MŽP ČR: Strategie udržitelného rozvoje České republiky

Před deseti lety na první celosvětové konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji – (Earth Summit – v Rio de Janeiru 3.- 14. června 1992) se drtivá většina zemí, včetně tehdejší ČSFR, přihlásila k principům udržitelnosti života na Zemi jako ke klíčové podmínce přežití lidstva. Po deseti letech se letos připravuje další celosvětový summit o udržitelném rozvoji v jihoafrickém Johannesburgu (26.8.- 4.9. 2002), na kterém jednotlivé země mají prezentovat své národní strategie udržitelného rozvoje. Nedávná souhrnná zpráva OSN (Global Environment Outlook - GEO 3) varuje před pokračováním současných negativních tendencí zhoršování ekosystémů a omezování biodiverzity a konstatuje, že za uplynulých deset let se lidstvo nijak nepřiblížilo principům trvalé udržitelnosti. Poslední přípravné setkání – za účasti oficiální delegace MŽP – se uskutečnilo minulý týden na indonéském ostrově Bali.

V České republice byl návrh Národní strategie udržitelného rozvoje připravován v rámci čtyřletého projektu UNDP v Centru pro životní prostředí UK. Pro svou obecnost a absenci strategického charakteru byl však přijat pouze jako jeden z podkladových materiálů pro přípravu národní strategie. V práci na tomto dokumentu pokračoval Český ekologický ústav a ve spolupráci s externími spoluautory zpracoval Návrh strategie udržitelného rozvoje České republiky, který bude předložen vládě k posouzení.

Návrh strategie udržitelného rozvoje České republiky vychází z rozboru a identifikace základních příčin a kořenů dosavadního rozvoje v národních i mezinárodních souvislostech. Konstatuje, že globální využívání životního prostředí Země roste v současnosti ve světě neudržitelným tempem a s nevratnými následky a v konečném důsledku ohrožuje přežití lidstva (State of the World 2002). Globální krize životního prostředí je přitom považována především za globální krizi politickou, protože svědčí o nedostatku vůle většiny politiků ke skutečným změnám.

Dosavadní neudržitelnost ekonomického rozvoje vyplývá především z rozporu mezi ekonomickým a přírodním systémem. Přes svou vysokou sofistikovanost moderní průmyslový ekonomický systém žije z nenahraditelného přírodního kapitálu (toleranční meze přírody, fosilní paliva, lidská podstata). Přibližně 20 % obyvatel světa, kteří žijí v ekonomicky rozvinutých zemích, spotřebovává 80 % všech světových zdrojů. Přitom na vytvoření množství uhlí, které je celosvětově spotřebováno za jeden rok, příroda potřebovala milion let a v případě celoroční spotřeby ropy dokonce několik milionů let.

Pokud jde o Českou republiku, po listopadu 1989 se zapojila do budování tržní ekonomiky, přičemž opakovala většinu chyb vyspělých tržních ekonomik a přidala k nim chyby nové.

Návrh strategie udržitelného rozvoje ČR podává obecnou vizi trvale udržitelné společnosti a náčrt celosvětové strategie udržitelnosti. Vize je představou o “udržitelném” způsobu života v blízké či vzdálenější budoucnosti, která není přesně časově vymezena, je založena na vnímání současného stavu a vnitřní potřebě hledat změnu k lepšímu.

Hlavní strategické cíle pro dosažení udržitelnosti v ČR :

Všechny dále vymezené strategické cíle je nezbytné chápat ve vzájemné provázanosti a podmíněnosti a opatření k jejich realizaci je třeba činit souběžně. Jejich horizont představuje 10 – 15 let.

· trvalý sociální a ekonomický rozvoj, který zabezpečí nezbytné potřeby (zejména vzdělávání, ochranu lidského zdraví a základní zabezpečení) všech obyvatel a který bude založen na nové hospodářsko-politické strategii oddělování ekonomického růstu od dopadů na životní prostředí a na přizpůsobování ekonomických procesů potřebám zachování či obnovy zdravých ekosystémů,
· integrace aspektů životního prostředí do ekonomického systému, zachování rozumně vysoké míry ekonomické soběstačnosti podporou vlastního hospodářství před zbytečnými dovozy,
· přechod k udržitelnému systému hospodaření s energií, co největší podíl recyklace materiálu, preference využívání obnovitelných zdrojů a ponechání surovin příštím generacím,
· podpora přírodě blízkého hospodaření v krajině včetně návratu vhodných částí území přírodě a obnova základních životodárných funkcí přírodních ekosystémů,
· zachování a rozvíjení harmonické, plošně úsporné sídelní struktury (s velikostní a funkční diferenciací odpovídající především přírodním podmínkám a zdrojům v okolí “spádového území ”, s přiměřeným ekonomickým profilem, co nejméně závislým na dálkových transportech vody, potravin, surovin a energie), zvýšení podílu veřejné dopravy, preferování železnice oproti dopravě silniční,
· podpora místním Agendám 21, demokratickým a participativním formám rozhodování ve společnosti i ve výrobě, včetně reformy státní správy,
· integrace vzdělávání, výchovy a osvěty k udržitelnému rozvoji do společenského systému, obnova celostního interdisciplinárního vzdělávání.