MŽP ČR: Udělení první oficiální autorizace k zákonu o obalech společnosti EKO – KOM, a.s.

Dne 28. března 2002 vydal odbor odpadů MŽP rozhodnutí o udělení autorizace podle zákona č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů společnosti EKO-KOM, a.s. Jedná se o první oficiální autorizovanou obalovou společnost v České republice. Podle autorizace, která byla udělena, bude společnost EKO-KOM, a.s. zajišťovat sdružené plnění pro spotřebitelské, skupinové a přepravní obaly a pro všechny druhy obalů. Autorizace byla vydána na dobu určitou, do 31.12.2005. Text rozhodnutí je k dispozici na internetových stránkách Ministerstva životního prostředí www.env.cz.

(Dobrovolná dohoda, na základě které společnost EKO-KOM, a.s. vytvářela systém třídění použitých obalů a zajišťovala povinným osobám splnění povinností podle již neplatného zákona č. 125/1997 Sb. o odpadech, pozbyla po třech letech dne 1.4.2002 účinnosti.)
Autorizované společnosti budou uzavírat smlouvy o tzv. sdruženém plnění s jednotlivými povinnými osobami, které o to projeví zájem, a budou jim zajišťovat za určitých podmínek formou placené služby splnění povinností zpětného odběru obalů a obalových odpadů a využití odpadu z obalů (viz tabulka). Ty budou autorizované společnosti zajišťovat především pomocí smluvních vztahů s obcemi, které provádějí třídění komunálního odpadu. Za tuto službu budou obcím platit.
Požadovaný rozsah recyklace a využití obalového odpadu
stanovený v autorizaci udělené a.s. EKO-KOM
pro jednotlivé druhy obalů v jednotlivých letech
A: recyklace B: celkové využití
O B A L Y 31. 12. 2002 31. 12. 2003 31. 12. 2004 31. 12. 2005
A B A B A B A B
% % % % % % % %
Z papíru 30 35 35 45 40 50 45 55
Ze skla 32 32 50 50 65 65 80 80
Z plastů 15 17 18 23 20 28 25 35
Z kovů 11 11 15 15 20 20 25 25
CELKEM 25 30 32 39 38 45 45 52

(Podle §4, odst. 1, písm. c) odpady z obalů musí být využitelné jedním ze tří uvedených postupů – recyklací (materiálovou), energetickým využitím a organickou recyklací. Celkovým využitím se tedy rozumí součet těchto tří postupů a součet množství
odpadů a obalů, které takto byly využity.)

Autorizované obalové společnosti podle zákona č. 477/2001 Sb.,
o obalech a o změně některých zákonů

Základním cílem zákona č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (dále jen zákon o obalech) je především komplexně řešit problematiku obalů a obalových odpadů. Přitom vychází z legislativy EU v oblasti nakládání s obaly, tj. směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES o obalech a obalových odpadech a předpisů na ni navazujících. Požadavky této směrnice a vyjednané pozice byly do zákona plně zahrnuty, pro její transpozici bylo vyjednáno přechodné období do r. 2005, týkající se rozsahu povinných kvót pro recyklaci a využití obalů.
Na základě transpozice legislativy EU zákon o obalech ukládá povinným osobám, které uvádí na trh nebo do oběhu obaly nebo balené výrobky (tzn. výrobcům, dovozcům, distributorům a prodejcům) příslušné povinnosti, především se jedná o povinnost zajistit zpětný odběr obalů a odpadu z obalů a dále o povinnost využití stanoveného množství odpadu z obalů. Jedná se o tzv. princip rozšířené odpovědnosti, tzn. že odpovědnost těchto osob za obal nekončí jeho prodejem spotřebiteli, ale trvá po celý životní cyklus obalu. Tímto způsobem se postupně přenáší odpovědnost za odpady z obalů z občanů a obcí na tzv. povinné osoby.

