Tiskové zprávy
Česká společnost ornitologická: Ptačí chřipka versus divoce žijící ptáci
V souvislosti s rozmachem tzv. ptačí chřipky od podzimu 2005 přinesla mnohá media i mezinárodní organizace (např. WHO, FAO) zprávy o tom, že přenos ptačí chřipky způsobují převážně divocí ptáci. Tato skutečnost však nikdy nebyla věrohodně potvrzena a ani průběh šíření choroby na jedné straně a průběh podzimní migrace divokých ptáků na straně druhé této teorii neodpovídá.
Česká společnost ornitologická Vám k této problematice přináší následující shrnutí.
Viry ptačí chřipky se u volně žijících ptáků vyskytují celkem běžně, většinou se však jedná o nízkopatogenní kmeny, které mohou způsobit maximálně lehčí průběh nemoci. U některých skupin ptáků se tyto nízkopatogenní kmeny vyskytují častěji (např. u vodních ptáků – kachen, husí, labutí či racků).
Vzácně se kmeny subtypů H5 a H7 mohou přeměnit ve vysokopatogenní, jako např. kmen H5N1, který je nebezpečný i pro člověka. Virus H5N1 je však u divokých ptáků extrémně vzácný. U evropských divoce žijících pěvců (např. havrani, vlaštovky či třeba běžní návštěvníci krmítek) dokonce nebyl dosud prokázán. Mechanismus přenosu vysokopatogenního viru není dosud uspokojivě vysvětlen. Virus H5N1 pravděpodobně vzniká u domácí drůbeže mutací mnohem méně nebezpečných virů, které ovšem mohou být přeneseny z divokého ptáka na drůbež při jejich těsném kontaktu. Virus zmutovaný do vysokopatogenní formy může být poté přenášen z drůbeže na divoce žijící ptáky. Ti po nakažení velice rychle onemocní a brzy umírají – během podzimu 2005 nebyl zjištěn ani jeden případ nalezení viru H5N1 u zdravého divokého ptáka, který by byl schopen další migrace – vždy se jednalo o ptáky nemocné, umírající nebo již mrtvé, neschopné letu na větší vzdálenost. Na území Evropy (mimo EU) je dosud počet nakažených jedinců divokých ptáků zcela zanedbatelný (max. desítky kusů) v porovnání s výskytem této nemoci u domácí drůbeže.
V rámci zvýšených kontrolních opatření, zavedených Evropskou komisí, bylo na konci roku 2005 testováno na 25 000 divoce žijících ptáků ohledně možného výskytu ptačí chřipky . Ani jeden vzorek nebyl pozitivní a dodnes nebyl zjištěn výskyt vysoce patogenního kmene H5N1 na území EU! (Zdroj: Rapid Midday Express, 9.1. 2006)
Neexistuje ani jeden případ, kdy by došlo k přenosu ptačí chřipky z volně žijícího ptáka na člověka. Všechny případy onemocnění lidí ptačí chřipkou byly zaviněny úzkým kontaktem těchto osob s drůbeží a jejími exkrementy nebo požíváním nedostatečně tepelně upraveného masa z nakažené drůbeže.
Šíření ptačí chřipky velmi často neodpovídá migračním trasám a načasování migrace. Např. rozšíření ptačí chřipky z Číny do Ruska proběhlo v době, kdy naprostá většina možných „viníků“ z řad stěhovavých kachen pelichala, tedy přechodně ztratila peří, což vylučuje jakýkoli další let. Navíc toto rozšíření nemoci ani neodpovídalo migračním trasám. Naopak směr šíření ptačí chřipky z Číny do Ruska, Kazachstánu a Mongolska odpovídal dopravním trasám zprostředkovávajícím mimo jiné intenzivní obchod s drůbeží. Virus nebyl zjištěn ani v Austrálii, na Taiwanu, Filipínách, či na Novém Zélandu – do všech těchto míst migrují statisíce divokých ptáků z celé Asie. Divocí ptáci dále nerozšířili virus po Evropě ani do Afriky, ačkoli světové organizace varovaly před nebezpečím, které údajně plynulo z podzimní migrace.
Ve většině případů rozšíření nemoci (např. veškeré rozšíření chřipky po jižní Asii) šlo pravděpodobně o přenos skrze obchod s drůbeží a její transport, což je mnohem jednodušší a pravděpodobnější cesta rozšíření ptačí chřipky. Zvláště nebezpečný je pak ilegální obchod s ptáky – ať již s drůbeží či tzv. klecovými ptáky – v takovýchto případech neexistují žádné kontroly a hygienické podmínky jsou ještě mnohem tristnější.
