kvalitní poskytování péče pro každé divoké handicapované zvíře.
Pro veřejnost je stanice otevřena od dubna do října, každou středu od 9 do 14 hodin. „Zájem ze strany veřejnosti je veliký. Lidem, ale vycházíme vstříc a stanici lidem ukazujeme i mimo návštěvní hodiny,“ říká Petr Juha.
Zaměstnanci Stanice pro handicapovaná zvířata natáčí v době, kdy léčí zraněná zvířata názorné videozáznamy, pořizují fotky. Ty v současné době využívají pro prezentaci stanice před veřejností a později pak při výuce dětí, které sem v rámci různých výukových programů a zájmových kroužků začnou chodit od září.
Kontakty:
1. Vedoucí stanice Petr Juha - 731 530 223
2. Referent stanice Petr Toman - 731 530 325
3. Záchranná stanice pro ohrožené a handicapované živočichy při Muzeu Šumavy v Kašperských Horách - 723 760 887
4. Policie ČR Vimperk - 974 236 780
5. Městská policie Vimperk - 388 414 365
Projekt obsahuje tři části:
* hlavní budovu voliér a v ní např. projekční místnost k environmentálnímu vzdělávání, karanténu nebo odchovnu myší
* budovu zázemí s ošetřovnou, přípravnou a sklady krmiv, kanceláří obsluhy a klubovnou
* rehabilitační rozletovou voliéru, která slouží pro zvýšení fyzické kondice vyléčeného zvířete před jeho vypuštěním do volné přírody.
V budovách stanice fungují obnovitelné zdroje energie, budova zázemí je nízkoenergetickou stavbou. Projekt tím spojuje využití série nejnovějších technologií, ochranu přírody i péči o handicapované živočichy. Umístění stanice bylo vybráno vzhledem k výhodné pozici centrálního místa v návaznosti na veterinární služby s kompletním vybavením. Rozloha oploceného areálu (cca 7 ha, pro potřebu stanice je vyčleněno 3,5 ha) v Klášterci, na který je stanice situována, umožňuje další využití a rozvoj plynoucí z provozu takového zařízení.
Tento článek patří do kategorie |
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