Zpětný odběr obalů a obalových odpadů
Povinnost zajistit zpětný odběr pro povinné osoby znamená, že na použité obaly od spotřebitelů (tzn. nejen na papírové, plastové a skleněné, ale i kovové či kombinované obaly – např. obaly z vrstvených materiálů na mléko, džusy apod.) musí povinné osoby zajistit zpětný odběr prostřednictvím sběrných míst, a to bez nároku na úplatu za tento odběr, tedy bezúplatně. Sběrná místa přitom musí zajistit v dostatečné četnosti a dostupnosti, tzn., že sběrná místa musí odpovídat místům prodejním výrobků v těchto obalech a zajištění zpětného odběru musí odpovídat obvyklým možnostem spotřebitele bez jeho nadměrného zatížení.
Sběrným místem pro jednorázové spotřebitelské obaly přitom mohou být např. separační kontejnery na plastové, papírové, skleněné či kovové obaly nebo speciální pytle pro třídění v jednotlivých domácnostech. Lze předpokládat, že v případě kombinovaných obalů bude způsob jejich sběru zajištěn prostřednictvím separačních kontejnerů na jiné obalové materiály, patrně na plasty. Do těchto nádob by se tedy sbíraly oba druhy obalových materiálů, spotřebitel by však o tomto způsobu sběru musel být dostatečně informován.

Využití odpadu z obalů
Povinnost využití odpadu z obalů pro povinné osoby znamená, že z celkového ročního hmotnostního množství obalů, které byly uvedeny na trh nebo do oběhu, musí povinné osoby zajistit recyklaci a využití minimálně takových procentuálních hmotnostních podílů, jaké jsou stanovené v příloze č. 3 zákona o obalech.

