https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/tiskove-zpravy/ustavni-soud-k-postaveni-ekologickych-spolku-v-rizeni-o-spravnich-deliktech-podle-zakona-o-ochrane-prirody-a-krajiny
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Tiskové zprávy

Ústavní soud ČR: Ústavní soud k postavení ekologických spolků v řízení o správních deliktech podle zákona o ochraně přírody a krajiny

31. ledna 2019 | Ústavní soud ČR
II. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk) zamítl ústavní stížnost Hnutí DUHA – Friends of the Earth Czech Republic podanou proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze, rozhodnutí Ministerstva životního prostředí a přípisu České inspekce životního prostředí.

Stěžovatelka v řízení vedeném před správními soudy marně usilovala o to být účastníkem správního řízení vedeného Českou inspekcí životního prostředí se Správou Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava (dále jen Správa Národního parku). Správa národního parku měla spáchat správní delikt spočívající v nedovoleném zásahu do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů a vykonávat činnost zakázanou ve zvláště chráněném území – na pozemcích v Národním parku Šumava. Stěžovatelka se svého účastenství v tomto řízení dovolávala na základě § 70 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (ZOPK), podle kterého je občanské sdružení oprávněno za podmínek a v případech podle odstavce 2 tohoto ustanovení účastnit se řízení podle ZOPK.

Ustanovení § 70 odst. 2 ZOPK stanoví, že „[o]bčanské sdružení…jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny…, je oprávněno, pokud má právní subjektivitu, požadovat u příslušných orgánů státní správy, aby bylo předem informováno o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle tohoto zákona, s výjimkou řízení navazujících na posuzování vlivů na životní prostředí podle § 3 písm. g) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.

Řízení vyvrcholilo před Nejvyšším správním soudem, který se ztotožnil s názorem Ministerstva životního prostředí a Městského soudu v Praze, že spojení „při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle tohoto zákona“, poukazuje na prospektivní povahu řízení, jichž se mají ekologické spolky účastnit, tedy že se má jednat o řízení rozhodující o tom, zda má nebo nemá v budoucnu dojít k nějakému zásahu do přírody a krajiny, nikoliv o řízení vyjadřující se zpětně k zásahu, který již proběhl. K přistupování dalších subjektů do řízení o správním deliktu a přiznávání jim v takovém řízení práva, s nimiž příslušná procesní úprava výslovně nepočítá, je třeba dle soudu přistupovat zdrženlivě. Stěžovatelka se poté obrátila na Ústavní soud. Ve své ústavní stížnosti namítala, že v důsledku vadné aplikace podmínek účasti spolků ve správních řízeních podle § 70 ZOPK byla porušena její ústavně zaručená práva.

Podstatou ústavní stížnosti je otázka, zda v důsledku závěru Nejvyššího správního soudu ohledně otázky účastenství stěžovatelky v řízení o správním deliktu nedošlo k tvrzenému zásahu do základních práv stěžovatelky. Ústavní soud dospěl k závěru, že v tomto konkrétním případě chybí bezprostřední a přítomný zásah do základního práva stěžovatelky, neboť i když stěžovatelka nevystupovala jako účastník řízení, Česká inspekce životního prostředí přihlédla i k podkladům předloženým stěžovatelkou, konkrétně jako důkaz provedla znalecký posudek vypracovaný soudní znalkyní podle otázek položených stěžovatelkou, přičemž hodnocení tohoto důkazu s dalšími vedlo správní orgán k závěru o protiprávnosti jednání Správy Národního parku. Stěžovatelka nadto ve své ústavní stížnosti neuvedla žádné další konkrétní návrhy či jiná podání, která by bývala chtěla uplatnit s tím, že jí to jako neúčastníkovi nebylo umožněno.

Ústavní soud však zároveň konstatuje, že odůvodnění Nejvyššího správního soudu ohledně nepřiznání postavení účastníka řízení stěžovatelce považuje za nedostatečné. Nejvyšším správním soudem zvolená interpretace § 70 odst. 2 ZOPK představuje pouze jednu z variant, neboť znění ustanovení nevylučuje, aby mohla být pod pojem „správní řízení, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle tohoto zákona“ podřazena i řízení o správním deliktu. Nejvyšší správní soud měl (i s ohledem na čl. 9 odst. 3 tzv. Aarhurské úmluvy) podrobně vysvětlit, proč zvolil zužující výklad daného ustanovení, vytvářející v zákoně výslovně neuvedenou výjimku.

Ústavní soud poukazuje na to, že pokud by okamžiku zahájení provádění předmětných činností Správy Národního parku předcházela správní řízení o povolení výjimek ze zákonem stanovených zákazů (§ 43 a § 56 ZOPK), byla by ona těmi správními řízeními, jejichž předmětem by bylo posouzení, zda a případně v jakém rozsahu jsou plánované činnosti zákonem zakázány, resp. zda je k jejich provedení vůbec povolení nutné. V nyní posuzovaném případě je však řízením, v rámci kterého dochází ze strany orgánu ochrany přírody poprvé k posouzení, zda je předmětná činnost zákonem zakázána, až řízení o správních deliktech Správy Národního parku.

Bylo-li by posouzení zakázanosti daných zásahů do přírody a krajiny nejdříve předmětem správního řízení o povolení výjimek, mohla by se stěžovatelka, a to i v souladu se závěry napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, takového řízení podle § 70 odst. 3 ZOPK účastnit. V tomto případě tomu tak nebylo. Rozsah procesních práv stěžovatelky v posuzovaném řízení o správních deliktech by, s ohledem na to, že jde o správní trestání, měl být obdobný, jako v případě její účasti na správním řízení o povolení výjimek, pokud by takové řízení bylo vedeno. Pokud by účast stěžovatelky netýkala výslovně odborných otázek posouzení zakázanosti zásahů do přírody a krajiny ale například druhu a výměry sankcí, ukládané za jejích porušení, měl by se posuzující orgán ve správním trestání zaměřit na to, zda a jak může ekologický spolek takto v řízení vystupovat. Právě úvahy tohoto druhu v rozsudku NSS Ústavní soudu postrádá.

Ústavní soud přesto nepřistoupil k derogaci napadených rozhodnutí, protože v řízení o správním deliktu před správním orgánem byly potřebné skutečnosti, jež shora uvedeným způsobem napňlují smysl postavení ekologického spolku, tímto uplatněny a rozhodující orgán je vzal v úvahu.

Ústavní soud závěrem zdůrazňuje, že závazný není jen výrok tohoto nálezu, ale i odůvodnění, resp. ty jeho části, jež obsahují „nosné důvody, tedy závěry Ústavního soudu k možnosti, významu a rozsahu účasti ekologických spolků v řízeních o správních deliktech.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1685/17 je dostupný zde (262 KB, PDF): https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2019/II._US_1685_17_na_web.pdf
tisknout poslat
 twitter
Tento článek patří do kategorie |

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist