Tiskové zprávy
Strana zelených: Zelení si posvítili na koaliční smlouvu nové vlády. Klima neřeší, dál osekává rozpočet a zapomněla na místa ve školkách, LGBT, exekuce i legalizaci
11. listopadu 2021 | Strana zelených
Zelení Vám přinášejí své vyjádření ke koaliční smlouvě nové vlády, která byla podepsána v pondělí 8.11.2021 předsedy pěti koaličních stran.
“Přes jistý posun například v oblasti školství nebo digitalizace vzbuzuje koaliční smlouva obavy v mnoha oblastech. Ať už tím, co v ní vůbec není, jako stanovení termínu konce uhlí, manželství pro všechny nebo reforma exekucí, nebo co v ní je, jako například další snižování příjmů státního rozpočtu,” komentovala novou smlouvu spolupředsedkyně Zelených Magdalena Davis.
“Chybí také přihlášení se k euru, odstup od toxického spolku V4 nebo představa o tom, jak by měla fungovat Evropa. To jsou všechno velmi aktuální oblasti, kterým se nová vláda zřejmě věnovat nebude,” dodal Michal Berg, druhý ze spolupředsednické dvojice.
Klima a životní prostředí
Nová vláda se zavazuje v oblasti klimatu pouze vágně “hledat řešení, která budou omezovat lidský vliv na klimatické změny.” – to v době, kdy vlády jiných zemí jasně deklarují, že doba hledání řešení je dávno za námi a je potřeba je hlavně uvést do praxe. Vláda také pouze slibuje, že “Česko přispěje k dosažení uhlíkové neutrality v EU do roku 2050,” což ale není explicitní přihlášení se k tomu, že Česko bude v tom roce uhlíkově neutrální.
Zároveň také chybí jasný plán ústupu od uhlí. Věta “Budeme vytvářet podmínky pro energetickou transformaci a rozvoj uhelných regionů tak, aby byl možný odklon od uhlí dříve než v roce 2038.” je více než vágní a nijak se neliší od toho, co prosazovala vláda Andreje Babiše. Česko je jednou ze tří posledních zemí v EU, která nemá stanoven termín konce uhlí a ani tato vláda jej nedokázala určit, konec uhlí přitom podle všeho nastane okolo roku 2030 a vláda pro to musí mít plán.
Z praktických opatření pro klimatickou politiku chybí provozní podpora (ideálně formou aukcí) pro nové solární a větrné zdroje. Je zde slib sto tisíc střech se soláry, ale bez zmínky provozní podpory. Chybí také jasnější plán pro úspory energií, přestože u jiných bodů podobného typu jsou vyčísleny i konkrétní plánované hodnoty a částky.
Z hlediska cirkulární ekonomiky plánuje vláda zálohování hliníku, ale k důležitému zálohování pet lahví po vzoru okolních zemí se nehlásí.
Finance
Veřejné finance chce vláda „ozdravovat“ jen na straně výdajů, přestože odborná veřejnost i instituce jako OECD dlouhodobě mluví o tom, že je potřeba také hledat efektivnější nastavení strany příjmů státního rozpočtu.
Vláda se nijak nehodlá zabývat řešením propadu příjmů o sto miliard snížením daně z příjmů, naopak chce tyto propady ještě prohlubovat, například snížením sociálního pojištění na straně zaměstnavatelů (za předpokladu konsolidovaných veřejných financí, ať už to znamená cokoli), v konečném důsledku je to ale snížení peněz na důchody. V nich se vláda hlásí k plánu komise pro spravedlivé důchody Danuše Nerudové, což je rozumný krok, ale chybí druhá a nezbytná polovina tohoto plánu, a sice nalézt v příjmech rozpočtu dostatečné zdroje na financování této reformy důchodů.
Další snížení příjmů státního rozpočtu budou představovat daňové prázdniny pro rodiny s rodičovským příspěvkem nebo mají tři a více dětí. Taková podpora je nejen rozpočtově nezodpovědná, ale také podporuje nastavení rodiny v tom, aby zůstala žena s dětmi doma a nedává jim svobodnou možnost volby si zvolit uspořádání, které rodině vyhovuje. Je také výhodnější pro vysokopříjmové rodiny, rodinám s nižšími příjmy nijak nepomáhá.