U drůbeže je možný přenos urychlen především díky špatným hygienickým podmínkám v chovech, vysoké hustotě chovaných ptáků (která sama o sobě je stresující faktor, oslabující ptáky) a s tím souvisejícím úzkým a dlouhodobým kontaktem s exkrementy, kterými může být virus přenášen.
U příležitosti ukončení podzimní migrace (kterou oproti předpokladům nedoprovázelo rozšíření ptačí chřipky do Evropy, Asie či dokonce Ameriky) vydal BirdLife International v prosinci 2005 tiskovou zprávu, v níž zcela jasně upozorňuje na fakt, že tažní ptáci nejsou přenašeči, ale spíše oběti ptačí chřipky, neboť se snadno mohou nakazit od nemocné drůbeže. BirdLife International upozorňuje zejména na nutnost dodržování přísných biologických kontrol v chovech a při obchodu s drůbeží. Nejdůležitější je pak zcela zamezit transportu drůbeže z nakažených oblastí (včetně jejích částí,jako např. neošetřené peří, pařáty apod.), přísně dodržovat zákaz používání nezpracovaného drůbežího trusu coby hnojiva a krmiva v zemědělství a rybářství (jak je často praktikováno nejen v Asii, ale třeba i v Rusku), omezit mezinárodní obchod s ptáky chovanými v zajetí a to včetně exotů a dále zvýšit úsilí vedoucí k zamezení ilegálního obchodu s ptáky.
„Takováto opatření skutečně fungují”, říká ředitel Birdlife International Dr. Michael Rands. „Nákaza ptačí chřipky např. pronikla obchodem s drůbeží do Malajsie či Jižní Koreje. Obě země však byly schopné zarazit šíření ptačí chřipky přísnými kontrolami chovů a transportu drůbeže a nyní se v nich tato nemoc vůbec nevyskytuje. A to přesto, že přes tyto země táhly statisíce divoce žijících vodních ptáků”
Z iniciativy sekretariátu Bonnské úmluvy (Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů při OSN) vznikla na podzim roku 2005 vědecká pracovní skupina pro ptačí chřipku, skládající se z představitelů a pozorovatelů z 9 různých mezinárodních organizací, včetně 4 organizací při OSN. Tato pracovní skupina varovala před rostoucí hysterii a jednostranným přístupem médií, kteří neomluvitelně zjednodušují příčiny šíření nemoci a svalují vinu především na divoké ptáky.
Rovněž zaznělo varování, že choroba může i vážně ohrozit a zdecimovat několik celosvětově ohrožených druhů ptáků, jako je např. husa malá, berneška rudokrká, husa labutí či jeřáb sibiřský. Toto nebezpečí hrozí, pokud se ptáci nakazí od nemocné drůbeže vysokopatogenním virem. V květnu 2005 způsobil výskyt viru H5N1 na jezeru Qinghai v Číně úhyn přibližně 6000 jedinců husy indické (Anser indicus), což představuje 5-10% celkové populace tohoto druhu!
Vědci dále upozornili, že stále nejsou známa klíčová fakta, včetně toho, jak je virus přenášen mezi domácími a divokými ptáky. Zdůrazňili potřebu zkombinovat reálný odhad skutečného rizika a ustanovení výzkumného programu financovaného jednotlivými vládami a mezinárodními organizacemi tak, aby mohly být pravdivě zodpovězeny základní otázky ohledně šíření ptačí chřipky, především to jak se virus chová v těle nakažených divokých ptáků a jak dlouho je schopen přežívat v jejich tělech a v prostředí, jak je virus přenášen mezi domácími a divokými ptáky a které migrační trasy a lokality mohou být přesně označeny jako místa největšího rizika jak pro stěhovavé ptáky tak pro chovanou drůbež. (Tyto otázky byly zformulovány Vědeckou radou Bonnské úmluvy, pod vedením profesora Colina Galbraitha.)
Na závěr Česká společnost ornitologická upozorňuje, že není jediný důvod k omezení zimního přikrmování ptáků, jelikož nehrozí nebezpečí nákazy (na území EU se vysoce patogenní kmen ptačí chřipky nevyskytuje, u evropských druhů pěvců nebyl nikdy nalezen a navíc neexistuje případ jeho přenosu z divokého ptáka na člověka).
