Biopaliva v dopravě: lepší první nebo druhá generace?
Jedním z témat, které se objevilo ve více příspěvcích, byl vztah biopaliv a potravinové krize. Řečníci se shodli na tom, že vliv biopaliv na cenu potravin je minimální a že nedostatek potravin není způsoben biopalivy. Ivan Souček z České rafinérské jako jediný zmínil, že biopaliva „bezpochyby mají makroekonomický vliv.“
Na konferenci nezazněl žádný hlas, který by biopaliva odmítal. Shoda však panovala jen v obecné rovině, v konkrétním řešení se již názory rozcházely. Jedna část řečníků obhajovala biopaliva první generace například pro jejich technologickou nenáročnost. Druhá část naopak vidí budoucnost v palivech generace druhé. Hovořilo se o kritériích udržitelnosti, biolihu z Brazílie nebo palivové soběstačnosti farmářů a dalších souvislostech.
V úvodním bloku dostali slovo zástupci ministerstev. „V Evropě právě probíhá diskuze, zda lze dosáhnout cíle 10% podílu biopaliv na celkové spotřebě benzinu a nafty v dopravě EU do roku 2020. Evropští Zelení dokonce chtějí v energoklimatickém balíčku udělat změnu a desetiprocentní podíl biopaliv z něho vyřadit,“ řekl mimo jiné Vladimír Vlk, ředitel odboru udržitelné energetiky a dopravy na ministerstvu životního prostředí. Jak dodává, podobná diskuze se rozbíhá i na domácí půdě.
 |
|
| "Útoky na biopaliva slouží ropnému průmyslu," tvrdí Ernst Schrimpff, emeritní profesor FH Weihenstephan a předseda sdružení Pflanzenöle. | |
| Foto: Martin Mach/Ekolist.cz |
Podle Vlka z posouzení životního cyklu biopaliv vychází, že oproti benzinu či naftě mají biopaliva první generace 50% redukci CO2, biopaliva druhé generace dokonce více než 90%. Podle Vlka je také možné pokrýt 10% podíl biopaliv z českých zdrojů, aniž by přitom došlo k ohrožení potravinové produkce. S odvoláním na analýzu ministerstva zemědělství Vlk uvedl, že tento podíl je možné splnit produkcí biopaliv už prvé generace. Zábor orné půdy by v roce 2020 byl 568 tisíc ha. „Jsme ale součástí volného trhu. Proto je potřeba stanovit kritéria udržitelnosti, aby nedocházelo kvůli naší spotřebě k poškozování životního prostředí v třetích zemích,“ řekl Vlk.
„Ministerstvo zřídilo meziresortní komisi, která kritéria připravuje,“ řekl Vlk. Podle jeho slov se kritéria připravují i v Evropské unii. Přestože první odhady prý hovořily o únoru, kritéria stále hotová nejsou. Potíž je prý se stanovením kritérií v sociální a ekologické oblasti. „Kritéria udržitelnosti jsou důležitá v tom, že pro splnění onoho 10% podílu biopaliv se budou započítávat jen ta biopaliva, která kritéria splní,“ říká Vlk.
Jedním z kritérií pro biopaliva by mohl být požadavek na nejméně 35 % redukci skleníkových plynů oproti ropné klasice. Podle Vlka se objevují návrhy na zvýšení tohoto limitu v roce 2015 na 50 %. „Vzhledem k současné diskuzi o biopalivech budeme rádi, když dosáhneme limitu redukce 35 %,“ hodnotí možnosti Vlk. Dalším požadavkem by mohla být certifikace původu biopaliva, která by zaručovala, že plodiny pro biopalivo nebyly vypěstovány na úkor pralesa či jiného cenného ekosystému.
Pro ilustraci zmínil Vlk příklad Švédska, které se zbavuje závislosti na ropě a přechází na biopaliva. Bioethanol se do Švédska dováží například z Brazílie či Pákistánu, kde však produkce biopaliv způsobuje ekologické i sociální škody. Ohledně kritérií se bude diskutovat i sociální problematika třetích zemí.
Dopady biopaliv také podle Vlka závisí na samotné technologii výroby. Například při výrobě metylesteru řepkového oleje je potřeba teplo. „Dopad na životní prostředí je jiný, když se teplo získá spálením hnědého uhlí nebo spálením nějakého ušlechtilejšího paliva jako je třeba zemní plyn,“ vysvětluje Vlk. Ministerstvo si nechává vypracovat analýzu životního cyklu biopaliv pro podmínky České republiky.
