KSČM: Tisková konference KSČM k otázkám ekologie a ochrany životního prostředí

12. srpna se konala TK, jejímiž hosty byli místopředseda ÚV KSČM Jiří Dolejš a ekologický expert KSČM RNDr. Miroslav Prokeš. Hovořilo se o prioritách strany v oblasti zajištění trvale udržitelného života, o jaderné energetice, o spolupráci občanských iniciativ a o mnoha dalších tématech.

Jiří DOLEJŠ – místopředseda ÚV KSČM:
Na dnešní tiskovou konferenci jsme připravili téma ekologie. Ekologie proto, že po VI. sjezdu KSČM chceme na oblast životního prostředí klást nový a větší důraz. Hovoříme dokonce o „rudozeleném“ programu, a to proto, že se domníváme, že ekologie je skutečným pilířem moderní levicové politiky. Není to jen jakýsi konjunkturalismus ve vztahu k voliči, i když víme, že je to naléhavé téma. Podle průzkumů veřejného mínění se domnívá, že je ekologie téma nosné co do významu problémů a naléhavosti jejich řešení, 71 % dotazovaných.

My ale víme, že ten, kdo uvažuje ekologicky, není volič, kterého „ukecáte“ ekologickými frázemi, a ekologie by do budoucna neměla být trpěnou příkrasou ve volebních programech a v politické praxi v parlamentu i mimo parlament. A proto chceme daleko důrazněji prosazovat některá témata, chceme, aby se naše ekologické uvažování daleko více promítlo do hlasování v parlamentu. Dokázat tím, že razanci hájení hodnot rovnováhy člověka a přírody myslíme vážně a že jsme skutečně schopni na počátku 21. století vymaňovat se z industriálních stereotypů uvažování.

Kdybych měl zdůraznit profilující rys levicové ekologické politiky, tak bych to spojil s velkým heslem „S lidmi pro lidi“. Domníváme se, že ekologická politika, navzdory tomu, že navozuje něco jako mimořádný stav a v mimořádném stavu se rozhoduje rázně, dalo by se říci mnohdy až velitelsky, měla by mít demokratický charakter. Nechceme, aby „zelené“ cíle, „zelené“ programy byly nástrojem fundamentalistů nebo neprůhledných lobbyistických struktur. Vnímáme potřebu ekologické osvěty, komunikace s občanským živlem, s občanským prostředím, s občanskými organizacemi. A také vnímáme, že ekologické cíle se nacházejí v komplexu s cíli ekonomickými a sociálními, že je netřeba je stavět proti sobě. Rozhodování ekonomů by měl vždy provázet názor ekologů a naopak. Někteří hovoří o „zeleném“ socialismu.

Já bych pouze připomněl jednu praktickou zkušenost, kterou z 20. století máme, a to, že to, co se tu budovalo před rokem 1989, neprokázalo, že společenský systém, který má ve svém názvu socialismus, je automaticky ze své přirozenosti také ekologický. Že zkrátka zájmy lidí, včetně ekologických, musíte do tohoto systému vnášet a samozřejmě je i respektovat.

Hovořil jsem o některých konkrétních výstupech. Samozřejmě ekologické cíle a teze jsme měli již ve volebním programu v roce 2002 před volbami do Poslanecké sněmovny. Nejinak tomu bylo i ve volebním programu v evropských volbách do EP v roce 2004. Vnímáme ekologii jako oblast, kde bychom neměli dokazovat svoji výjimečnost a svůj „patent na rozum“, ale jako zónu reálné politiky, kde se hledá spojenectví napříč politickým spektrem a kde hlasování nepodléhá ničemu podobnému jako je nulová tolerance.

Dalo by se to prokázat v první polovině tohoto volebního období – aktivně jsme přispěli k ratifikaci Ǻrhuské úmluvy (úmluva, která zajišťuje právo na informace občanů a právo na vyjádření občanů a občanských organizací k ekologickým otázkám, pojmenovaná podle dánského města Århus, v němž byla v roce 1998 podepsána – pozn.). S tím souvisí i efektivní naplnění těchto práv v rámci správního řízení, souvisí s tím zajištění otevřenosti přístupu do registru znečištění apod.

Druhým výrazným příkladem našeho hlasování bylo hlasování o novele zákona o ochraně přírody a krajiny, který mimo jiné uzákonil soustavu evropských chráněných území Natura 2000. Vládní prohlášení nové vlády, která bude nyní v srpnu žádat o důvěru, má ještě polohu velice neujasněnou a zejména v oblasti ekologické příliš konkrétní není.

Do budoucna by se moderní ekologické přístupy měly promítnout do zpracování konceptu odpadového hospodářství, kde by se šlo na prioritu využívání odpadů před skládkami a spalovnami. Druhou prioritu vidím v oblasti energetické politiky, kde bychom ekologické souvislosti měli důrazněji zohlednit, měli bychom zmapovat a maximálně využít kapacitu ČR pro obnovitelné tzv. čisté zdroje energie. Uvědomme si, že v ČR v současné době čisté obnovitelné zdroje čítají asi 2,5 % celkového výkonu produkce. EU se zavázala k 12 % do roku 2010 a ekologické iniciativy vidí tuto kapacitu řádově ještě vyšší. Zde tedy prostor je.

Nejde jen o deklarování jakýchsi normativních cílů, ale zapojit také fungování systému, tedy třetí prioritou v této oblasti je ujasnit si lepší využití tržních nástrojů pro ekologii. Mám na mysli především ekologizace daňových systémů, využívání uživatelských poplatků (např. poplatky za odběr vody, za zábor půdy a za těžbu nerostných surovin – pozn.) Často se na ně útočí z pozic hlavních producentů škodlivých emisí. Takže je třeba zracionalizovat strukturu a úroveň uživatelských poplatků. S tím souvisí i problém obchodování s povoleními na činnosti, které přinášejí ekologické zátěže.

Závěrem bych řekl, že to, o čem hovořím, tzn. priorita ekologické politiky v práci KSČM, by se měla projevit i v systému odborné přípravy, věcné a programové přípravy. Dosud jsme vlastně stínovali v odborném zázemí ÚV KSČM strukturu parlamentní. Jak asi víte, je ekologie tak trochu zakomponována do výboru, kde se řeší územní a regionální záležitosti, a že tím pádem se často stává zbytkovou oblastí. Tuto praxi jsme měli do VI. sjezdu KSČM i my. Teď budeme nově zřizovat samostatnou odbornou komisi pro ekologii, do jejíhož čela chceme vytáhnout nejen stranické, ale i nezávislé experty. Chceme tuto práci otevřít i námětům z řad občanských organizací. Ony mohou daleko lépe než profesionální politici a řadoví občané identifikovat ekologická témata a my si myslíme, že tolerance vůči těmto organizacím a kritická práce s jejich náměty je více než na místě. Zároveň chápeme, že jsou tyto organizace od toho, aby organizovaly občanské iniciativy, tudíž je nechceme poškodit politikařením (jako se někdy děje, když si naběhnou na práci lobbyistických struktur a následně jsou uvnitř stranických týmů dehonestovány a zesměšňovány). To není dobré. Myslím, že na toto trochu doplatila i Strana zelených, která je v současné době zmítána celou řadou problémů, kořeny jejích problémů jsou právě zde.

Jeden z expertů sedí po mém boku, je to doktor přírodních věd Miroslav Prokeš, který je takovým odborníkem, že se může stát členem vedení této odborné komise. Toto bude projednávat výkonný výbor 20. srpna a bude to posléze předloženo k potvrzení ústřednímu výboru na podzim. Krátké informace o dr. Prokešovi máte písemně, přesto bych zde podtrhl, že kromě jeho zastupitelské praxe - 14 let působení v Zastupitelstvu hl.m. Prahy, pracuje ve výboru pro životní prostředí - působí v celé řadě organizací zaměřených na sociální a ekologická témata. Není mu ale cizí ani tématika antirasistická. A protože KSČM nechce pracovat pouze v parlamentu, ale vnímá, že ekologické téma je vlastně téma globální politiky, že trvale udržitelný rozvoj je záležitost globálního systému, chceme se podílet na tom, aby se současná nevyhovující podoba globálního systému změnila. Znamená to, že jsme i v této oblasti aktivní v alterglobalistickém hnutí a jedním z příkladů takového hnutí může být i tradice sociálních fór, jejíž kořeny jsou v Brazílii. Tradice sociálních fór se přenesla i na evropský kontinent. Byli bychom rádi, kdyby ČR mohla hostit České sociální fórum.


Miroslav PROKEŠ – expert KSČM na ekologii a životní prostředí:
V podkladových materiálech máte uvedena nejdůležitější fakta z mé činnosti v nestátních neziskových organizacích z oblasti ekologie. Zejména pokud byste měli zájem získat více informací o celosvětovém hnutí Přátel přírody (organizace Mezinárodní přátelé přírody, kde je dr. Prokeš místopředsedou – pozn.), nechal bych to spíše na dotazy. Rád tuto problematiku spojuji s problematikou lidských práv a sociálních otázek. Ono se to nedá oddělit. Je to na rozdíl od různých hnutí specializovaných čistě na ochranu přírody nebo kladoucích práva zvířat nad práva lidí, tak nejenom naše strana, ale i hnutí Přátelé přírody se odlišujeme tím, že dáváme dohromady sociální zájmy s problematikou životního prostředí. A tam, kde dochází ke střetu, se snažíme hledat kompromis.

Není naším řešením stavět se na tu či onu stranu. To se týká i konkrétních problémů. V Praze je hlavním problémem doprava – řešení dopravních okruhů, řešení dopravy v klidu, je tu tlak na vedení radnice, aby se připojilo k evropskému týmu mobility a ke dni bez aut, jak to dělají už desítky nejen západoevropských, ale už i východoevropských velkoměst.

Chceme si také zamést před vlastním prahem, tzn. nemluvit jen o ekologické politice, ale samozřejmě i uvnitř v tomto našem sídle nebo u dalších našich organizací po celé republice. Jistě jste si např. všimli, že na stolech máte pouze vratné lahve, dále se budeme samozřejmě snažit zavést zde, v budově, systém tříděného sběru tak, jako díky několika mým interpelacím se nám tento tříděný sběr podařilo zavést na Magistrátu hlavního města Prahy.

Co se týče Českého sociálního fóra jako výrazu alterglobalizačního hnutí, víme všichni, že jsou u nás sociální hnutí slabší než v jiných členských státech EU. Naše snaha je být co nejvíce otevření, v žádném případě nesmí být sociální fórum dominováno žádnou stranou ani spolkem několika stran. Musí to být zcela otevřený systém. Mluvíme o tom sice na půdě naší strany, ale jen proto, že se považujeme za součást tohoto hnutí, nikoli, že bychom ho chtěli vést nebo v něm dominovat.

České sociální fórum je dosud akce, nikoli trvalá platforma, k tomu v tuto chvíli podmínky nedozrály. Jako akci bychom ho spolu s mnoha jinými hnutími a organizacemi ekologickými a sociálními pomohli uspořádat ve dnech 25. - 28. září. Podobně jako je tomu na Evropském sociálním fóru, mělo by jít o systém mítinků na hlavní témata světového alterglobalizačního hnutí: proti válkám, za jinou formu globalizace, proti neoliberalismu a privatizaci. Jedním z hlavních témat je také demokracie a základní práva a s nimi spojený boj proti rasismu, fašismu a diskriminaci. Doprovodnými akcemi by měla být řada seminářů, které budou organizovat jednotlivé organizace, např. Sdružení nájemníků nebo ekologické organizace. Večerní koncerty některých skupin, které sympatizují s hnutím, a vyvrcholením bude v pondělí 27. září večer street party v centrální části Prahy. Akce vzdělávacího typu, mítinky a semináře se budou konat na Fakultě tělesné výchovy a sportu v Praze 6 – Vokovicích.

DISKUSE
Otázka redaktorky:
Jak, pane místopředsedo Dolejši, hodnotíte ekologickou politiku Špidlovy vlády?