Příloha :
Nejčastější dotazy v oblasti odpadového a obalového hospodářství :
1. Zda je či není daný výrobek obalem ?
Zákon o obalech se vztahuje na všechny obaly, které jsou v ČR uváděny na trh nebo do oběhu, kromě přepravních kontejnerů. Jednoduše řečeno, obalem je vše, co slouží k pojmutí zboží, jeho ochraně, seskupení nebo k manipulaci s ním a také to, co slouží při nabídce zboží spotřebiteli. Obalem ve smyslu zákona nejsou výrobky sloužící k balení věci, která není zbožím.
Ve sporných případech a pochybnostech o tom, zda výrobek je nebo není obalem, rozhoduje Ministerstvo průmyslu a obchodu po projednání s Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem zemědělství.
2. Jaké jsou prováděcí právní předpisy k zákonu o obalech a kdy začnou platit ?
Zákon o obalech má celkem čtyři prováděcí právní předpisy. Na konci března a v první polovině dubna byly již všechny vydány ve Sbírce zákonů.
1) Vyhláška MPO č. 115/2002 Sb., o podrobnostech nakládání s obaly, která nabyla účinnosti dne 9. dubna 2002 stanovuje:
a) postup určování nejmenší hmotnosti a nejmenšího objemu obalů,
b) způsob hodnocení koncentrace látek uvedených v Seznamu dosud klasifikovaných nebezpečných chemických látek
c) limitní hodnotu součtu množství olova, kadmia, rtuti a chrómu s oxidačním číslem VI v obalu,
d) způsob hodnocení využitelnosti obalů,
e) rozsah a způsob označování obalů z hlediska použitého materiálu obalu,
f) náležitosti opatření umožňujících opakované použití obalů a způsob a postup opakovaného použití obalů.
2) Vyhláška MPO č. 116/2002 Sb. , která stanovuje způsob označování vratných zálohovaných obalů nabyla účinnosti dne 1. května 2002.
3) Vyhláška MŽP č. 117/ 2002 Sb., o rozsahu a způsobu vedení evidence obalů a ohlašování údajů z této evidence byla ve Sbírce zákonů byla zveřejněna dne 9. dubna 2002 a tentýž den nabyla účinnosti.
4) Nařízení vlády č. 111/2002 Sb., kterým se stanoví výše zálohy pro vybrané druhy vratných zálohovaných obalů nabylo účinnosti dne 13. května 2002.
3. Jakými způsoby splní povinná osoba své povinnosti z § 10 a 12 zákona o obalech ?
(zpětný odběr obalů a obalových odpadů a využití odpadu z obalů)
Možnosti, jak splnit tyto povinnosti, stanovuje § 13 odst. 1:
a) Samostatné plnění znamená, že povinná osoba může sama nebo prostřednictvím smluvního partnera zajistit na své náklady vytvoření sběrných míst pro “své” obaly a současně zajistit využití sebraných obalů v míře dané přílohou.
Stejný způsob mohou využít osoby, které společně na základě smlouvy zajistí sběr obalů jimi uváděných na trh a společně jej financují z vlastních zdrojů, přitom počet takových osob není omezen (vzájemné vztahy těchto osob a poskytované záruky pak vymezují jejich smluvní vztahy). Osoba (nebo osoby), které takto zajišťují splnění svých povinností, jsou povinny zajistit informování spotřebitelů o způsobu zpětného odběru, vést samostatně evidenci obalů uváděných na trh jejich sběru a využití. Jsou také samostatně kontrolovány inspekcí a nesou plně samy odpovědnost za plnění povinností.
b) Tzv. přenesení plnění na odběratele umožňuje, aby se povinná osoba v dohodě s odběratelem výrobku vyvázala z uložených povinností tím, že odběratel tyto povinnosti převezme.
Tato dohoda musí být provedena v rámci smlouvy, kterou se přenáší vlastnické právo k výrobku; jiným způsobem nelze povinnost přenést. Umožňuje se tak, aby například výrobce obalu, který nezná jeho další použití (na exportovaný obal se nevztahuje povinnost zpětného odběru) mohl přenést povinnosti na odběratele, výrobce finálního výrobku, který sám má ze zákona stejnou odpovědnost jako výrobce obalu. Je tedy možná dohoda, který článek distribučního řetězce povinnost splní. Aby nebylo možné se povinnosti vyhnout jejím přenesením na fiktivní firmy, je přenesení možné pouze s vlastnickými právy k výrobkům.
c) Plnění prostřednictvím tzv. autorizované obalové společnosti (dále jen autorizovaná společnost). Jde o akciovou společnost účelově založenou a provozovanou samotnými výrobci a dovozci obalů, která musí splnit přísné podmínky, aby mohla vzniknout a obdržet rozhodnutí o autorizaci, které vydává MŽP.
Autorizovaná společnost bude uzavírat smlouvy o tzv. sdruženém plnění s jednotlivými povinnými osobami, které o to projeví zájem, a bude jim zajišťovat za určitých podmínek formou placené služby splnění povinností zpětného odběru obalů a obalových odpadů a využití odpadu z obalů. Ty bude autorizovaná společnost zajišťovat pravděpodobně pomocí smluvních vztahů s obcemi, které provádějí třídění komunálního odpadu, anebo prostřednictvím podniků, které zajišťují nakládání s komunálním odpadem a jeho třídění. Za tuto službu bude obcím anebo podnikům platit.
Pro povinné osoby je v souvislosti s autorizovanou společností důležité také to, že nemusí nutně uzavírat s autorizovanou společností smlouvu o sdruženém plnění na všechny své obaly, které uvádí na trh nebo do oběhu, ale dle svého uvážení na tu část obalů, které autorizované společnosti nabídne.
Tzn., že pokud např. povinná osoba používá částečně i vratné opakovaně použitelné obaly, má na ně zaveden systém zpětného odběru a opakovaně je používá (podle § 13 odst.2), může povinnosti na tyto obaly řešit samostatně podle § 13 odst. 1 písm. a). A pokud stejná povinná osoba používá i jednocestné obaly, může na ně uzavřít smlouvu o sdruženém plnění s autorizovanou společností podle § 13 odst. 1 písm. c).
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že povinná osoba může k naplnění povinností § 10 a § 12 pro různé části z celkového počtu svých obalů využít kombinaci třech možností, uvedených v § 13 odst 1.

4. Nový zákon o obalech stanoví možnost zpětného odběru a využití odpadu z obalů formou sdruženého plnění. Organizace má dodavatele, který má uzavřenou smlouvu s autorizovanou obalovou společností. Musí se tato organizace také zapojit do systému nebo to není nutné?
Povinnost splnit povinnosti zpětného odběru a využití odpadu z obalů mají všechny články tzv. obalového řetězce, tedy výrobce, dovozce, plnič, distributor i prodejce. Tzn., že každý z nich nese odpovědnost za to, aby povinnosti byly splněny, fyzicky lze ovšem tyto povinnosti splnit pro jeden a tentýž obal pouze jednou. Každý článek obalového řetězce přitom musí být schopen pro účely kontroly doložit, že na obaly jím uváděné na trh nebo do oběhu, má tyto povinnosti splněny. Tento způsob vzájemné spoluodpovědnosti výrazně zjednodušuje mechanismus kontroly plnění těchto povinností a vede k jejich rychlejšímu splnění povinnými osobami.
Je-li tedy splnění těchto povinností vzhledem k určitému obalu zajištěno některou z povinných osob v rámci obalového řetězce, každá následující osoba, která uvádí tento obal do oběhu, má už splnění uvedených povinností vzhledem k tomuto obalu zajištěno. Neznamená to však, že by se zbavovala odpovědnosti za plnění těchto povinností.
Konkrétně v návaznosti na položenou otázku to tedy znamená, že uzavřel-li dodavatel smlouvu o sdruženém plnění s autorizovanou společností, nemusí odběratel na tytéž obaly uzavírat další smlouvu o sdruženém plnění, protože povinnosti zpětného odběru a využití odpadu z obalů na ně byly splněny.

5. Informace k plnění § 14 - Seznam osob
Zákon o obalech ve svém § 14 sice stanovuje povinnost do 60 dnů od vzniku povinnosti podat návrh na zápis do Seznamu osob, ovšem na toto ustanovení se vztahuje přechodné období 6 měsíců podle § 51 zákona o obalech. Osoby, kterým již povinnost vznikla, ji tedy musí splnit nejpozději do 30.června 2002.
Povinnost zapsat se do Seznamu se přitom nevztahuje na:
a) povinné osoby, které mají uzavřenu smlouvu o tzv. sdruženém plnění s autorizovanou obalovou společností,
b) povinné osoby, které uvádí obaly na trh nebo do oběhu výhradně prodejem spotřebiteli (tedy zejména prodejny, prodávající výhradně spotřebiteli). Ovšem za podmínky, že prokážou, že na všechny obaly, které uvádí na trh nebo do oběhu, jsou plněny povinnosti zpětného odběru obalů a obalových odpadů a využití odpadu z obalů jinou povinnou osobou, tzn. např. dodavatelem, výrobcem.
Návrh na zápis do Seznamu může být zaslán Ministerstvu životního prostředí, tj. včetně odborů výkonu státní správy v jednotlivých krajích, písemně (ve čtyřech vyhotoveních) a současně na technickém nosiči dat. Elektronická forma není povinná, ovšem pokud ji povinná osoba chce uplatnit, může návrh na zápis zaslat na elektronickou adresu příslušného odboru výkonu státní správy nebo přímo Ministerstvu životního prostředí, a to na adresu: ondrej_bacik@env.cz.
K návrhu na zápis do Seznamu je nutno připojit doklad o zaplacení tzv. registračního poplatku za zápis do Seznamu. Registrační poplatek se platí na účet Státního fondu životního prostředí, který je zřízen u České národní banky a má číslo 9025-001/0710. Pro snadnou identifikaci příjmu z registračního poplatku je nutné uvést variabilní symbol 477. Vhodné je do poznámky uvést i IČO plátce.

6. Jaké povinnosti vyplývají z Vyhlášky MŽP o evidenci obalů ?
Vyhláška MŽP č. 117/ 2002 Sb., o rozsahu a způsobu vedení evidence obalů a ohlašování údajů z této evidence byla zveřejněna ve Sbírce zákonů dne 9. dubna 2002 a tentýž den nabyla účinnosti.
Vyhláška stanovuje rozsah a způsob vedení evidence a ohlašování údajů pouze pro povinné osoby zapsané do Seznamu osob, které jsou nositeli zpětného odběru a využití odpadu z obalů. Autorizované obalové společnosti a povinné osoby, které s nimi budou mít uzavřenu smlouvu o sdruženém plnění, budou provádět evidenci o obalech a ohlašování údajů z ní podle přílohy č. 4 k zákonu o obalech a podle rozhodnutí o autorizaci.
Povinnost vést evidenci podle § 15 zákona o obalech se vztahuje na povinné osoby od 1. ledna 2002, tedy od nabytí účinnosti zákona o obalech. Vzhledem k tomu, že právní předpis nemůže působit retroaktivně, nelze však na povinných osobách vyžadovat, aby vedly evidenci v rozsahu a způsobem stanoveným vyhláškou ještě před tím, než nabyla účinnosti. Zároveň se jedná o evidenci roční a zákon o obalech nestanovuje povinnost vést tuto evidenci průběžně.
Rozsah a způsob vedení a ohlašování evidence o obalech povinnými osobami je nezbytný primárně pro účely kontroly plnění povinností, založených zákonem o obalech, inspekčními orgány, a sekundárně jako podklad pro zpracovávání souhrnných zpráv o implementaci směrnice 94/62/ES o obalech a obalových odpadech v České republice a jejich zasílání Evropské komisi (tzv. reporting).
Základem vyhlášky jsou jednotlivé formuláře k evidenci a výkazu dat. Formuláře pro evidenci množství a vlastností obalů, uvedených na trh nebo do oběhu a evidenci množství zpětně odebraných obalů a způsobu, jak s nimi bylo naloženo slouží pro jednotlivé povinné osoby k vedení evidence v průběhu celého roku. Na jejím základě pak budou ohlašovat údaje z této evidence vyplněním výkazů, které jsou také přílohou vyhlášky. Množství vratných obalů se bude ohlašovat vyplněním příslušného výkazu. Na základě připomínek, uplatněných k vyhlášce ve vnějším připomínkovém řízení, byly její jednotlivé přílohy (evidenční a výkazové formuláře) doplněny o podrobné vysvětlivky tak, aby vedení evidence a její výkaznictví bylo co nejméně problematické.
Všechny výkazy s daty za uplynulý kalendářní rok povinné osoby zasílají Ministerstvu životního prostředí vždy nejpozději do 15. února v písemné podobě a zároveň na elektronickém nosiči dat, anebo způsobem podle zákona o elektronickém podpisu, tj. datovou zprávou opatřenou elektronickým podpisem ve smyslu tohoto zákona. MŽP bude vést souhrnnou evidenci shromážděných údajů, která bude veřejně přístupná.