Jak tvrdí Vladimír Vlk, bioethanolu je v ČR přebytek. Objevují se proto i projekty na spalování bioethanolu pro získávání elektrické energie. „Pokud se ale sečte, kolik energie se vložilo do výroby plodin, na jejich přeměnu na biopaliva a pak na přeměnu na elektrickou energii, pak se ukáže, že efektivita je velmi malá. Výrobu elektrické energie z biopaliv MŽP podporovat nebude,“ říká Vlk s tím, že biopaliva patří do dopravy.
„V Anglii se začíná diskutovat o energetických štítcích pro auta. Místo spotřeby energie, jak je tomu u spotřebičů, se měří emise CO2. Aby auto získalo ´Áčko´, musí mít méně než 100 g CO2/km,“ říká Vlk. Co se týče paliv budoucnosti, má podle Vlka smysl uvažovat i o vodíku.
Dalším řečníkem byl Jiří Trnka z odboru environmentální politiky a obnovitelných zdrojů energie ministerstva zemědělství. Ministerstvo zemědělství je gestorem dodržení závazku desetiprocentního podílu biopaliv v roce 2020 a vede i meziresortní skupinu pro rozvoj biopaliv v oblasti dopravy. V narážce na Vladimíra Vlka prohlásil, že podle jeho informací se EU závazku 10% podílu biopaliv do roku 2020 vzdát nechce.
Zavádění biopaliv v ČR bude mít podle Trnky pravděpodobně tři etapy. První je již naplňována, totiž povinné přimíchávání nízkoprocentních biopaliv do pohonných hmot. Od září 2007 se přimíchává metylester řepkového oleje do nafty, od ledna 2008 se přimíchává i bioethanol do benzinu. V další etapě má být od roku 2009 podporováno zavedení vysokoprocentních směsí biopaliv s pohonnými hmotami a také čistá biopaliva. Dále má být podporován výzkum biopaliv druhé generace. V třetí fázi, asi od roku 2015, má být komerční zavedení biopaliv druhé generace.
Tento harmonogram vychází z národního programu podpory biopaliv, jehož zavedení předepisuje evropská legislativa. Program byl schválen vládou v únoru 2008. „Nyní je předložen Evropské komisi ke schválení, realizovat by se mohl od roku 2009,“ odhaduje Trnka.
Zatímco současné přimíchávání nízkoprocentních směsí je bez státní podpory, vysokoprocentní biopaliva by již měla být s podporou státu. „Podpora bude formou úlevy na spotřební dani. Má vést k tomu, aby byla biopaliva konkurence schopná. Jejich výroba je stále dražší než výroba fosilních paliv,“ vysvětluje Trnka.
V programu se podle Trnky počítá s podporou všech druhů biopaliv. Čistá biopaliva (metylestery mastných kyselin, olej, bioplyn) budou osvobozena od daně, biopaliva druhé generace budou podporována jak daňovým zvýhodněním, tak v oblasti výzkumu.
„Co se týče vývoje biopaliv druhé generace, je ČR na chvostu Evropy. Zatímco v Evropě už jsou rozjeté pilotní projekty, u nás se teprve začíná,“ tvrdí Trnka.
Stejně jako Vladimír Vlk, i Jiří Trnka tvrdí, že v ČR výrobní kapacity pro splnění závazků jsou. „V loňském roce byly dokonce rezervy v kapacitách výroby. Velká část biopaliv se navíc exportovala do zahraničí,“ říká Trnka. „Novináři mi občas tvrdí, že u nás není možné vypěstovat potřebné množství biopaliv. Přitom pro splnění závazku v roce 2010 bude stačit nějakých 9 až 10 % orné půdy,“ říká Trnka.
 |
|
| Čím ho nakrmíme? Biopalivy druhé generace? | |
| Ilustrační foto: Kateřina Röschová |
I Jiří Trnka se zmínil o připravovaných kritériích udržitelnosti. „DG Tren (Ředitelství Evropské komise pro dopravu a energetiku, pozn. redakce) má velice pěkné plány ohledně kritérií a certifikace. Ale nikdo zatím nemluví o tom, kdo to bude platit a kolik to bude stát? Také kdo bude certifikaci provádět? Nedovedu si představit, že by to měly hlídat jednotlivé národní státy, že by například z České republiky někdo jezdil hlídat dodržování pravidel výroby biopaliv do Brazílie či Pákistánu,“ upozorňuje na slabá místa certifikace Jiří Trnka.
I Jiří Trnka tvrdí, že hodnocení biopaliv první generace z moderních technologií a jejich energetická účinnost vycházejí kladně.
Petr Smékal z Centra dopravního výzkumu hovořil o výsledcích několika studií životního cyklu motorových paliv, které se označují jako well to wheels analýza (tj. od zdroje ke kolům). Tyto studie zohledňují celý životní cyklus paliva - od okamžiku těžby přes zpracování na palivo až po jeho spotřebování v automobilu. „Emise a energetická bilance paliva je závislá na vstupní surovině a výrobním procesu zpracování biomasy. Z analýz vyplývá, že biopaliva mají lepší bilanci CO2 než fosilní paliva. Co se týče energetické bilance, tu mají horší, ale v přepočtu na spotřebu fosilních zdrojů energie vycházejí lépe než klasická paliva,“ říká Smékal.
Biopaliva druhé generace - tedy syntetické motorové palivo (biomas to liquid, BTL), bioethanol vyrobený ze dřeva či slámy či bioethanol vyrobený z kukuřice v Brazílii, z plynných paliv pak bioplyn – jsou z hlediska ochrany klimatu nejefektivnější. Smékal však dodává, že data pro biopaliva druhé generace pocházejí z laboratorních výsledků výzkumných projektů.
Ernst Schrimpff, emeritní profesor FH Weihenstephan a předseda sdružení Pflanzenöle, se s velkou energií pustil do obhajoby biopaliv. Nejprve vyjmenoval, za co všechno mají podle některých médií biopaliva nést odpovědnost – za hlad ve světě, za zvýšené emise CO2 a oxidů dusíků, za snižování biodiverzity a ničení pralesů. „Pokud by to všechno byla pravda, bylo by nutné to šílenství zastavit. Ale ve skutečnosti je to jinak,“ začal Schrimpff. Podle něho nezpůsobují hlad ve světě, ničení pralesů a emise CO2 biopaliva, ale „nenasytnost a krátkozrakost některých lidí a subjektů a průmyslový způsob zemědělství.“ V USA se na výrobu biopaliv prý spotřebuje méně jak 5 % celkové produkce kukuřice a pšenice, v EU je to prý kolem 1,3 %. „Na biopaliva jde jen zanedbatelná část zemědělské produkce,“ říká Schrimpff.
Schrimpff souhlasí s tím, že při pěstování biopaliv dochází k produkci CO2. „Je potřeba změnit zemědělské postupy. Není nutná intenzivní orba, která podporuje rozvoj půdních mikroorganismů a tím i produkci CO2. V Brazílii používají kombajny, který při sklizni zasadí do půdy semeno bez orání. Orat není třeba,“ tvrdí Schrimpff. Není ani dobré pěstovat rostliny jako monokulturu, která snižuje biodiverzitu půdních organizmů. „Lze pěstovat smíšené kultury, například pšenici nebo hrách společně s lničkou olejnatou. Tím se získá jak potravina, tak palivo. Takto lze kombinovat řadu rostlin,“ říká Schrimpff. Řešení vidí Schrimpff v zemědělství blízkém přírodě. Je prý také škoda, že jsme pozapomněli šlechtit olejnaté rostliny, kterých je celá řada. „Promarnili jsme dvacet let, kdy se daly kultivovat vhodné rostliny.“
Schrimpff dále kritizoval to, že se v Německu daňově zvýhodňují paliva druhé generace, ale paliva prvé generace o zvýhodnění přišla. Podle Schrimpffa jsou biopaliva druhé generace špatnou cestou, protože odebírají celou primární produkci rostliny z ekosystému a nic z rostliny se do přírody nevrací. Při pěstování olejnin pro získávání čistého rostlinného oleje se z rostliny vezme zpravidla jen semínko, které obsahuje olej, a zbytek se vrátí přírodě, čímž v přírodě zůstává biomasa.
„Rostlinný olej si může vyrobit každý farmář, nepotřebuje k tomu žádnou finančně náročnou rafinerii, ale jen obyčejný lis. Biopaliva jako rostlinné oleje by vedly k rozvoji regionů a podpoře malých producentů. Biopaliva druhé generace povedou k centralizaci, budou investičně a technologicky náročné,“ tvrdí Schrimpff.
Schrimpff dále zmínil čtyři podmínky udržitelnosti biopaliv: přírodě blízké způsoby pěstování, využívání jen části rostliny a vracení rostlinných zbytků půdě, používání paliv s vysokou efektivitou nákladů a zisků a energetickou nenáročnost výroby.
 |
||
| "Na biopaliva druhé generace sázejí i velké firmy jako Shell nebo Volkswagen, takže tato cesta bude mít v Evropské unii velkou sílu a razanci,“ tvrdí Leoš Gál ze Svazu chemického průmyslu a z firmy Čepro. | ||
| Foto: Martin Mach/Ekolist.cz |
Podle Leoše Gála ze Svazu chemického průmyslu a z firmy Čepro nejsou biopaliva zodpovědná za hlad, příčiny leží jinde. „Čína i Indie začínají platit a kupovat si potraviny na světovém trhu. Mění se jejich stravovací návyky, roste jejich spotřeba masa. Roste tak jejich poptávka po krmivech, “ tvrdí Gál. Podle něho je budoucnost ve využití komunálního odpadu. „Bylo by geniální, kdyby se podařilo z komunálního odpadu vyrábět palivo.“
Svaz chemického průmyslu - na rozdíl od Ernsta Schrimpffa – sází na paliva druhé generace. Gál zmínil, že Svaz založil Technologickou platformu biopaliv, která se snaží vytvořit odborný rámec pro vývoj a aplikaci alternativních paliv pro ČR. „Má smysl opouštět ropu dříve, než ropa opustí nás,“ vysvětluje důvody vzniku platformy Gál. Technologická platforma biopaliv má tři pracovní skupiny, první z nich se zabývá výzkumem vhodných rostlin, druhá pracovní skupina se zaměřuje na výzkum technologie a poslední spolupracuje na definování kritérií udržitelnosti. Podle Gála jsou biopaliva druhé generace lepším řešením než biopaliva prvé. „Biopaliva druhé generace mají menší nároky na plochu zemědělské půdy a zpracovává se jen část rostliny, která není využitelná v potravinářství,“ říká Gál s tím, že biopaliva druhé generace jsou technologicky a finančně náročnější. Podle Gála na biopaliva druhé generace sázejí i velké firmy jako Shell nebo Volkswagen, takže „tato cesta bude mít v Evropské unii velkou sílu a razanci.“
Podle Michala Pospíšila z Asociace soukromého zemědělství se v souvislosti s biopalivy rádi strašíme hladem. „Určitá skupina lidí trpí hladem, ale to trpěli i před tím, než se objevila biopaliva. Teď se na hlad akorát víc upozorňuje,“ říká Pospíšil. Rozdíl je podle něho v tom, že v rozvinutých zemích jsou větší příjmy a výdaje za potraviny tvoří jen malou část výdajů. V rozvojových zemích jsou příjmy řádově menší, ale na potraviny jde kolem 65 % příjmu. „Nejde o potravinovou krizi, ale krizi distribuce potravin. Jídla je na světě dost,“ tvrdí Pospíšil. „Od roku 1970 se zdvojnásobila populace, ale zároveň rostou i výnosy a efektivita zemědělství. Rozhodně se neděje to, že by produkce Země klesala, že by nás neuživila,“ říká Pospíšil.
Generální ředitel České rafinérské Ivan Souček mimo jiné zmínil, že názor petrolejářů na biopaliva v České republice nebyl nikdy jednotný. Podle jeho slov jsou zde dva proudy – firmy, které se drží ropy, a firmy, které se pustily i do biopaliv. „Nicméně nedávno Česká asociace petrolejářského průmyslu a obchodu přijala jednohlasné usnesení, že 5 % přimíchávání biopaliv je přijatelné a prospěšné,“ říká Souček. Podle Součka mají biopaliva makroekonomický vliv. „V rozvojových zemích nepochybně jsou zemědělci, kteří raději produkují biopaliva než potraviny,“ říká Souček.
Jak uvedl Souček, ještě před rokem se považovala hranice 100 dolarů za zlomový bod, kdy bude výroba biopaliv cenově srovnatelná s klasickými palivy. „Dneska se ropa obchoduje za 130 a nic závratného se nestalo. Pro farinérky je stále výhodnější zpracovávat ropu než biopaliva,“ tvrdí Souček.
Česká rafinérská je podle Součka na přimíchávání biopaliv připravena. Do budoucna se chce podílet na vývoji technologie pro přímou hydrogenaci olejové suroviny a vyrobit přímo bionaftu. „Tato technologie je ale velmi nákladná,“ říká Souček. Jak dále uvedl, v současnosti se česká potřeba biopaliv kryje z poloviny z české produkce, z poloviny dovozy z Brazílie a Pákistánu.
Jiří Mašek z Agropol group a Sdružení pro výrobu bionafty prohlásil, že v Česku v současnosti není žádný boom výroby biopaliv, ale naopak útlum výroby. „V minulosti byla v Německu podporována spotřeba směsné nafty, téměř 100 % české produkce se vyváželo do Německa. V roce 2005 ale v Německu toto palivo zdanili a spotřeba klesla,“ popisuje vývoj Mašek. Podle jeho slov biopaliva význam mají a „pomohou ušetřit trochu ropy“. Dodává ale, že vyvážení zemědělských přebytků z USA a Evropy do rozvojových zemí ničí tamní zemědělce.
Podle jeho názoru je nejlepší plodinou řepka, z které se zpracovává jen semínko, a zbytek rostliny se vrací zpět do pole. „Co se týče paliv, není problém v motorech jako takových, ale v emisích. Ještě nedávno se daly koupit škodovky, u kterých se psalo, že mohou jezdit na 100% biopaliva. Dnes by ale nesplnily emisní normy,“ říká Mašek.
Otakar Moťka, ředitel lihovaru Ethanol Energy, hodnotí současnou situaci výrobců biolihu jako špatnou. „Výroba lihu je dnes absolutně neekonomická, takže náš podnik teď stojí. Líh se musí vyrábět buď na plný výkon, nebo vůbec, žádný poloviční výkon není možný,“ říká Moťka. Určitou nadějí by mohlo být chystané zavedení biopaliva E85 (směs 85 % etanolu a 15 % benzínu). „Ale i to může být chiméra. I když to vláda někdy v půlce příštího roku schválí, tak tu bude stále chybět infrastruktura,“ říká Otakar Moťka.
Problém vidí i v tom, že někteří zemědělci pobírají dotaci na pěstování řepy, kterou pak místo potravinářského zpracování prodají na výrobu biolihu. To se nelíbí výrobcům biolihu, kteří používají jako surovinu obilí nebo kukuřici. „Podle našich zkušeností je pěstování řepy jen pro biolíh prodělečné,“ tvrdí Moťka. Na jeho slova reagoval zástupce lihovaru Dobrovice TTD Martin Kolář, který popsal systém evropských dotací pro řepu: Evropská unie zkrátila výrobní kvóty na výrobu a zpracování cukru a zemědělcům, kteří ukončí pěstování a výrobu cukru, se z evropského fondu vyplatí odškodné. „Tento fond je financován stávajícími pěstiteli řepy,“ říká Kolář. Při pěstování se podle něho rozlišuje, zda je řepa určena na výrobu cukru nebo paliva a pravidla pro udělování dotací neumožňují dostat dotaci na výrobu cukru, ale řepku prodat na palivo. „Ve skutečnosti to ale chodí jinak. Zemědělec prostě pěstuje řepu, a když ji vypěstuje, tak ji prodá tam, kde dostane víc,“ oponoval mu Moťka.
Podle jeho slov je problém i nevyvážený systém podpory obnovitelných zdrojů energie. Zatímco elektrická energie z obnovitelných zdrojů má garantované výkupní ceny, u biopaliv nic takového není. „Podpory pro obnovitelné zdroje by se měly dát do roviny,“ myslí si Moťka. Oproti výrobě energie je výroba biopaliv mnohem více nákladná.
Martin Kubů z Agrofert holding hovořil o setrvačnosti spotřebitelských rozhodnutí. „Nové auto na diesel si majitel nechá tak asi šest let. Je naivní si myslet, že když se během té doby zavede povinně nějaké palivo, které potřebuje upravený motor, že si hned půjde koupit nové auto,“ říká Kubů.