Jiří Dolejš:
Pokud jde o práci ministrů pro životní prostředí, lze říci obecněji, že ve všech vládách od roku 1990, s výjimkou snad začátku, kdy se koncipovala ekologická legislativa, v době, kdy ministry byli např. pánové Moldan a Vavroušek, byly resorty životního prostředí trpěným resortem, kdy ekologie čekala, co na ni zbude. Podle toho se s ministry zacházelo. Druhá teze je, že ekologická politika je velice spojena s ekonomickou a že ministři pro životní prostředí musí být velice silně obrněni proti tomu, aby nebyli zmítáni lobbyistickými strukturami, zejména pokud jde o vztah k pozemkům, přírodnímu bohatství atd.

Myslím, že většina ministrů životního prostředí by obstála v pomyslném vysvědčení s dobrou známkou – což je za tři. Je u nich daleko víc znát jejich resort a méně politická strana, ve které působí. KSČM je celkově k politice KDU-ČSL kritická, k osobě pana ministra Ambrozka musím konstatovat, že některé věci se mu podařily, jiné už méně. Pan Ambrozek je sám voják v poli, když např. bojuje kolem energetické politiky nebo kolem odpadového hospodářství. Možná, že by bylo dobře, kdyby se hledala v těchto tématech širší podpora napříč politickým spektrem, protože v jiných parlamentních stranách jsou ekologické proudy velice slabé a dokonce bych řekl, že v současné ČSSD jsou téměř neviditelné. Pro rozumné náměty, které budou ve shodě s naším volebním programem, může s námi jakýkoli ministr pro životní prostředí počítat, neboť tu zaznělo východisko, které by mělo být pro střízlivého ekologa oporou. Nechci se dostat k tmavozeleným fundamentalistům, kteří vidí jako šťastnou pouze přírodu bez člověka. To není náš názor, to bychom neradi.

Z parlamentní praxe vím, že nejčastěji komunikujeme s Českým svazem ochránců přírody, ten má dlouhodobě trvalou vysokou autoritu a v jeho řadách jsou lidé, kteří skutečně něco pro přírodu dělají, nejsou jen nástroji lobbyistů. A pak případ od případu. Při konkrétních akcích se aktivizují Hnutí Duha atd. Myslím, že komunikace na bázi „případ od případu“ funguje, je to součást parlamentní praxe, ale abychom to dotáhli do stabilní formy, jako např. se Sdružením nájemníků, kde máme smlouvu o spolupráci, to se nám zatím nepodařilo.

Miroslav Prokeš:
Mohu doplnit příklady z Prahy, kde existuje koalice sdružení zvaná SOS. S jejich názory ne vždy souhlasíme, ale zasazujeme se za to, aby tyto organizace měly do jednotlivých staveb a rozhodnutí Rady hlavního města Prahy co mluvit. Rozhodně jsme proti tomu, aby byly vyřazovány.

Jiří Dolejš:
Poslední prvek bych podtrhl, protože otevřít se občanským sdružením neznamená automaticky jilm ve všem předem dávat za pravdu. Chceme, aby hlas občanů, veřejnosti měl řádné místo a byl zakomponován do správního řízení jako neopomenutelný. Dá se to komentovat na celostátně známém případu, kdy se nyní přerušila debata o hledání úložišť jaderného odpadu. Problém byl v tom, že obce, které cítily, že jim hrozí zřízení takového úložiště, se vzepřely k odporu. Pokud se s nimi nejedná, vzniknou dva tábory, které se opevní a nekomunikují. A myslím, že kdyby se včas jednalo a vysvětlovaly se souvislosti, nemuselo dojít k pozastavení řešení případu.

Uvedu vám další příkladem (v Praze), že ne vždy lze dát za pravdu každému sdružení, ale je třeba je vždy vyslechnout a pokusit se nalézt pravdu: Sdružení občanů ze Suchdola, které spolupracuje s výše zmíněným SOS, řešilo nějaký problém a mělo zájem jednat i s námi. Jednal s nimi náš zastupitelský klub na úrovni magistrátu, dokonce i zástupci vedení pražské stranické organizace. Tak si představujeme otevřenost vůči názorům občanů, vyslechnout je, komunikovat, hledat společná řešení a v každém případě řádně prošetřit.