7. Vratné opakovaně použitelné obaly – návrat systému vratných obalů, nové povinnosti, zajištění zpětného odběru a využití, právo spotřebitele na výběr
Zákon o obalech zavádí několik významných opatření k nápravě stavu, kdy systém vratných obalů byl zcela rozvrácen. Důležitá jsou zejména ustanovení § 9 zákona o obalech, která důkladně ošetřují oblast především ve vztahu k ochraně spotřebitele a z hlediska obnovení funkčního zálohového systému.
Ministerstvo životního prostředí považuje vratné zálohované obaly pro opakované použití za ekologicky šetrné a ekonomicky výhodné.
Pokud jsou na trh nebo do oběhu uváděny obaly opakovaně použitelné, zavádí se povinnost zajistit jejich opakované použití způsobem, který je uveden v příloze č. 2 zákona a ve vyhlášce MPO o podrobnostech nakládání s obaly, která bere za základ normu ČSN EN 13429 – obaly – opakované použití. Tyto obaly musí být vyrobeny tak, aby jejich konstrukce umožnila určitý počet obrátek, aby bylo možné jejich opětovné naplnění při dodržení hygienických předpisů apod. Smyslem tohoto ustanovení je jednak zajistit skutečné, nikoli fiktivní opakované použití obalů, a také sladit jejich používání s pravidly EU.
Jestliže osoby, které uvádí na trh nebo do oběhu vratné opakovaně použitelné obaly, zajistí opakované použití alespoň 55 % obalů nově uvedených na trh nebo do oběhu, naplňují tak povinnost zpětného odběru a využití. V praxi to znamená, že např. výrobci nápojů, kteří používají vratné zálohované obaly pro opakované použití, nebudou mít s naplněním těchto nejvýznamnějších povinností ze zákona vážnější potíže. Na obaly mají totiž přirozeně zaveden systém zpětného odběru (formou zálohování a výkupu lahví), ve kterém se standardně (v případě českých pivovarů) vrací 96 – 99 % obalů zpět k výrobcům. Za své obaly mají tedy maximální odpovědnost a již dnes povinnosti zpětného odběru a využití, resp. opakovaného použití, splňují (dokonce dalece přesahují) a jsou schopni je realizovat samostatně, bez pomoci autorizované obalové společnosti. Z tohoto hlediska lze tedy předpokládat, že pro povinné osoby se vratné opakovaně použitelné obaly stanou ještě více ekonomicky zajímavé.
Ustanovení § 9 zákona o obalech podrobně ošetřují oblast vratných zálohovaných obalů, především ve vztahu ke spotřebiteli a z hlediska obnovení funkčního zálohového systému.
Výkup zálohovaných obalů nesmí být omezován v množství a ani vázán na nákup zboží. Toto ustanovení se vztahuje nejen na obchody, ale i na ostatní subjekty v celém obchodním řetězci. Tzn., že nejen obchodník nesmí omezovat množství výkupu od spotřebitele, ale ani velkoobchod (distributor) a výrobce nesmí omezovat výkup, odběr prázdných obalů od obchodů. Výkup zálohovaných obalů musí být zajištěn v prodejně, která je prodává, po celou provozní dobu. Pokud výrobce mění druh vratného zálohovaného obalu nebo ukončuje jeho výkup, je povinen tuto skutečnost oznámit odběratelům 6 měsíců předem. Zároveň v takových případech platí, že vratný zálohovaný obal musí být vykupován nejméně jeden rok od posledního uvedení na trh nebo do oběhu.
Vyhláška MPO č. 116/2002 Sb., stanovuje způsob označování vratných zálohovaných obalů, a sice “zálohovaný obal”. Doposud nebyla povinnost označovat tyto obaly zcela funkční, pouze někteří výrobci, především pivovary, je označovaly způsobem “vratný obal”.
Zásadní novinkou je nařízení vlády č. 111/2002 Sb., kterým se stanoví výše zálohy pro vybrané druhy vratných zálohovaných obalů. Dne 29.3.2002 bylo vydáno ve sbírce zákonů v částce 49. Pro sedm nejběžnějších typů vratných zálohovaných lahví určuje jednotnou výši zálohy 3 Kč. Nařízení vstoupilo v účinnost 45 dní poté, co bylo zveřejněno ve sbírce zákonů, tedy 13. května 2002. Během této lhůty mají prodejci čas na to, aby splnili požadavek zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, a informovali spotřebitele o změně peněžní částky za vratné zálohované obaly nejméně 30 dnů přede dnem provedení změny. Smyslem nařízení vlády je zajistit opět stabilní a funkční zálohový systém, který spotřebiteli (ale i prodejcům apod.) poskytne jistotu pevné výše zálohy a její navrácení. Předpokládá se tak obnovení důvěry v zálohový systém. Dřívější nežádoucí náhlé změny výše záloh již nejsou možné podle zákona o ochraně spotřebitele. Nařízením vlády nyní navíc zaniknou rozdílné výše záloh (od 0 – do 4 Kč) u vybraných druhů vratných zálohovaných obalů, jež byly v prodejnách praktikovány a spotřebitele většinou nemotivovaly k vracení lahví.
Pokud výrobci nápojů projeví v budoucnu zájem o doplnění dalších typů lahví, které splňují požadavky na opakované používání, může být seznam vratných zálohovaných lahví s pevnou výší zálohy rozšířen.

