Tiskové zprávy
CENIA: Životní prostředí v Evropě - stav a výhledy 2005
Téměř šest set stránkovou publikaci „Životní prostředí v Evropě - stav a výhledy 2005“ představili na tiskové konferenci v Praze Jock Martin z Evropské agentury životního prostředí v Kodani a Jiří Hradec, ředitel CENIA, české informační agentury životního prostředí. Publikaci vydala Evropská agentura životního prostředí (EEA) a poprvé představila 29. listopadu t. r, na půdě Evropského parlamentu v Bruselu.
Hodnocení současného stavu životního prostředí v Evropě, vývoje za posledních pět let a výhledů do budoucnosti je založeno na analýze devíti stejných ukazatelů, které charakterizují jednotlivé země. Jsou to emise skleníkových plynů, celková spotřeba energie, výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů, emise okyselujících látek, emise látek, které napomáhají vzniku ozónu, náročnost nákladní dopravy, zemědělská půda vyhrazená pro organické (ekologické) zemědělství, objem komunálního odpadu, využití povrchových a podzemních vod. Srovnání, do jaké míry jednotlivé země dosahují vytýčených cílů, je uvedeno v příloze (Scorecard).
„Kvalita života v Evropě patří k nejvyšším na světě, máme za sebou dlouhou historii průmyslových a institucionálních inovací, lidé v Evropě jsou schopni rozličných ekonomických i sociálních aktivit – máme tedy dobré podmínky přijmout výzvy, které před nás ochrana životního prostředí pokládá v zájmu udržitelného rozvoje našeho kontinentu,“ řekl při této příležitosti Jock Martin, jeden z hlavním editorů publikace.
„Ze srovnání jednotlivých parametrů plyne, že také Česká republika je schopna takové výzvy přijmout,“ doplnil ho ředitel CENIA Ing Hradec.
Ve zprávě, která je historicky již třetí publikací svého druhu, je zhodnoceno posledních pět let vývoje v Evropě. V některých oblastech je zřejmý pokrok - např. zlepšila se kvalita vod v řekách, v jiných se naopak projevuje stagnace nebo zhoršování situace. Velkým nebezpečím je nadměrné uvolňování skleníkových plynů, způsobujících klimatické změny. Zpráva se jednoznačně kloní k závěru, že změny klimatu již nastávají, za posledních sto let vzrostla průměrná teplota v Evropě o 1 °C, tají evropské ledovce a polární ledy, vzrůstají extrémní projevy počasí a v jižních oblastech Evropy se projevuje nedostatek vody. K dalším prioritám k řešení patří znečištěné ovzduší, nadměrné používání chemikálií, degradace a zábory půdy (zastavěné území se mezi r. 1990 a 2000 zvětšilo o dalších 12 %), problémy jsou s množstvím sladkovodních zdrojů. Dochází k ničení mořských ekosystémů, které je patrné na snížených zásobách ryb. Velkým problémem je i snižování biologické rozmanitosti.
Hodnocení České republiky je na jedné straně příznivé, plníme např. omezení emisí dle Kjótského protokolu, na druhé straně máme příliš velkou měrnou spotřebu energie (o 60 % vyšší než průměr EU 25) a vysoké emise skleníkových plynů v přepočtu na jednoho obyvatele.
V evropském kontextu si Česká republika stojí velmi příznivě pokud jde o množství produkovaného komunálního odpadu a emise prekursorů ozónu, které jsou problémem zejména v hustě zalidněných zemích Beneluxu a na Pyrenejském poloostrově (Španělsko, Portugalsko). ČR nedosahuje podobně jako většina evropských zemí s výjimkou Skandinávie a Islandu cíle pro podíl obnovitelných zdrojů energie na celkové výrobě elektřiny. Spotřeba vody je v ČR nižší než např. v Polsku, Německu či Francii. Navzdory radikálnímu snížení emisí okyselujících látek, zejména oxidu siřičitého v ČR za posledních 15 let, má ČR měrné emise těchto látek na obyvatele stále vyšší než většina zemí EU 15 (Německo, Francie, Belgie).
Tak jako v druhé zprávě z r. 1999 platí i nadále základní zjištění EEA, že navzdory mnohaleté komunitární politice životního prostředí je kvalita životního prostředí v Evropě různá a neudržitelný rozvoj některých klíčových hospodářských sektorů v minulosti byl hlavní překážkou pro pozdější zlepšení. Na druhé straně dosažený pokrok je důkazem, že formulovat a naplňovat politiku životního prostředí jak v jednotlivých členských zemích tak na úrovni Evropské unie má smysl a není samoúčelné.
Hodnocení současného stavu životního prostředí v Evropě, vývoje za posledních pět let a výhledů do budoucnosti je založeno na analýze devíti stejných ukazatelů, které charakterizují jednotlivé země. Jsou to emise skleníkových plynů, celková spotřeba energie, výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů, emise okyselujících látek, emise látek, které napomáhají vzniku ozónu, náročnost nákladní dopravy, zemědělská půda vyhrazená pro organické (ekologické) zemědělství, objem komunálního odpadu, využití povrchových a podzemních vod. Srovnání, do jaké míry jednotlivé země dosahují vytýčených cílů, je uvedeno v příloze (Scorecard).
„Kvalita života v Evropě patří k nejvyšším na světě, máme za sebou dlouhou historii průmyslových a institucionálních inovací, lidé v Evropě jsou schopni rozličných ekonomických i sociálních aktivit – máme tedy dobré podmínky přijmout výzvy, které před nás ochrana životního prostředí pokládá v zájmu udržitelného rozvoje našeho kontinentu,“ řekl při této příležitosti Jock Martin, jeden z hlavním editorů publikace.
„Ze srovnání jednotlivých parametrů plyne, že také Česká republika je schopna takové výzvy přijmout,“ doplnil ho ředitel CENIA Ing Hradec.
Ve zprávě, která je historicky již třetí publikací svého druhu, je zhodnoceno posledních pět let vývoje v Evropě. V některých oblastech je zřejmý pokrok - např. zlepšila se kvalita vod v řekách, v jiných se naopak projevuje stagnace nebo zhoršování situace. Velkým nebezpečím je nadměrné uvolňování skleníkových plynů, způsobujících klimatické změny. Zpráva se jednoznačně kloní k závěru, že změny klimatu již nastávají, za posledních sto let vzrostla průměrná teplota v Evropě o 1 °C, tají evropské ledovce a polární ledy, vzrůstají extrémní projevy počasí a v jižních oblastech Evropy se projevuje nedostatek vody. K dalším prioritám k řešení patří znečištěné ovzduší, nadměrné používání chemikálií, degradace a zábory půdy (zastavěné území se mezi r. 1990 a 2000 zvětšilo o dalších 12 %), problémy jsou s množstvím sladkovodních zdrojů. Dochází k ničení mořských ekosystémů, které je patrné na snížených zásobách ryb. Velkým problémem je i snižování biologické rozmanitosti.
Hodnocení České republiky je na jedné straně příznivé, plníme např. omezení emisí dle Kjótského protokolu, na druhé straně máme příliš velkou měrnou spotřebu energie (o 60 % vyšší než průměr EU 25) a vysoké emise skleníkových plynů v přepočtu na jednoho obyvatele.
V evropském kontextu si Česká republika stojí velmi příznivě pokud jde o množství produkovaného komunálního odpadu a emise prekursorů ozónu, které jsou problémem zejména v hustě zalidněných zemích Beneluxu a na Pyrenejském poloostrově (Španělsko, Portugalsko). ČR nedosahuje podobně jako většina evropských zemí s výjimkou Skandinávie a Islandu cíle pro podíl obnovitelných zdrojů energie na celkové výrobě elektřiny. Spotřeba vody je v ČR nižší než např. v Polsku, Německu či Francii. Navzdory radikálnímu snížení emisí okyselujících látek, zejména oxidu siřičitého v ČR za posledních 15 let, má ČR měrné emise těchto látek na obyvatele stále vyšší než většina zemí EU 15 (Německo, Francie, Belgie).
Tak jako v druhé zprávě z r. 1999 platí i nadále základní zjištění EEA, že navzdory mnohaleté komunitární politice životního prostředí je kvalita životního prostředí v Evropě různá a neudržitelný rozvoj některých klíčových hospodářských sektorů v minulosti byl hlavní překážkou pro pozdější zlepšení. Na druhé straně dosažený pokrok je důkazem, že formulovat a naplňovat politiku životního prostředí jak v jednotlivých členských zemích tak na úrovni Evropské unie má smysl a není samoúčelné.
Tento článek patří do kategorie |
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