Samozřejmě chybí také závazek přijetí eura, neobjevuje se ani jeho předstupeň v podobě vstupu do systému ERM II.
Sociální politika a rodina
Přestože má dokument mnoho bodů týkajících se rodiny, ten zásadní neobsahuje: závazek místa ve školkách pro všechny dvouleté děti, jejichž rodiny o to budou mít zájem. Vágní příslib zvýšení kvality a dostupnosti péče o nejmenší děti může tuto věc i nadále nechat na libovůli starostů a místní podmínky. Pro rozvoj míst ve školkách je ale klíčové, aby měla každá rodina právo na stejnou péči a stát, aby nastavil pro všechny obce férové financování na dostatečnou kapacitu školek.
Příznivě zní příslib “flexibilnější distribuce péče v rodině”, nicméně bez podrobností je těžké zhodnotit, zda bude rodičovská dost flexibilní a hlavně, nemluví se nijak o jejím zvyšování.
Velmi neambiciózní je programové prohlášení z hlediska lidí lidí s vysokým stupněm postižení. Chybí závazek pro pátý stupeň příspěvku na péči, stejně jako neřeší další problémy v oblasti finanční dostupnosti sociálních služeb těchto lidí.
Konzervativní bude vláda také v oblasti narovnání LGBTQ práv, nedočkáme se manželství pro všechny ani odstranění diskriminace trans* osob.
Doprava
Celá kapitola dopravy v podstatě neobsahuje podporu ekologických způsobů dopravy, tedy pěší a cyklodopravy. Bez jejich rozvoje je ale snižování emisí v dopravě jen iluzí, stejně tak se dokument nijak nezabývá bezpečností na ulicích a silnicích, zejména nejzranitelnějších účastníků silničního provozu.
Naopak, v oblasti emisí i bezpečnosti jde úplně opačným směrem plán na povolení rychlosti na 150 km/h na některých úsecích dálnic. V době, kdy i Německo zvažuje svou neomezenou rychlost zrušit je to opravdu skandální.
V železniční dopravě je jen vágní příslib modernizace regionálních tratí, a vláda nijak neřeší svůj pohled k regulaci či dalšímu rozvoji letecké dopravy, přitom rozšíření státního letiště Ruzyně je stále v plánu. Z dokumentu tak nevyčteme, zda v něm vláda chce pokračovat, nebo jej zastaví.
Migrace a zahraniční politika
Zahraniční politika nové vlády by neměla přinášet nic nového. Dokonce ani žádný symbolický odstup od aktuálně toxického spolku V4, který v tuto chvíli Česku v podstatě nic nepřináší. Vláda se sice zaměřuje na předsednictví EU v roce 2022, tento nástroj ale není určen pro prosazování zájmů údajných “národních zájmů”, předsednická země naopak musí zachovávat maximální neutralitu. Vláda se také nijak nevěnuje případné reformě fungování EU, přestože aktuálně probíhá několikaletý proces konference o budoucnosti Evropy.
V žádné z příslušných částí se nemluví o azylové politice, s výjimkou její digitalizace dokument žádnou reformu azylové a migrační politiky neslibuje. Ta je přitom v současné době zoufale nefunkční. V tématu migrace se nedočkáme ani bezpečných způsobů požádat o azyl, text naopak opakuje všechna vyprázdněná klišé o ochraně vnějších hranic a odmítání kvót.
Zdraví
V oblasti porodnictví dokument slibuje podporu volbu poskytovatele péče, ale není zjevné, zda to bude obsahovat i hrazení nákladů na porodní asistentky z veřejného zdravotního pojištění.
Nejistotu pro kvalitu zdravotní péče může přinést i bod, který slibuje možnost připlatit pojištění si za nadstandard, přičemž vždy je otázka, zda do nadstandardu nebudou zařazeny i některé důležité výkony, které se tak stanou pro mnohé nedostupné.
