Tiskové zprávy
Správa KRNAP: Vypouštění rybího plůdku
V uplynulých týdnech pracovníci Správy KRNAP na různých lokalitách po celých Krkonoších vypouštěli váčkový plůdek pstruha obecného.
Načasování jeho vypouštění na jaro není nahodilé. Začíná dlouhé vegetační období, během kterého začne ryba růst. Zároveň se však vypouštění nesmí uspěchat. Je třeba počkat až na hřebenech odtaje většina sněhu, který mění chemizmus vody a také než se tající vodou rozdivočelé toky zklidní.
Na území KRNAP je nejčastěji vysazovaným druhem pstruh obecný, forma potoční, krkonošská populace. Jeho domovem jsou horské a podhorské potoky a řeky. Ne každý potok však má vhodné podmínky. Pstruh je ryba stanovištní, která potřebuje přirozené úkryty. Vyhovují mu proudivé toky s tvrdým dnem a dostatkem kamenů. Chovný tok tyto podmínky musí splňovat více, než kterýkoliv jiný. Proto před samotným vypouštěním pracovníci Správy KRNAP procházejí vybrané lokality a upravují potoky budováním kamenných hrázek a vytvářením tůní s klidnější vodou, kde se ryby mohou skrýt. Dalšími významnými podmínkami jsou únosná kyselost vody, dostatek kyslíku a dostatečný vodní sloupec, tzn. hloubka vody.
Zarybňovací povinnost je jedním z úkolů, které má Správa KRNAP na vodních tocích ve svém území. Vysazování váčkového plůdku je v životě ryby první fáze, kdy jako správci vodních toků na svěřeném území, vstupujeme do jejího životního cyklu. Váčkový plůdek je zhruba 1 cm dlouhý rybička, která se tak zvaně vykulila – skončila svůj vývojový cyklus v jikře, ale ještě má 2/3 žloutkového váčku, z kterého byla dosud živa. Tyto malé rybičky jsou vysazovány do některých vybraných toků, aby zde v přirozeném prostředí rostly. Při jejich vysazování je také třeba mít na paměti přirozenou úživnost daného toku. Obecně platí, že se vysazuje 5-7 kusů váčkového plůdku na 1 m². Ten pak v závislosti na hojnosti potravy v potoce roste. Další fází, kdy vstupujeme do života ryby, je její slovení po dvou či třech letech od vypuštění váčkového plůdku a její následné vysazení do lovných revírů. V KRNAP to jsou Labská přehrada a řeka Jizerka. Poté již je ponechána svému osudu.
Staří praktici říkají, že ještě v dobách, kdy na horských boudách nebyly čističky odpadních vod a vše se vypouštělo přímo do potoka, byli největší pstruzi v řece přímo pod výtokem z kuchyně odkud dostávali potravu. Bylo to pro ně, jakoby jim „létali pečení holubi přímo ho huby“.
Mohlo by se zdát, že těmito umělými zásahy se vytvoří v přírodě nerovnováha, ale opak je pravdou. Tyto zásahy jsou právě nástrojem, jak rovnováhu zajistit. Populace pstruha by se v přírodě sama udržela v potoce i přesto, že pstruh je ryba kanibal a dospělý jedinci pojídají plůdek. V okolí toků se však objevují škůdci jako čápi, volavky a další. Ti narušují přirozenou rovnováhu, kterou následně člověk musí dotvářet.
Načasování jeho vypouštění na jaro není nahodilé. Začíná dlouhé vegetační období, během kterého začne ryba růst. Zároveň se však vypouštění nesmí uspěchat. Je třeba počkat až na hřebenech odtaje většina sněhu, který mění chemizmus vody a také než se tající vodou rozdivočelé toky zklidní.
Na území KRNAP je nejčastěji vysazovaným druhem pstruh obecný, forma potoční, krkonošská populace. Jeho domovem jsou horské a podhorské potoky a řeky. Ne každý potok však má vhodné podmínky. Pstruh je ryba stanovištní, která potřebuje přirozené úkryty. Vyhovují mu proudivé toky s tvrdým dnem a dostatkem kamenů. Chovný tok tyto podmínky musí splňovat více, než kterýkoliv jiný. Proto před samotným vypouštěním pracovníci Správy KRNAP procházejí vybrané lokality a upravují potoky budováním kamenných hrázek a vytvářením tůní s klidnější vodou, kde se ryby mohou skrýt. Dalšími významnými podmínkami jsou únosná kyselost vody, dostatek kyslíku a dostatečný vodní sloupec, tzn. hloubka vody.
Zarybňovací povinnost je jedním z úkolů, které má Správa KRNAP na vodních tocích ve svém území. Vysazování váčkového plůdku je v životě ryby první fáze, kdy jako správci vodních toků na svěřeném území, vstupujeme do jejího životního cyklu. Váčkový plůdek je zhruba 1 cm dlouhý rybička, která se tak zvaně vykulila – skončila svůj vývojový cyklus v jikře, ale ještě má 2/3 žloutkového váčku, z kterého byla dosud živa. Tyto malé rybičky jsou vysazovány do některých vybraných toků, aby zde v přirozeném prostředí rostly. Při jejich vysazování je také třeba mít na paměti přirozenou úživnost daného toku. Obecně platí, že se vysazuje 5-7 kusů váčkového plůdku na 1 m². Ten pak v závislosti na hojnosti potravy v potoce roste. Další fází, kdy vstupujeme do života ryby, je její slovení po dvou či třech letech od vypuštění váčkového plůdku a její následné vysazení do lovných revírů. V KRNAP to jsou Labská přehrada a řeka Jizerka. Poté již je ponechána svému osudu.
Staří praktici říkají, že ještě v dobách, kdy na horských boudách nebyly čističky odpadních vod a vše se vypouštělo přímo do potoka, byli největší pstruzi v řece přímo pod výtokem z kuchyně odkud dostávali potravu. Bylo to pro ně, jakoby jim „létali pečení holubi přímo ho huby“.
Mohlo by se zdát, že těmito umělými zásahy se vytvoří v přírodě nerovnováha, ale opak je pravdou. Tyto zásahy jsou právě nástrojem, jak rovnováhu zajistit. Populace pstruha by se v přírodě sama udržela v potoce i přesto, že pstruh je ryba kanibal a dospělý jedinci pojídají plůdek. V okolí toků se však objevují škůdci jako čápi, volavky a další. Ti narušují přirozenou rovnováhu, kterou následně člověk musí dotvářet.
Tento článek patří do kategorie |
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
