Hl. m. Praha: Sobota je mezinárodním dnem zdraví

Mezinárodní den zdraví vyhlašuje každoročně Světová zdravotnická organizace 7. dubna, na kdy připadá výročí založení této organizace v roce 1948. Slaví se z rozhodnutí OSN od roku 1950.

„Rada hlavního města Prahy přijala v programovém prohlášení jako jedno ze svých opatření zajištění zpracování projektové dokumentace ke zklidnění Severojižní magistrály a její proměnu na městský bulvár včetně zahájení realizace tohoto projektu,“ říká radní Petr Štěpánek a dodává, že město bude důsledně naplňovat Dlouhodobou koncepci ochrany ovzduší v Praze i jednotlivé priority Integrovaného krajského programu snižování emisí a zlepšení kvality ovzduší.

Jako jeden z parametrů klíčových hledisek pro zpracování nového Územního plánu hl. m. Prahy bude uplatněna ochrana emisně exponovaných lokalit.

S cílem minimalizovat používání fosilních paliv a zvýšit podíl využití obnovitelných zdrojů bude městská rada podporovat dotační program na přeměnu topných systémů. Bude naplňovat Územní energetickou koncepci hl. m. Prahy a opatření navržená v Akčním plánu.

Rada bude podporovat instalaci filtrů pro snížení emisí dioxinů a furanů v Zařízení na energetické využití odpadu spalovny v Malešicích. Bude také zřízena funkce krajského koordinátora protihlukových opatření, jehož úkolem bude řešit hlukové zátěže a dbát na prevenci.

„K dalším opatřením patří zabezpečení kvalitní údržby a rozvoj městské zeleně, včetně výsadby nových uličních stromořadí a zavádění nových zelených tramvajových pásů,“ dodává radní Petr Štěpánek.


Vývoj kvality ovzduší v hlavním městě Praze

Kvalita ovzduší v Praze je pravidelně monitorována od začátku 80. let minulého století. Zpočátku byly sledovány zejména koncentrace oxidu siřičitého, oxidů dusíku a celkového prachu (v celém rozsahu velikosti částic). Postupem času, jak se prohlubovalo poznání o účincích jednotlivých znečišťujících látek a zlepšovaly se technické možnosti pro monitorování, bylo postupně sledováno více látek a došlo i ke změnám legislativy pro kvalitu ovzduší a tedy i ke změnám monitorovaných látek. Pro účely hodnocení vlivu na lidské zdraví tak byly původní oxidy dusíku nahrazeny oxidem dusičitým a sledování oxidů dusíku bylo ponecháno jen pro účely hodnocení vlivů na vegetaci. Prachové částice v celém rozsahu velikosti částic byly opuštěny a v současné době je monitorována jemná frakce označovaná jako PM10 (částice s velikostí pod 10 mikrometrů), pro kterou jsou také stanoveny příslušné limitní hodnoty. Na několika stanicích je již v současné době monitorována také frakce PM2,5, jejíž zavedení jako parametru kvality ovzduší je legislativně připravováno.

Od počátku 80. let jsou k dispozici údaje u oxidu siřičitého a prachu. U obou těchto látek došlo v porovnání s touto dobou k masivnímu poklesu koncentrací a to zejména v 90. letech. Bylo toho docíleno zejména významnými investicemi do odsíření a odprášení velkých energetických celků, zejména elektráren a velkých tepláren. Oxid siřičitý byl v 80. letech považován za dominující škodlivinu, způsobující (v kombinaci s dalšími faktory) zejména úhyn velkých lesních celků v Krušných a Jizerských horách a v Krkonoších. Zhruba od roku 1998 však lze považovat problém oxidu siřičitého za vyřešený a to jak v Praze tak v celé ČR. V několika posledních letech nedošlo k překročení imisních limitů na žádné monitorovací stanici a roční průměrné koncentrace této látky se pohybují pouze v úrovni cca 10% imisního limitu.

Velmi pozitivní vývoj byl zaznamenán rovněž u olova o to díky postupnému omezování a nakonec úplnému zákazu výroby a distribuce olovnatého benzinu. V současné době není na žádné monitorovací stanici překročen platný imisní limit pro olovo.