Ve smlouvě chybí řešení dlouhodobých problémů péče v Česku, jako je její dostupnost v odlehlých oblastech, nebo výše platů a péče o zaměstnance ve zdravotnictví. Pandemie ukazuje, že často potřebují supervizi a psychologickou podporu, stejně jako podporu částečných úvazků nebo podporu uplatnění žen na vedoucích pozicích. Ostatně, dokument pandemii covid-19 nezmiňuje vůbec – ani z hlediska aktuálních kroků, ani z hlediska poučení do budoucna, například pro výši ošetřovného.
Také chybí jakékoliv řešení negativních zdravotních dopadů změn klimatu nebo znečištění ovzduší a nedočkáme se také legalizace marihuany.
Zemědělství
Koaliční smlouvě v oblasti zemědělství nechybí mnoho líbivých pojmů, ale chybí návrhy konkrétních a vynutitelných opatření. Je obrovský rozdíl, jestli bude vydaná nová metodika a pár dotačních programů nebo jestli potřebná transformační opatření např. budou navázána na podmínky evropských dotací.
Některé přísliby volebních programů obou koalic smlouva neobsahuje nebo zmírňuje, například vypouští závazek omezit pesticidy. Zábor zemědělské půdy smlouva slibuje omezit, chybí ale konkrétní nástroje, jako například zvýšení poplatků za vynětí z půdního fondu. Chybí také výslovný závazek zpřísnit protierozní vyhlášku.
Smlouva také zmiňuje zastropování zemědělských dotací, neříká ale ani orientační hodnoty, přitom u jiných bodů s nimi operuje, například u zmenšování osevních bloků.
Spravedlnost a exekuce
V oblasti exekucí chybí zásadní opatření, kterým je teritorialita exekutorů nebo reforma oddlužení – dokument se zavazuje pouze k tomu minimu, co po nás chce EU. Nijak se neřeší také znevýhodnění samoživitelů a samoživitelek nebo zvýšení nezabavitelného minima v oddlužení. Obecně je v oblasti exekucí a oddlužení plán jen velmi obecný a mělký.
Mimo to koaliční vláda neplánuje nijak regulovat lobbing, naopak chce zavádět hodnocení dopadů legislativy na rodinu a regiony. To jistě není nic proti ničemu, ale progresivní země zavádí zejména hodnocení dopadu legislativy na klima, protože to je zásadní problém, který budeme v nejbližších letech řešit.
“Přes jistý posun například v oblasti školství nebo digitalizace vzbuzuje koaliční smlouva obavy v mnoha oblastech. Ať už tím, co v ní vůbec není, jako stanovení termínu konce uhlí, manželství pro všechny nebo reforma exekucí, nebo co v ní je, jako například další snižování příjmů státního rozpočtu,” komentovala novou smlouvu spolupředsedkyně Zelených Magdalena Davis.
“Chybí také přihlášení se k euru, odstup od toxického spolku V4 nebo představa o tom, jak by měla fungovat Evropa. To jsou všechno velmi aktuální oblasti, kterým se nová vláda zřejmě věnovat nebude,” dodal Michal Berg, druhý ze spolupředsednické dvojice.
Klima a životní prostředí
Nová vláda se zavazuje v oblasti klimatu pouze vágně “hledat řešení, která budou omezovat lidský vliv na klimatické změny.” – to v době, kdy vlády jiných zemí jasně deklarují, že doba hledání řešení je dávno za námi a je potřeba je hlavně uvést do praxe. Vláda také pouze slibuje, že “Česko přispěje k dosažení uhlíkové neutrality v EU do roku 2050,” což ale není explicitní přihlášení se k tomu, že Česko bude v tom roce uhlíkově neutrální.
Zároveň také chybí jasný plán ústupu od uhlí. Věta “Budeme vytvářet podmínky pro energetickou transformaci a rozvoj uhelných regionů tak, aby byl možný odklon od uhlí dříve než v roce 2038.” je více než vágní a nijak se neliší od toho, co prosazovala vláda Andreje Babiše. Česko je jednou ze tří posledních zemí v EU, která nemá stanoven termín konce uhlí a ani tato vláda jej nedokázala určit, konec uhlí přitom podle všeho nastane okolo roku 2030 a vláda pro to musí mít plán.
