Bez započítání neviditelných emisí do národních plánů se klima nezlepší
V roce 2016 se se 46 % britské uhlíkové stopy realizovalo mimo území Velké Británie, v zahraničí. Pro srovnání, v roce 1990 to bylo jen 14 %. Znamená to tedy, že se Britové staví k životnímu prostředí a vlastní emisní bilanci rozumněji? To možná ano, ale jen potud, že atmosféru znečišťující procesy přenechávají na jiných a sami se soustředí jen na dovoz hotových produktů.
Pořád jsou tu ale emise, které by bez jejich poptávky nevznikly. A přesto se neobjevují v jejich celonárodní bilanci skleníkových plynů. Což, jak zmiňuje WWF ve své aktuální zprávě, je trochu podivné.
Vlastně, za období 1990-2016 se britské domácí emise související s konzumní spotřebou zboží a služeb snížily o 15 %, zatímco v jiných odvětvích dokázala utáhnout kohout o skoro čtyři desítky procent. Zlepšila průmysl i výrobu energií. Ale nikoliv vlastní produkci, kterou jen nahradila dovozem. S tím, že s tím spojené emise nechala v třetích zemích. Prostě takový offshore systém.
„Klimatické změny jsou globálním problémem a budou vyžadovat globální řešení,“ vysvětluje Stephen Cornelius, poradce WWF. „Pokud chceme dosáhnout našeho závazku nulových emisí do roku 2050, měli bychom začít být upřímní a připustit, že se nestačí věnovat zlepšením jen v oblasti naší produkce, ale i spotřeby.“ Jak tedy podle WWF vypadá skutečná emisní bilance Velké Británie?
Nejprve to, co mají a řeší doma: 9,7 % vytápění domů, 8,6 % připadá na automobily, 8 % zastoupení produkce energie, 6,7 % stavebnictví, 6,6 % je o zemědělství a 5,9 % se týká letecké přepravy. Dohromady kolem 45-46 procent (z celkových 54 %, které vznikají uvnitř britských hranic). Mimochodem, jen tři z těchto šesti zásadních sektorů mají potenciál dosáhnout v následujících třiceti letech skutečné dekarbonizace. A ta zbylá chybějící polovina? Podle WWF to jsou ony neviditelné emise, které vytváří britská poptávka v zahraničí.
Kde přesně? Kolem 10 % připadá na země EU, 7,3 % na Čínu a dvakrát 5,3 % na Afriku a střední východ. Uhlíkovou stopu (3,5 %) zanechává Británie i v Rusku. Konkrétní položky zastoupení dovozu se podle zemí liší, ale obecně jde o potraviny a pochutiny, oblečení a elektroniku.
„Víte, soustředit své dekarbonizační úsilí jen čistě na národní měřítko nepomůže změnit celobritský příspěvek ke klimatické změně,“ říká Cornelius. Skutečná změna přesahuje hranice a je třeba počítat s tím, že lokální snaha omezit emise těžko přinese zlepšení, pokud je kompenzována emisemi vyprodukovanými za hranicemi.
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Evropské aerolinky varovaly Brusel před rozšířením povolenek na lety mimo EU
Veterináři i letos omezí přepravu zvířat při teplotách nad 30 stupňů Celsia
Komunitní zahrady nejsou jen o pěstování. Jsou o tom, jak se dá ve městech lépe žít, říká Lucie Lankašová

Oceány sycené železem. Nápad, který slibuje něco, co nemůže splnit
Tak laciné, že je lepší nechat ho shnít. Jak Španělsko skrze ovoce a zeleninu mrhá ušetřenou vodou?
Suchozemské želvy páchají demografickou sebevraždu. Na vině je agresivní chování želvích samců