Matěj Pomahač, spolupředseda Strany zelených: Záměr těžby lithia na Cínovci je hazardem na ekonomice, přírodě i na lidech

Dnešní premiér České republiky Andrej Babiš mluvil při předvolební kampani v roce 2017 o tom, že se pod krušnohorským Cinovcem nachází ložisko lithia - kovu používaného zejména při výrobě baterií do elektromobilů - v hodnotě až 2 biliony korun.

Podle čerstvé studie těžařů však budou výnosy zhruba dvacetkrát nižší - a to za předpokladu, že bude celý projekt dotovat stát z kapes daňových poplatníků (vláda Petra Fialy loni rozhodla, že vznik podniku v Prunéřově podpoří až 8,8 miliardami korun), a že se dlouhodobě naplní optimistický scénář růstu globálních cen vzácného kovu (při současných úrovních cen lithia je návratnost naprosto minimální a projekt nemá ekonomický význam).

Ekonomika těžby lithia je tedy založena na veřejném dotování soukromého byznysu.

I čísla o předpokládaných objemech těžby jsou vyšší, než bylo původně uváděno (množství vytěžené suroviny se muselo "nafouknout", protože by to prostě jinak ekonomicky nevycházelo).

Babišovo blouznění o tom, že se z České republiky stane díky lithiu ropný emirát, jsou tedy úplně mimo realitu.

Fakta:
* ročně by se na Cínovci mělo vytěžit 3,2 milionu tun rudy, z níž vznikne zhruba 37,5 tisíce tun uhličitanu lithného, tedy suroviny potřebné pro výrobu baterií pro cca 1,3 milionů elektromobilů (jen pro srovnání, v Česku se nyní vyrábí asi 1,4 milionů automobilů ročně).
* avšak na rozdíl od snadné těžby v jihoamerických solných jezerech je získávání lithia z kamene krušnohorského Cínovce technicky složité a nákladné, značnou část tržeb tak spolykají vysoké náklady ve výši asi 42 miliard korun. Podzemní důl má vyjít na 5 miliard korun, zpracovatelský závod v prunéřově na 25 miliard a zbytek připadá na infrastrukturu a pozemky.

Celý projekt má vytvořit všeho všudy 2000 pracovních míst. To opravdu není náhrada stovky tisíc pracovních míst, které zmizely po deindustrializaci regionu. Daleko větší perspektivu pro zaměstnanost, podnikatelské příležitosti a regionální rozvoj má tedy turistické a rekreační využití celého regionu - ty však případná těžba naopak zásadně sníží.

Projekt je proto potřeba "uložit k ledu" a dále na něj neplývat veřejné zdroje. Navíc ekonomické studie absolutně nezohledňují dopad obřího hlubinného dolu na lidi a krajinu:
* Otevření dolu hrozí rizikem šíření těžkých kovů a zasažením vodních zdrojů – včetně lázeňských pramenů v podhorských Teplicích. Těžba znamená otřesy pod zastavěnou oblastí horské osady. Poškodí se krajinný raz. Východní Krušné hory jsou navíc cennou přírodní oblastí, kterou stát už celá desetiletí dlouhodobě a nákladně revitalizuje.
* Těžební a dopravní zátěž povede k poklesu kvality života místních obyvatel a velmi negativně omezí potenciál turistického rozvoje. Nemluvě o tom, že se má těžit i na druhé straně státní hranice, což by pro obyvatele žijící na horském hřebenu, po kterém vede státní hranice, znamenalo opravdovou katastrofu.

Kauzu cínoveckého lithia proto dlouhodobě sledujeme jak na místní a krajské úrovni při projednávání změn zásad územního rozvoje, tak na parlamentní půdě Zelení - Strana zelených, protože většinovým vlastníkem těžební společnosti je státní ČEZ.
Děkujeme spolku Cínovec za prezentaci poznatků a práce na naší krajské konferenci Zelení Ústecký kraj. Stejně jako v případě úspěšného boje proti likvidaci Horního Jiřetína, nebo probíhajícího odporu proti gigafactory v krajině Zachovejme Poolší na Ostravsku, jsou to právě občanské organizace, které dokážou upozornit na ty největší ekonomické, ekologické a sociální nesmysly. Jsme na jejich straně!

Ekologická modernizace a dekarbonizace naší ekonomiky totiž musí vždy bezpodmínečně trvat na využití těch nejšetrnějších dostupných technologií a respektovat konsensus s místními komunitami. A než se přistoupí k těžbě, tak plně vyčerpat možnosti recyklace, snížení materiálové náročnosti naší ekonomiky – v tom je skutečná surovinová bezpečnost. A to projekt státního ČEZu nedělá ani omylem.