Druhy lahví, které obsahuje nařízení vlády:
Láhev na víno 1 l
Láhev na minerální vodu 0,7 l
Láhev na limonádu
a sodovou vodu 0,33 l
Láhev na ovocný sirup 0,7 l
Pivní láhev 0,5 l NRW
Pivní láhev 0,5 l ALE
Láhev na minerální vodu 0,33 l

§ 9 zákona o obalech přináší ještě jednu významnou a diskutovanou novinku, a sice tzv. právo spotřebitele na výběr. Jedná se o povinnost obchodů s prodejní plochou nad 200 m2, které prodávají nápoje v nevratných obalech, nabízet od 1.1.2002 spotřebitelům stejné nápoje i ve vratných zálohovaných obalech, pokud taková alternativa na trhu existuje. Spotřebitel má tak zajištěnu dostupnost nápojů i ve vratných zálohovaných obalech, která byla doposud problematická především kvůli odmítavému postoji většiny velkých prodejců k těmto obalům.
Legislativní výklad MŽP přitom upřesnil, že stejným nápojem se rozumí:
a) nápoje podle druhů, skupin a podskupin tak, jak jsou definovány ve vyhlášce Ministerstva zemědělství č. 335/1997 Sb., kterou se provádí § 18 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, a
b) nápoje podle § 2 písmen a) až d) vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 292/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích.
Stejným nápojem je tedy např. limonáda, minerální voda ochucená a přírodní, stolní voda ochucená, sodová voda, sirup, vína podle druhů apod. Jestliže prodejny, jejichž prodejní plocha se rovná nebo je větší než 200 m2, nabízí tyto nápoje v nevratných obalech, musí je nabídnout i ve vratných zálohovaných lahvích, pokud na trhu v těchto obalech existují. Rozhodující je tedy členění nápojů podle druhů, skupin a podskupin, nikoli členění na značku či výrobce. V případě minerálních vod, limonád, sirupů nebo vín alternativa těchto nápojů ve vratných zálohovaných obalech na trhu existuje a je stále dostatečně široká.
Z uvedeného tedy vyplývá, že prodejce se povinnosti umožnit spotřebiteli právo na výběr nezbaví v případě, že by nápoje odebíral jen od výrobců, kteří je plní pouze do nevratných obalů. Na volbě velkých obchodů ovšem zůstává, od kolika dodavatelů budou jednotlivé druhy nápojů odebírat a nabízet spotřebitelům, zda jen od jednoho či od několika.
Tuto povinnost kontroluje Česká obchodní inspekce, pokuta za její neplnění činí až 500 tis. Kč.
Prodejní plochou se rozumí plocha, na které se fyzicky nacházejí mimo jiné ty druhy nápojů, které jsou uváděny do oběhu. Prodejní plochou je tedy celková plocha, která se výhradně používá k prodeji výrobků.