Svoboda zvířat: Startuje boj za konec norování, liškám má pomoci změna mysliveckého zákona

Realita norování je krutá. Lovecký pes na povel myslivce vleze do nory a snaží se najít lišku. Ta má v noře většinou mláďata, proto bojuje na život a na smrt. Pes ji z nory vyžene, a pokud ji nezabije on, zastřelí ji myslivec. Ten pak vykope i mláďata a buďto je dá roztrhat psům, nebo je bere do zajetí, kde pak slouží jako návnada při výcviku norníků. Ti se smějí cvičit pouze bezkontaktně, což znamená, že lišku myslivec zavře do klece do nory, pouští k ní jednoho psa za druhým a ti prokazují své schopnosti.

„Nejde jen o velmi krutou, ale taky naprosto zbytečnou metodu lovu. V dnešní době se velká většina lišek loví jinými metodami, norováním se v předloňském roce zabilo pouze 6 % z celkového počtu odlovených lišek. Není tedy načase tuto barbarskou metodu ukončit úplně? Podle nás je současné otevření mysliveckého zákona ideální příležitostí to změnit,“ vysvětluje Kristýna Cábová z organizace Svoboda zvířat.

Organizace spouští kampaň Nora patří lišce, která má za cíl tuto praxi změnit. V první fázi může každý přidat svůj podpis pod petici na webu NoraPatriLisce.cz. Zástupci organizace zároveň jednají s politiky a dalšími stranami o možnostech úpravy novely zákona. Ukončení norování podporuje i řada osobností a odborníků, mezi nimi například Český svaz ochránců přírody.

Jedním z odborníků, kteří sdílí podobný názor na norování, je Václav Chaloupek, bývalý senátor, režisér, myslivec a milovník zvířat, který tvrdí: „Jsem přesvědčen,že každý zástupce lovné zvěře by měl mít zákonem stanovenou dobu lovu i ochrany. Z etických důvodů by to mělo být období v němž se starají o mláďata. Je nutné posoudit, jaká je funkce lišek v současné krajině, kdy se stavy tzv.užitkové zvěře (koroptví, bažantů a zajíců) snížily ve srovnání s předválečnými stavy o více než 90 % a rozhodně to nezavinily lišky a tzv.škodná.

Liška dnes patří k nejvýznamnějším hubitelům myší a hrabošů v přírodě. Je také nutné zvážit, zda norování, při němž dochází ke kontaktům psů s liškami nebo jezevci (psi norníci jsou k boji vedeni a cvičeni) není anachronismem, zastaralým a krutým, jako bývaly jiné zápasy zvířat. Je možné norování odůvodnit efektivitou a účelovostí? Myslivostí se zabývám 50 let,30 let chovám jezevčíky ale do nory,obsazené liškou nebo jezevcem jsem je nikdy nepustil.“

S ním souhlasí i MVDr. Daniela Králová, která se volně žijícím liškám věnuje. „Jako veterinární lékařka, ale především člověk, který měl možnost strávit rok života v lese s divokými liškami, se naléhavě připojuji k zákazu norování lišek a jejich chovu v zajetí. Mohu zodpovědně prohlásit, že liška není škodná, není to nelítostný zabiják, neloví plýtvavě, vyhýbá se člověku, jak jen jí je to umožněno, ale především je neuvěřitelně prospěšná,“ vysvětluje doktorka.


Častými argumenty pro norování je riziko přemnožení lišek, případně roznášení nemocí. Vzhledem k tomu, jak malý počet z celkového odlovu lišek norování představuje, je to obava zbytečná.

Liška je navíc často brána jako škůdce, má však v naší přírodě a ekosystému nezastupitelnou roli. Její potrava se ze 70 % skládá z myší a hrabošů, s jejichž přemnožením na polích zemědělci bojují, a tak představují velký problém při ochraně zemědělských plodin. Dalším způsobem likvidace hrabošů je jed rodenticid Stutox, který je ovšem jedovatý i pro další zvířata a často kvůli němu uhynou například draví ptáci.