Rovněž na základě všech dostupných a výše uvedených informací není důvod k obavám z šíření vysoce patogenní ptačí chřipky během jarního návratu stěhovavých ptáků !!
Lucie Hošková, tajemnice ČSO
18.1. 2006
Česká společnost ornitologická Vám k této problematice přináší následující shrnutí.
Viry ptačí chřipky se u volně žijících ptáků vyskytují celkem běžně, většinou se však jedná o nízkopatogenní kmeny, které mohou způsobit maximálně lehčí průběh nemoci. U některých skupin ptáků se tyto nízkopatogenní kmeny vyskytují častěji (např. u vodních ptáků – kachen, husí, labutí či racků).
Vzácně se kmeny subtypů H5 a H7 mohou přeměnit ve vysokopatogenní, jako např. kmen H5N1, který je nebezpečný i pro člověka. Virus H5N1 je však u divokých ptáků extrémně vzácný. U evropských divoce žijících pěvců (např. havrani, vlaštovky či třeba běžní návštěvníci krmítek) dokonce nebyl dosud prokázán. Mechanismus přenosu vysokopatogenního viru není dosud uspokojivě vysvětlen. Virus H5N1 pravděpodobně vzniká u domácí drůbeže mutací mnohem méně nebezpečných virů, které ovšem mohou být přeneseny z divokého ptáka na drůbež při jejich těsném kontaktu. Virus zmutovaný do vysokopatogenní formy může být poté přenášen z drůbeže na divoce žijící ptáky. Ti po nakažení velice rychle onemocní a brzy umírají – během podzimu 2005 nebyl zjištěn ani jeden případ nalezení viru H5N1 u zdravého divokého ptáka, který by byl schopen další migrace – vždy se jednalo o ptáky nemocné, umírající nebo již mrtvé, neschopné letu na větší vzdálenost. Na území Evropy (mimo EU) je dosud počet nakažených jedinců divokých ptáků zcela zanedbatelný (max. desítky kusů) v porovnání s výskytem této nemoci u domácí drůbeže.
V rámci zvýšených kontrolních opatření, zavedených Evropskou komisí, bylo na konci roku 2005 testováno na 25 000 divoce žijících ptáků ohledně možného výskytu ptačí chřipky . Ani jeden vzorek nebyl pozitivní a dodnes nebyl zjištěn výskyt vysoce patogenního kmene H5N1 na území EU! (Zdroj: Rapid Midday Express, 9.1. 2006)
Neexistuje ani jeden případ, kdy by došlo k přenosu ptačí chřipky z volně žijícího ptáka na člověka. Všechny případy onemocnění lidí ptačí chřipkou byly zaviněny úzkým kontaktem těchto osob s drůbeží a jejími exkrementy nebo požíváním nedostatečně tepelně upraveného masa z nakažené drůbeže.
Šíření ptačí chřipky velmi často neodpovídá migračním trasám a načasování migrace. Např. rozšíření ptačí chřipky z Číny do Ruska proběhlo v době, kdy naprostá většina možných „viníků“ z řad stěhovavých kachen pelichala, tedy přechodně ztratila peří, což vylučuje jakýkoli další let. Navíc toto rozšíření nemoci ani neodpovídalo migračním trasám. Naopak směr šíření ptačí chřipky z Číny do Ruska, Kazachstánu a Mongolska odpovídal dopravním trasám zprostředkovávajícím mimo jiné intenzivní obchod s drůbeží. Virus nebyl zjištěn ani v Austrálii, na Taiwanu, Filipínách, či na Novém Zélandu – do všech těchto míst migrují statisíce divokých ptáků z celé Asie. Divocí ptáci dále nerozšířili virus po Evropě ani do Afriky, ačkoli světové organizace varovaly před nebezpečím, které údajně plynulo z podzimní migrace.
Ve většině případů rozšíření nemoci (např. veškeré rozšíření chřipky po jižní Asii) šlo pravděpodobně o přenos skrze obchod s drůbeží a její transport, což je mnohem jednodušší a pravděpodobnější cesta rozšíření ptačí chřipky. Zvláště nebezpečný je pak ilegální obchod s ptáky – ať již s drůbeží či tzv. klecovými ptáky – v takovýchto případech neexistují žádné kontroly a hygienické podmínky jsou ještě mnohem tristnější.