Z praktických opatření pro klimatickou politiku chybí provozní podpora (ideálně formou aukcí) pro nové solární a větrné zdroje. Je zde slib sto tisíc střech se soláry, ale bez zmínky provozní podpory. Chybí také jasnější plán pro úspory energií, přestože u jiných bodů podobného typu jsou vyčísleny i konkrétní plánované hodnoty a částky.
Z hlediska cirkulární ekonomiky plánuje vláda zálohování hliníku, ale k důležitému zálohování pet lahví po vzoru okolních zemí se nehlásí.
Finance
Veřejné finance chce vláda „ozdravovat“ jen na straně výdajů, přestože odborná veřejnost i instituce jako OECD dlouhodobě mluví o tom, že je potřeba také hledat efektivnější nastavení strany příjmů státního rozpočtu.
Vláda se nijak nehodlá zabývat řešením propadu příjmů o sto miliard snížením daně z příjmů, naopak chce tyto propady ještě prohlubovat, například snížením sociálního pojištění na straně zaměstnavatelů (za předpokladu konsolidovaných veřejných financí, ať už to znamená cokoli), v konečném důsledku je to ale snížení peněz na důchody. V nich se vláda hlásí k plánu komise pro spravedlivé důchody Danuše Nerudové, což je rozumný krok, ale chybí druhá a nezbytná polovina tohoto plánu, a sice nalézt v příjmech rozpočtu dostatečné zdroje na financování této reformy důchodů.
Další snížení příjmů státního rozpočtu budou představovat daňové prázdniny pro rodiny s rodičovským příspěvkem nebo mají tři a více dětí. Taková podpora je nejen rozpočtově nezodpovědná, ale také podporuje nastavení rodiny v tom, aby zůstala žena s dětmi doma a nedává jim svobodnou možnost volby si zvolit uspořádání, které rodině vyhovuje. Je také výhodnější pro vysokopříjmové rodiny, rodinám s nižšími příjmy nijak nepomáhá.
Samozřejmě chybí také závazek přijetí eura, neobjevuje se ani jeho předstupeň v podobě vstupu do systému ERM II.
Sociální politika a rodina
Přestože má dokument mnoho bodů týkajících se rodiny, ten zásadní neobsahuje: závazek místa ve školkách pro všechny dvouleté děti, jejichž rodiny o to budou mít zájem. Vágní příslib zvýšení kvality a dostupnosti péče o nejmenší děti může tuto věc i nadále nechat na libovůli starostů a místní podmínky. Pro rozvoj míst ve školkách je ale klíčové, aby měla každá rodina právo na stejnou péči a stát, aby nastavil pro všechny obce férové financování na dostatečnou kapacitu školek.
Příznivě zní příslib “flexibilnější distribuce péče v rodině”, nicméně bez podrobností je těžké zhodnotit, zda bude rodičovská dost flexibilní a hlavně, nemluví se nijak o jejím zvyšování.
Velmi neambiciózní je programové prohlášení z hlediska lidí lidí s vysokým stupněm postižení. Chybí závazek pro pátý stupeň příspěvku na péči, stejně jako neřeší další problémy v oblasti finanční dostupnosti sociálních služeb těchto lidí.
Konzervativní bude vláda také v oblasti narovnání LGBTQ práv, nedočkáme se manželství pro všechny ani odstranění diskriminace trans* osob.
Doprava
Celá kapitola dopravy v podstatě neobsahuje podporu ekologických způsobů dopravy, tedy pěší a cyklodopravy. Bez jejich rozvoje je ale snižování emisí v dopravě jen iluzí, stejně tak se dokument nijak nezabývá bezpečností na ulicích a silnicích, zejména nejzranitelnějších účastníků silničního provozu.
Naopak, v oblasti emisí i bezpečnosti jde úplně opačným směrem plán na povolení rychlosti na 150 km/h na některých úsecích dálnic. V době, kdy i Německo zvažuje svou neomezenou rychlost zrušit je to opravdu skandální.
V železniční dopravě je jen vágní příslib modernizace regionálních tratí, a vláda nijak neřeší svůj pohled k regulaci či dalšímu rozvoji letecké dopravy, přitom rozšíření státního letiště Ruzyně je stále v plánu. Z dokumentu tak nevyčteme, zda v něm vláda chce pokračovat, nebo jej zastaví.
Migrace a zahraniční politika
Zahraniční politika nové vlády by neměla přinášet nic nového. Dokonce ani žádný symbolický odstup od aktuálně toxického spolku V4, který v tuto chvíli Česku v podstatě nic nepřináší. Vláda se sice zaměřuje na předsednictví EU v roce 2022, tento nástroj ale není určen pro prosazování zájmů údajných “národních zájmů”, předsednická země naopak musí zachovávat maximální neutralitu. Vláda se také nijak nevěnuje případné reformě fungování EU, přestože aktuálně probíhá několikaletý proces konference o budoucnosti Evropy.
V žádné z příslušných částí se nemluví o azylové politice, s výjimkou její digitalizace dokument žádnou reformu azylové a migrační politiky neslibuje. Ta je přitom v současné době zoufale nefunkční. V tématu migrace se nedočkáme ani bezpečných způsobů požádat o azyl, text naopak opakuje všechna vyprázdněná klišé o ochraně vnějších hranic a odmítání kvót.
Zdraví
V oblasti porodnictví dokument slibuje podporu volbu poskytovatele péče, ale není zjevné, zda to bude obsahovat i hrazení nákladů na porodní asistentky z veřejného zdravotního pojištění.
Nejistotu pro kvalitu zdravotní péče může přinést i bod, který slibuje možnost připlatit pojištění si za nadstandard, přičemž vždy je otázka, zda do nadstandardu nebudou zařazeny i některé důležité výkony, které se tak stanou pro mnohé nedostupné.
Ve smlouvě chybí řešení dlouhodobých problémů péče v Česku, jako je její dostupnost v odlehlých oblastech, nebo výše platů a péče o zaměstnance ve zdravotnictví. Pandemie ukazuje, že často potřebují supervizi a psychologickou podporu, stejně jako podporu částečných úvazků nebo podporu uplatnění žen na vedoucích pozicích. Ostatně, dokument pandemii covid-19 nezmiňuje vůbec – ani z hlediska aktuálních kroků, ani z hlediska poučení do budoucna, například pro výši ošetřovného.
Také chybí jakékoliv řešení negativních zdravotních dopadů změn klimatu nebo znečištění ovzduší a nedočkáme se také legalizace marihuany.
Zemědělství
Koaliční smlouvě v oblasti zemědělství nechybí mnoho líbivých pojmů, ale chybí návrhy konkrétních a vynutitelných opatření. Je obrovský rozdíl, jestli bude vydaná nová metodika a pár dotačních programů nebo jestli potřebná transformační opatření např. budou navázána na podmínky evropských dotací.
Některé přísliby volebních programů obou koalic smlouva neobsahuje nebo zmírňuje, například vypouští závazek omezit pesticidy. Zábor zemědělské půdy smlouva slibuje omezit, chybí ale konkrétní nástroje, jako například zvýšení poplatků za vynětí z půdního fondu. Chybí také výslovný závazek zpřísnit protierozní vyhlášku.
Smlouva také zmiňuje zastropování zemědělských dotací, neříká ale ani orientační hodnoty, přitom u jiných bodů s nimi operuje, například u zmenšování osevních bloků.
Spravedlnost a exekuce
V oblasti exekucí chybí zásadní opatření, kterým je teritorialita exekutorů nebo reforma oddlužení – dokument se zavazuje pouze k tomu minimu, co po nás chce EU. Nijak se neřeší také znevýhodnění samoživitelů a samoživitelek nebo zvýšení nezabavitelného minima v oddlužení. Obecně je v oblasti exekucí a oddlužení plán jen velmi obecný a mělký.
Mimo to koaliční vláda neplánuje nijak regulovat lobbing, naopak chce zavádět hodnocení dopadů legislativy na rodinu a regiony. To jistě není nic proti ničemu, ale progresivní země zavádí zejména hodnocení dopadu legislativy na klima, protože to je zásadní problém, který budeme v nejbližších letech řešit.
Tento článek patří do kategorie |
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk