Biozemědělství lidstvo neuživí, říkají vědci z Institutu organického zemědělství. Leda bychom vynechali maso

V průměru dosahuje konvenční zemědělství o 20 % lepších výnosů, než to organické. Plný přechod na organické zemědělství by tak byl nešťastným nápadem. Jisté cesty by tu ale byly.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Martin Fisch / Flickr

Originalita Muellerova nápadu tkví v tom, že zatím nikdo jiný nepřišel s nápadem na budoucí nasycení lidstva, aniž by přitom nezvyšoval rozlohu zemědělské půdy, nebo produkci skleníkových plynů. Mueller nabízí vizi, ve které se rozloha zemědělské půdy oproti současnosti nezvýší a současně dojde ke snížení produkce skleníkových plynů.

Muellerova studie, uveřejněná i na stránkách Nature Communications, je zvláštní hned v několika ohledech. Proč? Například je až do krajnosti „upřímná“. I když reprezentuje postoj švýcarského Výzkumného institutu organického zemědělství (FiBL), jehož posláním je, jak název napovídá, rozvoj organického zemědělství. Přesto na svou úvodní otázku: „Je organické zemědělství skutečně vhodným opatřením na budoucí nárůst spotřeby potravin?“ autoři odpovídají záporně. Ano, Mueller a jeho kolegové z Institutu organického zemědělství připouští, že jen samo organické zemědělství lidstvu trn z paty nevytrhne. Může ale sehrát zásadní pozitivní roli, a při aplikaci globálních celosytémových změn se skutečně může stát efektivním řešením.

S méně efektivním zemědělstvím více lidí neuživíme…

Mueller se nebojí nazvat organické zemědělství „kontroverzním směrem“. To proto, že se z principu tato praxe hospodaření dobrovolně zříká umělých hnojiv, pesticidů, podporuje střídání plodin a klade důraz na úrodnost půdy a uzavřený cyklus živin. Tyto charakteristiky sice činí organické zemědělství šetrnější vůči životnímu prostředí, ale také výrazně méně produktivní. V průměru tak dosahuje konvenční zemědělství o 20 % lepších výnosů, než to organické. Aby organické zemědělství dorovnalo tento schodek v produktivitě, muselo by být aplikováno na širší ploše. Už dnes je zemědělství považováno za jednu z hlavních příčin devastace životního prostředí, a tak se Mueller nebrání nazvat plný přechod na organické zemědělství nešťastným nápadem.

Pěstovat s menším výnosem na větší ploše skutečně není dobrý nápad, pokud hodláte v roce 2050 uživit devět miliard hladových krků. Přesto může být organické zemědělství za jistých podmínek slibnou cestou. Mueller s kolegy z Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) otestoval v řadě počítačových modelů hypotézu, která předpokládá změny ve způsobu, jakým v současnosti využíváme zemědělskou půdu. Ale v případě, že bychom současně zamezili plýtvání s potravinami, provedli zásadní úpravu skladby naší stravy, vytvořili globálně propojený systém distribuce a sdílení potravin a maximálně potlačili produkci rostlinných živočišných krmiv, stalo by se organické zemědělství „udržitelným“.

Zachovat plochu i výkon

Co víc, dokázalo by nasytit budoucích devět miliard lidí, aniž by se rozloha zemědělské půdy zvýšila nad rámec dnes obdělávaný konvenčním zemědělstvím. Jak je to možné, respektive odkud by vzalo produkční kapacitu? Na stávající ploše, která by ovšem neprodukovala krmiva pro hospodářská zvířata. Minimálně ne v takovém rozsahu, jako nyní. Obecná změna konzumního schématu, při kterém jsou pěstovány rostliny pro zvířata, která se pak stávají potravou lidem, by otevřela velké plochy zemědělské půdy původnímu využití. Přímé produkci potravin. Mueller jde přitom ve své vědecké upřímnosti tak daleko, že se zdráhá nazývat organické zemědělství skutečně udržitelným.

Vždy tu jsou jisté „vklady“, které organickému zemědělství kazí čistou bilanci. Přesto neváhá říct, že organické zemědělství si minimálně po stránce hnojiv a pesticidů stojí výrazně lépe, a že negativ spojených s jeho fungováním je výrazně méně. „Stoprocentní konverze na organické zemědělství sice zabere technicky při stejné produkci více místa, než to konvenční, ale výrazně snižuje spotřebu dusíku v půdě a pesticidů. Bez dusíku se ale zemědělství neobejde, a je zapotřebí jej dotovat, například střídáním zemědělských plodin na ploše, se zastoupením dusík fixujících rostlin, například luštěnin. Ty pak blokují část předpokládané produkce.“ Celý křehký systém je ale možné vyladit.

Názornost představených modelů globálního organického zemědělství si pochvaluje i Geoff Squire, výzkumník z Institutu Jamese Huttona. „Fascinující na nich je, že při splnění konkrétních předpokladů: snížení odpadů z produkce a zpracování potravin, příhodné kombinaci osevních postupů na organicky obdělávaných plochách, přechodu z produkce krmiva pro zvířata na produkci potravin pro lidi je možné uživit populaci na Zemi v roce 2050, aniž by bylo nutné rozšiřovat stávající zemědělskou půdu.“