OSN: Začaly už státy opravdu omezovat své emise?

Podle Konvence průmyslové státy souhlasí s právně nezávazným předsevzetím zkusit vrátit objemy svých emisí skleníkových plynů k r. 2000 na úroveň r. 1990. Podle národních zpráv jednotlivých zemí však mnoho států zaznamenalo k r. 1995 vzrůst svých emisí (pozdější data nejsou k dispozici). Hlavní výjimku tvoří státy Střední a Východní Evropy, jejichž emise obecně poklesly během transformace na tržní ekonomiku.
Přiložená tabulka shrnuje údaje o oxidu uličitém, hlavním skleníkovém plynu. Rozvinutější země přikročily k redukci emisí metanu a polovina snížila emise oxidů dusíku. Spalování fosilních paliv představuje hlavní zdroj skleníkových plynů. Nicméně řada opatření nyní byla přijata s cílem zvýšit účinnost výroby energie, a to z ekonomických, nikoli primárně environmentálních důvodů. Nejrychleji rostoucím zdrojem emisí ve většině zemí je doprava. Mnoho vlád se snaží omezit či zpomalit tento růst podporou účinnosti spalování, a to prostřednictvím daní, regulací a dobrovolných programů; škodlivé emise se redukují regulacemi; podporuje se veřejná doprava a je snaha zefektivnit celý dopravní systém.
Všeobecný vzrůst emisí od r. 1990 znamená, že řada zemí bude muset snížit objem emisí o mnohem větší procento, než se zavázaly v Kjótu. To znamená, že množství emisí, ke kterému by se mělo v roce 2010 dojít po 5% snížení stavu z roku 1990, bude o 29% menší než množství emisí, které se předpokládá pro r. 2010 bez dodržování Protokolu. Zkrátka, velký díl práce musí být ještě udělán, aby se stoupající trend objemu emisí rozvinutých zemí podařilo zvrátit.

Rozvojové země

Ačkoli rozvojové státy nejsou zavázány žádnými určitými časovými limity a závazky, očekává se od nich, že učiní opatření ke snížení růstu svých emisí. Protože jednotlivé země začaly zveřejňovat údaje o produkci svých emisí a informace o opatřeních proti klimatickýcm změnám teprve nedávno, je méně jasné, kolik toho pro věc vlastně dělají. Přesto je celkem jasné, že mnoho rozvojových států uskutečňují kroky vedoucí k tomu, aby růst objemu jejich emisí byl pomalejší než růst jejich HDP. Je to skutečností hlavně v oblasti energie.
Například v letech 1992-96 Indie zvýšila svou produkci energie z větrných elektráren z 39MW na 820 MW. V Číně obnovitelné zdroje energie, zejména vodní a z biomasy, nyní představují 25 procent spotřeby energie. V některých odlehlých oblastech lidé spoléhají na obnovitelné zdroje až z 50 procent. Výsledkem je, že i když HDP v Číně neustále roste, růst spotřeby energie není tak rychlý. Stejně tak jako v rozvinutých zemích jsou tyto výsledky dosahovány z ekonomických a jiných zájmů, nikoli z touhy zmírnit klimatickou změnu. Celý rozsah aktivit rozvojových zemí ke snížení emisí bude lépe vidět za několik let, až budou zprávy jednotlivých zemí řádně zkompletovány a zhodnoceny.

Celkové, člověkem způsobené emise CO₂ v letech 1990 - 1995, zahrnující změny využívání půdy a lesnictví. Předpokládaný stav pro rok 2000.