Biodiverzita není podle biologa Richarda Primacka dobrý ukazatel stavu přírody
Mezinárodní debata, kterou vedou biologové, ekologové a ochránci přírody posledních patnáct let, má jasně nastavený rámec. „Celkový počet druhů v nejrůznějších biotopech po celém světě je dlouhodobě stabilní. V řadě případů by se dokonce dalo hovořit o navýšení. Přesto biodiverzita globálně klesá.“ Jak je to možné? Proč skoro každý den čteme o ohrožených druzích čelících bezprostřednímu riziku vyhynutí, ale data z terénu nám tvrdí přinejmenším opak? Biolog Richard Primack vysvětluje, že jsme se nechali ošálit vlastními důkazy.
Otázka by podle něj neměla být postavena ve smyslu „Jak velká je biodiverzita?“, ale raději „Jak my lidé biodiverzitu ovlivňujeme a hlavně, na základě čeho stanovujeme a měříme cíle ochrany přírody?“.
Řada aktuálních ekologických studií totiž přináší z terénu překvapující zprávy. Počet druhů na sledovaných lokalitách (tedy druhová rozmanitost) má tendenci k dlouhodobé stabilitě, případně k mírnému až většímu nárůstu. A takový výsledek je víceméně konzistentní, ať už se bavíme o pralesích, savanách, sladkovodních ekosystémech nebo oceánech. Jsme tedy, jak se říká, za vodou?
„Takové studie vlastně jen podtrhují naléhavost toho, aby si biologové ochrany přírody uvědomili, jaké indikátory úspěchu práce si zvolili,“ říká Primack. „Že více druhů je lépe než menší počet, je velmi přímočarý a lákavě svůdný argument. Ale často vůbec neodráží hlubší skutečnosti.“
V čem je problém? „Ignoruje užité měřítko, zanedbává charakteristiky vzájemných druhových interakcí, opomíjí aspekty nabízených ekosystémových služeb, nenese informaci o genetické variabilitě populací,“ vysvětluje Primack. „Ignoruje tedy všechny parametry, které nejsou laikům zjevné.“
Z přírody totiž pořád mohou se ztrátou některých druhů mizet nejrůznější ekologické, etické, kulturní a estetické hodnoty, aniž by se tím celkový počet druhů nějak významně vychýlil z normy. Velmi názorným příkladem mohou být třeba ostrovy Havaje nebo Nového Zélandu. Tato „horká místa“ světové biodiverzity zažívají v posledních desetiletích výrazný přísun nových druhů z celého světa. Zavlečené a nepůvodní druhy „obohacují a zpestřují“ místní faunu a flóru. Řečí hrubých čísel tu nyní žije více druhů, než před dvěma stoletími. Biodiverzita je tu tedy větší. Je to ale lépe?
Primack tvrdí, že rozhodně ne. Řada původních druhů je vytlačena nebo vyhyne, je jen okamžitě nahrazena druhy nepůvodními, nově příchozími. „Tyto nové druhy ale ne vždy nutně plně funkčně zastoupí druhy vyhynulé, nebo neobsadí všechny ekologické niky.“ Shodují se na tom i další odborníci. Biolog Vincent Devictor říká: „Diskuse o významu biodiverzity jako indikátoru úspěchu biologie ochrany přírody nám pomáhá vytvořit rámec porozumění, potřebný k dosažení cílů ochrany přírody v terénu.“
Tvrzení, že druhově pestrá lokalita je lepší a stabilnější, než ta s nízkou biodiverzitou, by tedy mělo být dávkováno po kapkách.
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (8)
Michal Ukropec
8.2.2018 14:16A stát se tváří jako by problém neexistoval. Jinak zemědělci jsou největší ničitelé úplně všeho. Ti dávají biodiverzitě smrtelný nářez.
Jan Škrdla
8.2.2018 22:33 Reaguje naVšak co, stejně žijí z našich daní, tak proč by pro naši přírodu nemohli něco udělat.
K českému zemědělství - 67% plochy obhospodařují subjekty s výměrou přes 500 ha!! Naopak subjekty do 10 ha obhospodařují jen 2,3% plochy zemědělské půdy(vycházel jsem ze zprávy o stavu zemědělství za rok 2016). Ve většině států EU je situace jiná a společná zemědělská politika a systém dotací nejsou na model v ČR připraveny.
Řešením by mohlo být:
- v první fázi zastropování přímých plateb a přesměrovaní peněžních toků na realizaci protierozních opatření a Vámi uvedených biopásů
-dále by se měly urychlit pozemkové úpravy a stát by se měl angažovat ve výkupu pozemků pro společná zařízení, zejména ekologická a protierozní opatření. Také by se měl podílet na financování nebo dofinancování jejich realizace.
-peníze by mohl získat výrazným zvýšením poplatků za vyjmutí půdy ze ZPF (netýkalo by se to případů jako je zalesnění, stavba malých vodních nádrží nebo revitalizace říčních ekosystémů)
- za úvahu by také stál poplatek za erozi půdy
..akorát se obávám, že za současné situace se uvedená opatření budou těžko prosazovat (viz odmítnutí zastropování přímých plateb, odkládání protierozní vyhlášky).
To se v dnešní době neděje. Zemědělci ztrátové činnosti nedělají a ještě navíc berou dotace.
Ztrátové činnosti jsou dle mého vepřové zelenina, brambory a podobně.
Silně ziskové obiloviny(biolíh), kukuřice(biolíh) řepka (oleje do paliv).
Zemědělci se kterými jsem mluvil jsou všichni v plusu jen ze své činnosti. Dotace jsou námi placený benefit.
Co se týče biopásů, tak odpor zemědělců je obrovský.
Díky loby Agrární komory, byly na období let 2014 až 2020 podmínky pro tvorbu biopásů změněny tak, že se velice stížilo zakládání a dosažení dotací na biopásy.
Navíc státní správa, plná agrárníků z let bojů o zrno, odmítá proplácet dotace, pokud rozloha biopásu přesáhne povolenou rozlohu.
Velice zajímavý článek o tom byl v únorovém čísle časopisu Myslivost. Psal ho p. Marada z Mendelovi univerzity. Články o biopásech vychází v myslivosti celkem často. Bohužel jsou to články plné frustrací a bezmoci.
Jan Škrdla
10.2.2018 16:44 Reaguje naKdyby se zrušilo, zbylo by více půdy i peněz na pěstování potravin, biopásy, prvky územního systému ekologické stability a protierozní opatření.