U částic frakce PM10 byl zaznamenán do roku 1999 podobný klesající trend jako u oxidu siřičitého. Od roku 2000 se tento pozitivní vývoj zastavil a na většině měřících stanic došlo k postupnému mírnému nárůstu s přechodným poklesem v roce 2004. Znečištění ovzduší touto látkou zůstává jedním z hlavních problémů kvality ovzduší v Praze ve vztahu k platným imisním limitům. Splnění těchto limitů mělo být dosaženo již v roce 2005. Největším problémem je dodržení limitu pro 24hodinové průměrné koncentrace PM10. Tento limit je kombinací limitní koncentrační hodnoty a povoleného počtu překročení této hodnoty. V roce 2003 byla tato kombinace limitních hodnot podle propočtů Českého hydrometeorologického ústavu překročena na cca 86% plochy města, v roce 2004 po přechodném zlepšení pouze na 26% a v roce 2005 na 98% plochy města. Pokud jde o roční průměrné koncentrace, v roce 2005 byl roční imisní limit pro PM10 překročen pouze na stanici Legerova, která je tzv. „hot-spot“ stanicí, tzn. monitorující jednu z nejproblematičtějších lokalit v Praze.

Druhou problematickou škodlivinou v Praze je oxid dusičitý. Jeho vysoké koncentrace jsou charakteristické pro vysoce dopravně zatížené oblasti, tedy zejména velké aglomerace. To je obecný jev, netýká se pouze Prahy. Na většině monitorovacích stanic byl zaznamenán klesající trend koncentrací do roku 2000, od té doby dochází k mírnému nárůstu s mírným poklesem opět v roce 2004. K překračování limitu roční průměrné koncentrace dochází pouze v blízkosti exponovaných dopravních tahů. Podle hodnocení Českého hydrometeorologického ústavu bylo nadlimitními hodnotami v tomto parametru zasaženo v roce 2005 cca 6,6% území města. Pokud jde o krátkodobé (jednohodinové) koncentrace této látky, není v Praze limitní hodnota překračována na žádné stanici a to již v delším časovém úseku.

Důležitou škodlivinou, pro kterou je stanoven imisní limit, je rovněž benzen. Jeho limitní hodnota pro roční průměrnou koncentraci nebyla na relevantních měřících stanicích v Praze v roce 2005 ani v předchozích letech překročena. V delším časovém úseku dochází k pozvolnému poklesu koncentrací.

Pokud jde o přízemní ozon, je situace v Praze relativně dobrá v porovnání s ostatním územím ČR. I na území Prahy dochází ojediněle k překročení limitní hodnoty, avšak značná část jejího území je oblastí podlimitních koncentrací narozdíl od celé ČR, kde je limit pro ozon překračován na 99% území. Ozon je škodlivinou poněkud odlišného charakteru, neboť jeho zvýšené koncentrace se nacházejí zejména v odlehlých a výše položených oblastech, které jsou obecně považovány a využívány k rekreačním účelům.

Problematickou látkou v Praze je benzo(a)pyren, představitel polycyklických aromatických uhlovodíků. Na třech monitorovacích stanicích, které v Praze měří koncentrace této látky, je trvale překračován stanovený cílový imisní limit. Koncentrace látek této kategorie jsou ovlivňovány zejména spalováním málo kvalitních paliv v lokálních topeništích. V posledních letech byl proveden průzkum výskytu těchto látek v malých obcích, kde se k otopu používá zejména uhlí. Právě v těchto obcích je benzo(a)pyren měřen ve vysokých koncentracích, vyšších než v Praze. Pokud jde o Prahu, může se tento problém vyskytovat zejména v okrajových částech tam, kde nebyla dosud provedena plynofikace nebo je občany málo využívána. Porovnání současného stavu se stavem v minulosti není možné vzhledem k tomu, že monitorování této látky se provádí dosud pouze krátkou dobu. Lze však dovodit, že s postupující plynofikací a rozšiřováním použití CZT se situace oproti stavu v 80. letech pravděpodobně zlepšila, i když jsou tyto látky do ovzduší částečně vnášeny i výfukovými plyny automobilů.

U dalších látek, pro které jsou stanoveny imisní limity, kterými jsou oxid uhelnatý, nikl, kadmium a arsen, je situace v Praze bezproblémová, dlouhodobě zde není zaznamenáváno překračování limitních hodnot.

Poznámka: další podrobnosti lze najít v Ročence Praha ŽP (např. vývoj ukazatelů kvality ovzduší 1981-2004 na str. 91) a v příloze časopisu Ochrana ovzduší.