Správa KRNAP: Vernisáž výstavy „O pasecké škole“

Včera v podvečer byla vernisáží zahájena výstava „O pasecké škole“ v Památníku zapadlých vlastenců Krkonošského muzea Správy KRNAP v Pasekách nad Jizerou. Přestože se vernisáž konala v této malé podhorské obci, přilákala množství návštěvníků převážně z řad bývalých žáků zdejší školy.

Úvodního slova se ujal pan Ing. Petr Štěpánek, náměstek ředitele Správy KRNAP, mimo jiné sám pasecký rodák a velký patriot. O hudební doprovod se postarali žáci Umělecké školy v Jablonci nad Jizerou pod vedení paní učitelky Frídové.

Školou v Pasekách nad Jizerou během několika staletí svého fungování prošlo tisíce žáků. První zmínkou o výuce v Pasekách nad Jizerou je rok 1790. V místní kronice založené v roce 1824 se píše: „...až do roku 1790 v Pasekách mládež žádnému veřejnému vyučování přidržována nebyla, toliko se sbíhala do některých domů, k jistým mužům, kteří něco číst a psát uměli, by se od těch alespoň v knize modlící nějakou staročeskou písmenu číst a psát naučili.“ Zahájení řádného školního vyučování se datuje rokem 1804. Trvalo však ještě dalších 42 let, do roku 1846, než byla postavena řádná školní budova. Ve staré školní kronice se k této události váže následující zápis: „Nová škola je již dostavena. Minulého roku, totiž 1844 se stavěla, ale že z většího dílu pršelo, zedníci mnoho zkusili. Nyní jest všechno hotovo, škola stojí na zdravém místě, na čistém povětří s krásnou vyhlídkou do Rokytnice a na hory krkonošské, vrchy jablonecké, ponikelské a sklenařické. Bože požehnej i ty práci jak nynějších, tak i všech budoucích učitelů, aby jejich vyučování k těm dobrým dítkám v Pasekách v té nové škole jak vezdějšímu, tak k věcnému prospěchu sloužilo.“

V roce 1874 dosáhl počet obyvatel v Pasekách nad Jizerou nejvyšší zaznamenaný počet v historii obce. V tom roce byl také největší počet žáků v místní škole, kdy ji navštěvovalo 318 dítek, které učil jeden jediný učitel. Na tento veliký počet žáků vzala C. K. školní rada ohled a nařídila neodkladně zřídit druhou třídu. Pasecká škola téměř po 200 let ovlivňovala myšlení a jednání lidí, zároveň byla nositelkou pokroku a vzdělání. Své poslání splnila 29. 6. 1979.

Při vernisáži vystoupil se zajímavým projevem PaedDr. Jan Luštinec, ředitel Krkonošského muzea Správy KRNAP v Jilemnici. „V dřívějších dobách při výběru kantora byla hlavním kritériem jeho znalost hudby. Když se podíváme po okolních školách, tak zjistíme, že zde působila vynikající přehlídka hudebníků. Příkladem může být učitel Laušman, který se uplatnil v nejlepších vídeňských orchestrech počátku 19. století.“ Výrazným zlomem se stal rok 1774, kdy byla uzákoněna povinná školní docházka. „Když se podíváme, jak vypadala tehdejší třída, zjistíme, že byla velmi prostá. Bylo velmi běžné, že v ní bylo i více než 100 dětí. Ono jich tam bylo více než sto přihlášeno, ale nikdy se tam všichni nesešli. Pokud to počasí jenom trošku dovolovalo, tak se vycházelo z dusný, vydýchaných tříd, které byly opravdu velmi skromné a učilo se venku.“ dodal Luštinec.

Učitelé v 80. letech 18.století měli průměrný příjem 130 zlatých ročně. Vedle toho měl učitel právo na deputát, který se skládal například z obilí, piva a palivového dřeva. Dále si přivydělával samozřejmě hrou na kůru, hrou na pohřbech, vypomáhal v obecní správě. Také si přivydělávali tím, že psali krásné modlitby. Takových učitelů tady byla celá řada. Ve své době byli učitelé nejenom ctěni, ale také respektováni.

Se stejně zajímavým projevem jako PaedDr. Luštinec vystoupil i pan Waltman, místní starousedlík a bývalý žák školy. „Kdybych měl vzpomínat bylo by to na dlouho. Jenom připomenu takové některé obrazy, které mi nejdou z očí. Začnu zimou. Všichni přijížděli na lyžích, i z nejbližších osad. Každý musel mít lyže. To by byla ostuda přijít bez lyží, všichni na lyžích.... Samozřejmě na jaro jsme se těšili. A tady jsme se, obzvláště jako malí kluci, dívali na ty straší a čekali, když první z nich přijde bosky, poněvadž potom jsme strašně toužili a v tu ránu jsme chodili všichni bosky. Když náhodou rodiče měli výhrady, tak jsme z domu vyšli v nějakých těch botách, ale hned jsme se schovali. Samozřejmě vzpomínek je...., no na lumpárny především.... a na to trestání. To mělo svoji poezii, víte... Rákoska, prostě, ta byla neodmyslitelná. A zvlášť když byly takový kolektivní lumpárny. To si nás pan řídící pozval do kabinetu, tam jsme se podle velikosti seřadili a teď prostě .... Bylo to hezký... ale i tak jsme se nakonec smáli...“ uvedl pamětník.

Mezi nejzajímavější exponáty současné výstavy patří stará vysvědčení a omluvenky žáků. Zde jsou uvedeny originální přepisy těch zajímavějších: „Hana Hajnová prosí, aby jí byly omluveny dva dny ve čtvrtek a v pátek dne 10. a 11. února 1938 pro střevní katar.“, „Ivona nemohla přijít včera do školy, že si v úterý promočila střevíce a punčochy a ráno to bylo úplně mokré, takže se nemohla obout a jiné na přezutí nemá. Musela jsem to nechat sušit, vždyť by byla nemocná. Marie Janoušková“, „Poněvdž v pátek v poledne bylo takové psí počasí, tak Pepík nešel do školy. Pak bylo lépe, ale bylo již pozdě, proto ho musím omluvit.“, „Jak vám povědomo, minulý pátek nebylo možno od nás do školy, skrz metelici a vítr, proto sme Mařenku do školy neposlali.“, „Pane katecheta, buďte tak laskav a puste hocha domů, musí jít na Grenzdorf.“, „Pane řídící, v pátek když Mařenka přišla ze školy, začala si stěžovat na bolení hlavy a počala vrhnout a to trvalo celou noc. V sobotu nebyla schopna jít do školy. To bylo z toho tělocviku, byla uběhaná a pak na tom větře pořádně profoukla. Přišla domů, naříkala, že je jí zima. A z toho dostala tu horečku, z takový hlouposti.“

Věříme, že tato výstava potěší nejenom místní starousedlíky, ale též mnohé návštěvníky Památníku zapadlých vlastenců. Výstava potrvá do 31.3.2005 a je otevřena denně kromě pondělí od 9.00 do 12.00 a od 13.00 do 16.00 hodin.