Británie rozkvétá dříve, pro opylovače to nejspíš moc dobře není

Předloni šly rostliny ve Velké Británii do květu v průměru o měsíc dříve, než by odpovídalo údajům o začátku kvetení z roku 1986. Trend posunu doby kvetení je sice velmi pozvolný a nenápadný, ale v dlouhodobém srovnání je jasně patrný. Příčinou jsou velmi pravděpodobně průměrně vyšší jarní teploty.

Vědecky postihnout a kvantifikovat vliv narůstající průměrné teploty na regionální flóru je nesnadné. Botanici z univerzity v Cambridge se ale mohli opřít o sérii podrobných záznamů, sbíraných pravidelně od roku 1986. A mohli je také doplnit o kusé informace z historických zdrojů, archivů herbaristů, sahajících až k letopočtu 1753. Díky tomu vytvořili poměrně komplexní soubor dat, celkem vycházející ze 419 354 pozorování u 406 druhů rostlin, na němž doložili výrazný efekt současného posunu doby kvetení oproti minulosti.

V obecném floristickém průměru teď vyšší rostliny Velké Británie startují do květu zjara o 26 dní dříve. S tím, že nejvýraznějšího posunu doby kvetení se dočkaly květiny-byliny, které dnes nasazují květy až o 32 dní dříve než v roce 1986. Z cambridžské studie vyplývá, že rozdíly v načasování kvetení se přitom liší podle konkrétních podmínek stanovišť a jejich geografie. Například v severních areálech rozšíření se doba květu daného druhu posunula v průměru o 6 dnů (oproti areálům jižním), ve vyšších nadmořských výškách o 1 den (oproti nížinám). Průměry za poslední dekádu se pak naznačují trend posunu doby kvetení o 5,4 dní, s lokálními extrémy posunu až o 66 dní. Stromy a keře, rostliny s dřevnatějícími stonky, zase tak výrazněji dříve nekvetou.

Zdůvodnění tohoto trendu je přitom prosté: rychlejší ústup zimy, průměrné vyšší teploty a celkově rychlejší nástup jara. Chcete-li, klimatické změny. Které ovšem mohou velmi neblaze dopadnout na stabilitu ekosystémů a třeba zemědělskou produkci.

S křížkem po funuse

Podle badatelů z univerzity v Readingu totiž může posunem, uspíšením doby kvetení, dojít k „rozhození“ návaznosti komplexních ekosystémových služeb. Tím, že se doba kvetení konkrétní rostliny může minout s přítomností opylovačů. Což by vzhledem k tomu, že pětina pěstovaných britských hospodářských plodin je na opylovačů existenčně závislá, mohlo vyústit v opravdu pořádnou katastrofu.

Evoluční biologie zná řadu příkladů takových výpadků a narušení synchronizace vzájemných vazeb. Potěšující zprávou je, že ona časová neshoda se dříve nebo později sama vyladí. Horší zprávou je, že ona mezifáze ladění časového harmonogramu může být k nepřežití. A situace, kdy typicky jarní rostliny startují do květu v březnu a odkvétají v dubnu, kdy by na nich procitnuvší hmyz rád hodoval, prý už nyní reálně nastává.

Chris Wyver, který se věnuje problematice klimatických změn v návaznosti na proces opylování, uvádí jako příklad situaci, kdy dojde k výraznému snížení výnosu z neopylených hospodářských plodin. „A do ohrožení se mohou dostat i sami opylovači, typicky včely, které budou hledat zdroje pylu a nektaru v době, kdy pro ně příhodné rostliny nepokvetou,“ říká.

Do úzkých se mohou dostat ty druhy opylovačů, které se specializují třeba jen na omezenou výseč živných rostlin. Například velmi vzácná včela-samotářka, pilorožka vičencová (Melitta dimidiata), je navázána na bobovité vičence. Pokud se s nimi časově „mine“, bude v Británii hladovět možná až k vyhynutí.

Rostliny do nějak zvládnou, s hmyzem bude hůř

Je to ale opravdu tak zlé? Neznamená pozvolný nárůst průměrné teploty i to, že bude i hmyz aktivovat na jaře o něco dříve? Laura Reevesová, spoluautorka studie, v tom připouští určitou nejistotu. Podle dosavadních výsledků z různých koutů světa to ale vypadá, že hmyz (zvláště včely) je na proměnu teploty a vůči klimatickým změnám méně citlivý. A že je tedy časnější nástup jara zatím nepudí k dřívějšímu procitnutí.

Strategie, jak může na časovou neshodu a posun doby kvetení hmyz zareagovat, se pak může různě lišit. „Nevybíraví generalisté z řad opylovačů se prostě začnou soustředit na jiné, momentálně dostupné druhy kvetoucích rostlin. Což bude asi znamenat větší mezidruhovou konkurenci. Rostliny ze severních regionů mají tendence kvést později, než ty z jižních, takže se možná na sever přesune i areál řady opylovačů tak, aby se překryl s jimi preferovanými druhy. Pro úzce vymezené specialisty z toho nic dobrého neplyne, ale naštěstí jsou interakce jednoho konkrétního druhu a jediné rostliny velmi vzácné.“

Je prý štěstím, že je většina vazeb a interakcí mezi rostlinou a opylovačem asymetrická. Tedy, že pokud je jeden druh rostliny velmi důležitý pro konkrétního opylovače-specialistu, je význam tohoto opylovače pro onu rostlinu nízký (protože ji obvykle navštěvuje řada jiných druhů opylovačů). I tak se ale mohou díky „výpadku“ objevit nejrůznější komplikace, spojené například s nižší produkcí semen a třeba s celkovým výnosem. Rostliny se měnícímu klimatu přizpůsobují rychleji a lépe než hmyz. Posun doby kvetení je tedy špatnou zprávou hlavně pro něj.

---

reklama

---