Děti Země: Těžba štěrkopísku z pohledu biologa

Jakákoli těžba nerostných surovin je samozřejmě více či méně viditelným zásahem do krajiny. Znamená změnu krajinného rázu, minimálně po několik let likvidaci vegetace, prakticky nenávratné zničení zemědělské půdy i nezanedbatelný vliv na životní prostředí obyvatel okolních obcí. Na druhou stranu je třeba uvést, že nově vytvořená krajina může být nakonec v řadě ohledů hezčí a zajímavější než před těžbou. Proto nelze hodnotit nějaký těžební projekt bez podrobných studií, které bývají součástí tzv. procesu EIA (hodnocení vlivů na životní prostředí).

Těžba štěrkopísku nebo jiné suroviny nesmí zničit nic cennějšího, než sama vytvoří. To je podle mého názoru první a nepřekročitelná podmínka všech těžebních záměrů. Pokud jsou na místě těžby a kolem ní rozsáhlá pole, může naopak opuštěný těžební prostor krajinu oživit, vytvořit enklávu zeleně a prostředí pro řadu vzácných druhů organismů a v neposlední řadě i možnost pro rekreaci obyvatel. Všechno ovšem záleží na podmínkách, které jsou pro těžbu a následnou obnovu krajiny na různých úrovních závazně přijaty.

Nezastupitelná je zde role obcí a jejich občanů. Prakticky od počátku se obec stává účastníkem všech důležitých rozhodovacích procesů a totéž mohou učinit i občané (nejjednodušeji prostřednictvím občanských sdružení). Na aktivitě obce záleží, zda se podaří s investorem a zodpovědnými orgány státní správy vyjednat výhodné podmínky, rozhodne-li se těžbu umožnit. S využitím odborných studií, které vznikají během procesu EIA, musí dobře uvážit vliv na svoje životní prostředí. Nejčastěji bývá problémem nárůst hlučnosti a prašnosti, zvýšení provozu na místních komunikacích, významný je i zábor půdy, kam je po dobu těžby zakázaný vstup. V ideálním případě obec se svými občany a místními spolky postupuje společně a pokud těžbu na svém území připustí, vyjednávají s investorem co nejlepší podmínky.

Velmi často zůstává na pokraji zájmu všech zainteresovaných jeden důležitý aspekt – obnova území po těžbě. Ačkoli se u nás vžil pojem „rekultivace“, používám raději slovo „obnova“, které poněkud lépe vystihuje uvedení území do dobrého stavu. Sebenákladnější rekultivace již nevrátí území do původní podoby. Zvláště v okolí řeky Labe se štěrkopísek nejčastěji těží pod hladinu podzemní vody, takže výsledkem bývají rozsáhlá jezera. Aby ovšem byla skutečným přínosem pro přírodu, krajinu i člověka, je třeba dodržet některé podmínky. Předně by takové jezero mělo mít rozsáhlé příbřežní mělčiny a členité pobřeží. Taková jezera jsou nejen hezčí na pohled, ale vytvářejí také vhodnější podmínky pro mnoho druhů rostlin a živočichů. V ideálním případě se při těžbě nebo při následných úpravách terénu vytvoří i několik menších mělkých jezírek v blízkém okolí hlavního jezera.

Pokud zůstanou v blízkém okolí těžebního prostoru zachovány ostrůvky původní vegetace (lesy a remízky, louky, pobřežní porosty vodních toků apod.), bývá nejvýhodnější ponechání nezatopených částí území samovolnému zarůstání (tzv. spontánní sukcesi). Když pískovnu obklopují ze všech stran pole, můžeme obnovu podpořit např. dosadbou původních druhů dřevin (nejlépe listnáčů). Tento postup je levnější a šetrnější k přírodě, než dosud převažující rekultivace, které často končívají vysázením borové monokultury.

Ani rekreace nemusí být v takovém případě překážkou ochrany přírody. Někdy je to právě naopak. Existují totiž (často vzácné a chráněné) druhy, které vyžadují prostředí s nedostatkem živin a nesnášejí konkurenci jiných druhů. V dnešní živinami bohaté, doslova „přehnojené“ krajině nacházejí poslední útočiště právě v těžebních prostorech. A sešlapávání vegetace rekreanty může v takových místech dlouhodobě udržovat prostředí příznivé pro tyto druhy.

Rozhodně bych si netroufl radit, zda je pro Vaši obec přínosnější těžbu štěrkopísku připustit či zamítnout. Pro oba přístupy se jistě najdou pádné argumenty. Jsem zastáncem přístupu, který ponechává v pravomoci obcí, co se na jejich katastru děje (samozřejmě za předpokladu dodržování platných zákonů). Chtěl jsem pouze otevřít témata, která by při každém podobném projektu měla být důkladně prodiskutována. A upozornit na problémy, které mají být vyjasněny ještě předtím, než se na místě budoucí pískovny poprvé hrábne do země.

Jiří Řehounek
Autor je biolog. Působí v občanských sdruženích Děti Země a Calla, kde se mimo jiné zabývá i přírodě blízkou obnovou území po těžbě surovin

Další informace o těžbě štěrkopísku a obnově těžbou narušených území naleznou zájemci na specializovaném webu Jihočeské pískovny (www.calla.cz/piskovny).