U drůbeže je možný přenos urychlen především díky špatným hygienickým podmínkám v chovech, vysoké hustotě chovaných ptáků (která sama o sobě je stresující faktor, oslabující ptáky) a s tím souvisejícím úzkým a dlouhodobým kontaktem s exkrementy, kterými může být virus přenášen.
U příležitosti ukončení podzimní migrace (kterou oproti předpokladům nedoprovázelo rozšíření ptačí chřipky do Evropy, Asie či dokonce Ameriky) vydal BirdLife International v prosinci 2005 tiskovou zprávu, v níž zcela jasně upozorňuje na fakt, že tažní ptáci nejsou přenašeči, ale spíše oběti ptačí chřipky, neboť se snadno mohou nakazit od nemocné drůbeže. BirdLife International upozorňuje zejména na nutnost dodržování přísných biologických kontrol v chovech a při obchodu s drůbeží. Nejdůležitější je pak zcela zamezit transportu drůbeže z nakažených oblastí (včetně jejích částí,jako např. neošetřené peří, pařáty apod.), přísně dodržovat zákaz používání nezpracovaného drůbežího trusu coby hnojiva a krmiva v zemědělství a rybářství (jak je často praktikováno nejen v Asii, ale třeba i v Rusku), omezit mezinárodní obchod s ptáky chovanými v zajetí a to včetně exotů a dále zvýšit úsilí vedoucí k zamezení ilegálního obchodu s ptáky.
„Takováto opatření skutečně fungují”, říká ředitel Birdlife International Dr. Michael Rands. „Nákaza ptačí chřipky např. pronikla obchodem s drůbeží do Malajsie či Jižní Koreje. Obě země však byly schopné zarazit šíření ptačí chřipky přísnými kontrolami chovů a transportu drůbeže a nyní se v nich tato nemoc vůbec nevyskytuje. A to přesto, že přes tyto země táhly statisíce divoce žijících vodních ptáků”
Z iniciativy sekretariátu Bonnské úmluvy (Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů při OSN) vznikla na podzim roku 2005 vědecká pracovní skupina pro ptačí chřipku, skládající se z představitelů a pozorovatelů z 9 různých mezinárodních organizací, včetně 4 organizací při OSN. Tato pracovní skupina varovala před rostoucí hysterii a jednostranným přístupem médií, kteří neomluvitelně zjednodušují příčiny šíření nemoci a svalují vinu především na divoké ptáky.
Rovněž zaznělo varování, že choroba může i vážně ohrozit a zdecimovat několik celosvětově ohrožených druhů ptáků, jako je např. husa malá, berneška rudokrká, husa labutí či jeřáb sibiřský. Toto nebezpečí hrozí, pokud se ptáci nakazí od nemocné drůbeže vysokopatogenním virem. V květnu 2005 způsobil výskyt viru H5N1 na jezeru Qinghai v Číně úhyn přibližně 6000 jedinců husy indické (Anser indicus), což představuje 5-10% celkové populace tohoto druhu!
Vědci dále upozornili, že stále nejsou známa klíčová fakta, včetně toho, jak je virus přenášen mezi domácími a divokými ptáky. Zdůrazňili potřebu zkombinovat reálný odhad skutečného rizika a ustanovení výzkumného programu financovaného jednotlivými vládami a mezinárodními organizacemi tak, aby mohly být pravdivě zodpovězeny základní otázky ohledně šíření ptačí chřipky, především to jak se virus chová v těle nakažených divokých ptáků a jak dlouho je schopen přežívat v jejich tělech a v prostředí, jak je virus přenášen mezi domácími a divokými ptáky a které migrační trasy a lokality mohou být přesně označeny jako místa největšího rizika jak pro stěhovavé ptáky tak pro chovanou drůbež. (Tyto otázky byly zformulovány Vědeckou radou Bonnské úmluvy, pod vedením profesora Colina Galbraitha.)
Na závěr Česká společnost ornitologická upozorňuje, že není jediný důvod k omezení zimního přikrmování ptáků, jelikož nehrozí nebezpečí nákazy (na území EU se vysoce patogenní kmen ptačí chřipky nevyskytuje, u evropských druhů pěvců nebyl nikdy nalezen a navíc neexistuje případ jeho přenosu z divokého ptáka na člověka).
Rovněž na základě všech dostupných a výše uvedených informací není důvod k obavám z šíření vysoce patogenní ptačí chřipky během jarního návratu stěhovavých ptáků !!
Lucie Hošková, tajemnice ČSO
18.1. 2006
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
