Tiskové zprávy
Správa NP a CHKO Šumava: Zástupkyni ombudsmana Šumava nejdřív nezajímala, teď jí překvapivě komentuje
Neobjektivní a vůbec ne nestranné – takové je podle vedení Správy Národního parku Šumava stanovisko zástupkyně ombudsmana Jitky Seitlové, která se ve svém prohlášení z 1. března vyjádřila k letní blokádě Na Ztraceném. Odstupující ředitel Jan Stráský na toto vyjádření v zákonné lhůtě zareagoval a dospěl k závěru, že ve vyjádření Jitky Seitlové je celá řada chyb a omylů, informace, tak musí Správa Národního parku Šumava uvést na pravou míru.
„Paradoxní je fakt, že se Jitka Seitlová rozhodla k situaci na Šumavě vůbec vyjadřovat. Před dvěma lety šumavské dění odmítla komentovat. Nepřipadlo jí to správné,“ říká Jiří Mánek, nastupující ředitel Správy Národního parku Šumava.
Na začátku roku 2010, v době ředitelování Františka Krejčího, tehdejšího ombudsmana JUDr. Otakara Motejla písemně kontaktoval soudní znalec v oceňování lesů a uznávaný šumavský lesník Ing. Ivo Vicena CSc. Ve svém dopise kritizoval hospodaření na území Národního parku Šumava a poukázal na rozsáhlou umírání lesů, ke kterému zde dochází.
Z pověření JUDr. Motejla řešila zmíněný podnět zástupkyně veřejného ochránce práv paní RNDr. Jitka Seitlová. 14. dubna 2010 napsala Ivo Vicenovi dopis, kterým situaci v Národním parku Šumava odmítla řešit s odůvodněním, že veřejný ochránce práv nemůže do dění v Národním parku Šumava účinně zasahovat, nemůže rozhodovat, které odborné názory jsou správné a nedisponuje ani potřebným odborným aparátem. Ve své odpovědi soudnímu znalci Vicenovi se opřela i o výklad zákona č. 349/1999 Sb o veřejném ochránci práv. Kdy podle vlastního vyjádření má Instituce veřejného ochránce práv „působit k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívat k ochraně základních práv a svobod“.
Přes vlastní vyjádření z roku 2010 ale letos náhle otočila o 180 stupňů. Nejenže na situaci v Národním parku Šumava reagovala, ale dokonce aktivně a iniciativně k tématu vystupuje ve veřejnoprávní televizi, na veřejných přednáškách a vydává tiskové zprávy.
„Nechápu, proč paní Seitlová měří dvojím metrem. Na mojí žádost nereagovala. Na žádosti ekologických aktivistů ano. Takhle si rozhodně nezávislý přístup nepředstavuji,“ říká soudní znalec Ing. Ivo Vicena CSc.
Postoj zástupkyně veřejného ochránce práv proto v tomto případě není nestranný, ani objektivní. Což je u takhle důležité pozice velmi zarážející a je vidět, že zástupkyně ombudsmana při jejím rozhodnutí ovlivnilo její ideově jednostranné smýšlení. Její postoje byly dopředu zřejmé, již z prvních rozhovorů, které na parku vedla.
Prohlášení zástupkyně ombudsmana bylo navíc v rozporu s tím, co říkají vrcholné dozorové orgány dohlížející na dodržování zákona o ochraně přírody – Česká inspekce životního prostředí a Ministerstvo životního prostředí ČR. Tyto orgány dozorovaly správnost asanačních prací Na Ztraceném. Lokalita Na Ztraceném, kde v létě 2011 Správa Národního parku Šumava prováděla nahodilou těžbu kůrovcem napadených stromů, je zařazena do 2. zóny ochrany přírody, protože jí tvoří z 80 procent nepůvodní kulturní les vysázený člověkem. Většina zdejších porostů je stará 60 až 80 let a právě tyto stromy tu napadá kůrovec. „Zjednodušeně řečeno, je logické, že pokud by obě nadřízené instituce s naším postupem nesouhlasili, tak by ho zastavili,“ říká Jiří Mánek.
„Ve vzájemné shodě si uvědomujeme, že nechráníme kůrovce, ale přírodu jako celek. Pokud bychom v létě 2011 kůrovce nezastavili, došlo by Na Ztraceném a následně i v navazujících porostech, kam by se nekontrolovatelně šířil kůrovec k mnohem větším škodám,“ uvádí Jiří Mánek.
„V případě lokality Na Ztraceném, bylo použito metody loupání na stojato. Za celou historii Národního parku Šumava se takto šetrně a hlavně nákladně kůrovec nikdy neasanoval,“ doplňuje Jiří Mánek. V tomto roce se navíc postupuje tzv. šachovnicovou metodou.
