Ambice Kjótského protokolu se nenaplnily, nadějí je nová smlouva
Kjótský protokol o snížení emisí skleníkových plynů je protokolem k Rámcové konvenci OSN o změnách klimatu (UNFCCC), která byla přijata v červnu 1992 v Riu de Janeiro a vstoupila v platnost v březnu 1994. Na protokolu se dohodli zástupci 159 zemí 11. prosince 1997 v japonském Kjótu a proto se mu říká Kjótský protokol.
Aby Kjótský protokol vstoupil v platnost, muselo ho ratifikovat alespoň 55 zemí, včetně tolika států majících závazky z dodatku, aby jejich podíl na emisích činil nejméně 55 procent. Tato podmínka byla naplněna ratifikací protokolu Ruskem 18. listopadu 2004 a v platnost vstoupil 16. února 2005, dosud ho ratifikovalo 192 zemí a EU (před rozšířením v roce 2004).
Součástí protokolu je i dodatek, v němž si některé vyspělé země stanovily závazné cíle na snížení emisí. Některé země si však vymohly možnost zachovat stávající produkci emisí, nebo ji dokonce zvýšit. Rozvojových zemí se žádné závazné cíle netýkají.
USA Kjótský protokol podepsaly, ale odmítly jej ratifikovat s tím, že by poškodil jejich hospodářství, a protože se ke konkrétnímu závazku snižování emisí nepřipojily Čína a Indie. Právě Washington a Peking jsou přitom největšími znečišťovateli ovzduší na světě. Například Kanada od protokolu odstoupila.
Naplněním Kjótského protokolu měly být v letech 2008 až 2012 sníženy celkové světové emise oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů (metanu, oxidu dusného, hydrogenovaných fluorovodíků, polyfluorovodíků a fluoridu sírového) v průměru o 5,2 procenta v porovnání s rokem 1990.
Kjótský protokol umožňuje část závazků splnit pomocí takzvaných flexibilních mechanismů. Jedním z nich je obchodování s emisemi, které umožňuje nakupovat nevyčerpanou emisní kvótu od jiných zemí. Státy také mohou získat emisní kredity tím, že snížení emisí realizují na území jiného signatářského státu, případně spoluprací na projektech snižování emisí v zemích třetího světa.
ČR je smluvní stranou Kjótského protokolu, včetně dodatku. Stálý zástupce ČR při OSN Vladimír Galuška protokol podepsal 23. listopadu 1998; Česko se tak stalo jeho 63. signatářem a ratifikaci dokončilo v listopadu 2001. ČR se zavázala, že v letech 2008 až 2012 sníží své emise skleníkových plynů o osm procent v porovnání se stavem v roce 1990.
Svého cíle ale protokol nedosáhl. Podle zprávy Programu OSN pro životní prostředí z roku 2012 se koncentrace skleníkových plynů od roku 2000 naopak zvýšila asi o 20 procent. Česká republika ale k 2012 snížila celkové agregované emise skleníkových plynů vůči roku 1990 o 33 procent a také celá EU plní závazky s předstihem.
Smlouvu, která by nahradila Kjótský protokol po vypršení platnosti 31. prosince 2012, se dlouho nedařilo dojednat. Zlom znamenala konference o změnách klimatu v Dauhá z prosince 2012, kde byla platnost Kjótského protokolu prodloužena do roku 2020. Cílem takzvaného Kjótského protokolu II je do tohoto roku snížit celosvětové emise skleníkových plynů nejméně o 18 procent v porovnání s rokem 1990.
K novému Kjótskému protokolu se zatím připojilo 54 zemí. Nadále mezi nimi chybí například Spojené státy a Čína. Dohromady tak na spolupracující státy připadá jen 15 procent celosvětových emisí CO2. Podle informací ministerstva životního prostředí Česko změnu Kjótského protokolu ratifikovalo 11. července 2014.
V Dauhá bylo zároveň zahájeno vyjednávání nové, širší mezinárodní dohody, která by měla být uzavřena na nastávající konferenci OSN o klimatických změnách, která začíná 30. listopadu v Paříží. Nová smlouva by měla snížit exhalace oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů do roku 2030 pod úroveň roku 1990.
Ekologické organizace výsledky konference v Dauhá kritizovaly. Podle nich konference nedokázala stanovit výraznější snížení emisí oxidů uhlíku, ani neposkytla věrohodný plán na uvolnění 100 miliard dolarů (zhruba dva biliony korun) ročně do roku 2020 na pomoc nejchudším zemím.
reklama
COP29 schválil navýšení klimatické pomoci za kritiky rozvojových zemí
COP29 schválila dohodu o zahájení globálních obchodů s uhlíkovými povolenkami