Kubů se dále pozastavil nad podporou zemního plynu jako pohonné hmoty (CNG). „Nechápu, proč se v ČR, která má dobré podmínky pro pěstování biopaliv, podporuje závislost na dovozu zemního plynu,“ pronesl Martin Kubů. Podle jeho názoru je vliv biopaliv na cenu potravin zanedbatelný. „Monopol ropy se blíží konci, palivový mix se bude muset proměnit. Sever bude kvůli horším klimatickým podmínkám inklinovat k vodíku, jih, kde jsou lepší podmínky pro zemědělství, asi spíš k biopalivům,“ odhaduje budoucnost Kubů.
Pavel Nohava, ředitel lihovaru PLP, tvrdí, že proti výrobě biolihu z obilí jde cílené PR. „Vyčítají nám, že výroba smrdí, přitom to voní jako chleba,“ stěžuje si Nohava. Podle jeho názoru je možné obstát i konkurenci levného biolihu z Brazílie. Situace v Česku je však podle něho neradostná. „Ve Francii jsou už mnohem dál, spolupracují tam spolu zemědělci, rafinerie i cukrovary. U nás si s rafinérkama neplácneme a se zemědělci to ještě chvilku potrvá,“ říká Nohava.
Jeden z posledních větších vstupů na konferenci měl Lubomír Hlavenka, soukromý zemědělec a prodejce lisů na olejné plodiny. Jeho vystoupení by se dalo shrnout jako obhajoba selského rozumu. Hlavenkův traktor i osobní auto jezdí na čistý rostlinný olej, potřebuje jen malé množství nafty při startování a vypínání motoru. Spotřebu odhaduje na 5 % nafty ku 95 % oleje. „V Rakousku jezdí na olej kdekdo, leckterý zemědělec si tam na vlastním lisu lisuje olej z toho, co si sám vypěstoval,“ popisuje Hlavenka. „Olej není žádná novinka, už Rudolf Diesel jezdil na olej z podzemnice olejné.“
 |
|
| Při zaváděním nových paliv se musí brát ohled na dvě věci: aby se automobilový průmysl stihl přizpůsobit a co ho to bude stát. Pavel Tunkl (vpravo ze Svazu dovozců automobilů ČR a Martin Mařík (vlevo) z Hospodářských novin. | |
| Foto: Martin Mach/Ekolist.cz |
Lubomír Hlavenka tvrdí, že co se týče paliv, je jako zemědělec soběstačný. Sofistikované technologie výroby biopaliv mu nijak neimponují, vystačí si s jednoduchým lisem. Podle jeho názoru má být koloběh látek co nejkratší, proto je lepší, když si farmář může své palivo vypěstovat a vyrobit sám. Přijde mu jen nelogické, kdyby měl z takto vyrobeného paliva pro svou potřebu platit spotřební daň. Se spalováním obilí měl z počátku jako zemědělec problém, ale dnes už ho to netrápí. „Je to jenom jiná forma sluneční energie,“ říká.
Na závěr vystoupil ještě Pavel Tunkl ze Svazu dovozců automobilů ČR. „Od normy Euro 2 jsou emise nebezpečných látek tak nízké, že už nejsou problém, problém je CO2,“ tvrdí Tunkl. Podle jeho názoru potřebují výrobci automobilů přesné zadání, na co má motor jet, aby dokázali vyvinout motor, který splní předepsaná kritéria. Vývoj nového motoru může podle Tunkla trvat pět nebo i deset let. „Přimíchávání biopaliv do 5 % je možné, ale nesouhlasíme s vysokoprocentními biopalivy pro speciální motory,“ říká Tunkl. Od příštího roku mohou automobilky dobrovolně přistoupit k emisní normě Euro 5. „Tato norma zpřísňuje podmínky pro motory, mimo jiné tím, že stanovené hodnoty emisí musí auto splňovat i po ujetí 160 tisíc km. V Euro 4 je garance jen 80 tisíc km,“ říká Tunkl s tím, že to dále zvyšuje nároky na automobilový průmysl. Podle něho se při zaváděním nových paliv musí brát ohled na dvě věci: aby se automobilový průmysl stihl přizpůsobit a co ho to bude stát.
reklama