Miroslav Prokeš:
A dáváme přednost tomu, aby se jednalo na základě racionálních argumentů, nikoli emocionálních obav. Já to ilustruji jadernými úložišti. Něco o tom vím a na obvyklou demagogickou otázku „Dal byste si Vy postel nad úložiště jaderného odpadu?“, kterou mi mnozí kladou, říkám „ano, samozřejmě, v každém případě, vůbec by mne to neznepokojovalo, ale určitě bych si ji nedal do blízkosti tepelné elektrárny, v níž ta radioaktivita je mnohem vyšší.“

Jiří Dolejš:
JE Temelín – za určitých okolností by to bylo na samostatnou tiskovku. Ještě před VI. sjezdem jsme projednávali energetickou koncepci a přístup KSČM k ní, Špidlova vláda projednala v březnu 2004 státní energetickou politiku, takže mám vcelku čerstvé stanovisko KSČM a toto stanovisko nevycházelo pouze z přání a potřeb energetiků, ale také z ekologických souvislostí. Na téma Temelína je názor asi takový, že nehodláme zmrazit a zastavit výrobu jaderné energie, což byl kdysi program Strany zelených v Německu (tzv. nulová varianta). My se domníváme, že větším nebezpečím z hlediska životního prostředí jsou nekvalitní elektrárny, které spalují fosilní paliva. U jaderných elektráren je třeba mít na co nejvyšší úrovni technologii jednak k zajištění provozu a jednak je nutné mít na vysoké úrovni již zmiňovaná úložiště jaderného odpadu. Pokud JE splňují příslušné parametry, považujeme za věc, která je v pořádku. Uvedu tyto myšlenky do souvislosti s nedávnou havárií jaderné elektrárny v Japonsku, kde došlo k selhání lidského faktoru, ovšem nikoli přímo na jaderné technologii. Jaderná technologie byla naprosto v pořádku, v Japonsku je přísnost na větší úrovni, nedošlo tudíž k ničemu, co by mohlo oživovat někdejší fobii z katastrofy v Černobylu.

Dostavba dalších jaderných elektráren je věc otevřená. Do budoucna je možné, že se rozšíří, ale budou se zvažovat ekologické i ekonomické souvislosti. Nový blok jaderné elektrárny Temelín by např. vyšel levněji právě proto, že u starého bloku je již infrastruktura a vše, co s tím souvisí. Ale muselo by proběhnout kompletní řízení parametrů bezpečnosti.

Dotaz redaktora:
Jak hodnotíte uvazování některých aktivistů u stromů napadených kůrovcem na Šumavě?

Jiří Dolejš:
Většinu ochránců životního prostředí nelze považovat za ekoteroristy, pouze někdy je lhostejnost politické sféry nutí k mimořádným krokům, aby upoutali pozornost. Budeme-li s těmito lidmi komunikovat, nemusí se nikde přivazovat a tímto způsobem získávat pozornost.

Miroslav Prokeš:
Naše mezinárodní organizace Přátelé přírody vyhlásila na léta 1999-2000 oblast Šumavy a Böhmerwaldu za Evropskou krajinu roku, protože ji považovala z ekologického hlediska i z hlediska cestovního ruchu za jednu z nejvýznamnějších oblastí Evropy. Angažovali jsme se v tom společně – z české, rakouské i bavorské strany - obě strany sporu se zaštiťovaly stanovisky vědců, tzn. že ani vědci – ekologové (myslím skutečné odborníky), nikoliv aktivisty, kteří byli přesvědčeni, že musejí něco udělat – nasadit vlastní život pro volné šíření kůrovce. Stanoviska odborníků byla rozporná, snažili jsme se je přivést k jednomu stolu a vést odbornou diskusi, které řešení by bylo lepší. Byli tam odborníci i z rakouské a bavorské části Šumavy. byl jsem manažerem české části tohoto projektu právě v době, kdy tam blokády začínaly. Není řešením sporu se postavit na jednu ze stran, ale snažit se dojít ke kompromisu, který bude respektovat jak zásady ochrany přírody a kritéria národních parků, tak možnost udržitelného rozvoje oblasti, tzn. tvorbu pracovních míst, dřevařské tradice kraje apod. A myslím, že v současné době takový stav na Šumavě nastal, že ani jedna z těch svářících se stran nezískala absolutní převahu a rozvoj národního parku je zajištěn tak, aby přírodní procesy měly přednost, ale nebránily ani sociálnímu rozvoji oblasti.