Šlo o nutnou okamžitou reakci na extrémní kalamitní a nahodilou událost, nikoli o záměr či dokonce koncepci. V případě asanačního zásahu Na Ztraceném se v žádném případě nejednalo o poškozování Evropsky významné lokality zařazené v soustavě NATURA 2000, k žádnému poškození zde nedošlo. Pravda je taková, že pokud by k asanačním zásahům nedošlo, zásadně by se změnil biotop zdejších živočichů a rostlin, což by mělo zásadní vliv na vše chráněné soustavou NATURA 2000.
„Paradoxní je fakt, že se Jitka Seitlová rozhodla k situaci na Šumavě vůbec vyjadřovat. Před dvěma lety šumavské dění odmítla komentovat. Nepřipadlo jí to správné,“ říká Jiří Mánek, nastupující ředitel Správy Národního parku Šumava.
Na začátku roku 2010, v době ředitelování Františka Krejčího, tehdejšího ombudsmana JUDr. Otakara Motejla písemně kontaktoval soudní znalec v oceňování lesů a uznávaný šumavský lesník Ing. Ivo Vicena CSc. Ve svém dopise kritizoval hospodaření na území Národního parku Šumava a poukázal na rozsáhlou umírání lesů, ke kterému zde dochází.
Z pověření JUDr. Motejla řešila zmíněný podnět zástupkyně veřejného ochránce práv paní RNDr. Jitka Seitlová. 14. dubna 2010 napsala Ivo Vicenovi dopis, kterým situaci v Národním parku Šumava odmítla řešit s odůvodněním, že veřejný ochránce práv nemůže do dění v Národním parku Šumava účinně zasahovat, nemůže rozhodovat, které odborné názory jsou správné a nedisponuje ani potřebným odborným aparátem. Ve své odpovědi soudnímu znalci Vicenovi se opřela i o výklad zákona č. 349/1999 Sb o veřejném ochránci práv. Kdy podle vlastního vyjádření má Instituce veřejného ochránce práv „působit k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívat k ochraně základních práv a svobod“.
Přes vlastní vyjádření z roku 2010 ale letos náhle otočila o 180 stupňů. Nejenže na situaci v Národním parku Šumava reagovala, ale dokonce aktivně a iniciativně k tématu vystupuje ve veřejnoprávní televizi, na veřejných přednáškách a vydává tiskové zprávy.
„Nechápu, proč paní Seitlová měří dvojím metrem. Na mojí žádost nereagovala. Na žádosti ekologických aktivistů ano. Takhle si rozhodně nezávislý přístup nepředstavuji,“ říká soudní znalec Ing. Ivo Vicena CSc.
Postoj zástupkyně veřejného ochránce práv proto v tomto případě není nestranný, ani objektivní. Což je u takhle důležité pozice velmi zarážející a je vidět, že zástupkyně ombudsmana při jejím rozhodnutí ovlivnilo její ideově jednostranné smýšlení. Její postoje byly dopředu zřejmé, již z prvních rozhovorů, které na parku vedla.
Prohlášení zástupkyně ombudsmana bylo navíc v rozporu s tím, co říkají vrcholné dozorové orgány dohlížející na dodržování zákona o ochraně přírody – Česká inspekce životního prostředí a Ministerstvo životního prostředí ČR. Tyto orgány dozorovaly správnost asanačních prací Na Ztraceném. Lokalita Na Ztraceném, kde v létě 2011 Správa Národního parku Šumava prováděla nahodilou těžbu kůrovcem napadených stromů, je zařazena do 2. zóny ochrany přírody, protože jí tvoří z 80 procent nepůvodní kulturní les vysázený člověkem. Většina zdejších porostů je stará 60 až 80 let a právě tyto stromy tu napadá kůrovec. „Zjednodušeně řečeno, je logické, že pokud by obě nadřízené instituce s naším postupem nesouhlasili, tak by ho zastavili,“ říká Jiří Mánek.
„Ve vzájemné shodě si uvědomujeme, že nechráníme kůrovce, ale přírodu jako celek. Pokud bychom v létě 2011 kůrovce nezastavili, došlo by Na Ztraceném a následně i v navazujících porostech, kam by se nekontrolovatelně šířil kůrovec k mnohem větším škodám,“ uvádí Jiří Mánek.
„V případě lokality Na Ztraceném, bylo použito metody loupání na stojato. Za celou historii Národního parku Šumava se takto šetrně a hlavně nákladně kůrovec nikdy neasanoval,“ doplňuje Jiří Mánek. V tomto roce se navíc postupuje tzv. šachovnicovou metodou.
Šlo o nutnou okamžitou reakci na extrémní kalamitní a nahodilou událost, nikoli o záměr či dokonce koncepci. V případě asanačního zásahu Na Ztraceném se v žádném případě nejednalo o poškozování Evropsky významné lokality zařazené v soustavě NATURA 2000, k žádnému poškození zde nedošlo. Pravda je taková, že pokud by k asanačním zásahům nedošlo, zásadně by se změnil biotop zdejších živočichů a rostlin, což by mělo zásadní vliv na vše chráněné soustavou NATURA 2000.
Tento článek patří do kategorie |
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk