Budoucnost naší planety leží v rukou pěti zemí. Které to jsou?

Pět zemí světa kontroluje 70 % zbývající globální divočiny. Takový je jeden ze závěrů aktuální studie Wildlife Conservation Society, která přináší nevšední pohled na to, kdo vlastně může sehrát při záchraně světové biodiverzity ústřední roli. Píše o tom ScienceAlert.

Je to vlastně velice prosté: míst, kam ještě nevkročila noha člověka (vybaveného puškou či motorovou pilou) je na světě už jen velmi málo. Když necháme mrazivou Antarktidu bokem, zjistíme, že 77 % souše už lidé dost razantně svou přítomností proměnili. A to samé se týká i 87 % oceánů. V konečném součtu tu máme jen 23 % rozlohy souše planety Země, o které můžeme hovořit jako o divočině. Tedy o území, které dosud nebylo přímo lidskou civilizací výrazně dotčeno.

Velká pětka v hlavní roli

„Jsou to čísla, která nemají daleko k hororu,“ dodává James Watson z Wildlife Conservation Society. Právě on a jeho kolegové přenesli tyto špatně představitelné číselné údaje do série map, aby z nich vykřesali názornější podobu. Asi nepřekvapí, že divočina není po povrchu souše rozložena rovnoměrně. Ale že 94 % její rozlohy má pod palcem vlastně jen dvacítka zemí? To už zní zajímavě. A o poznání drsnější je pak skutečnost, že 70 % rozlohy světové divočiny vlastně přináleží jen pětici států. Které to jsou?

„Rusko, Kanada, Austrálie, USA a Brazílie,“ říká Watson. „Těchto pět zemí rozhodne o budoucnosti naší planety.“ A stačí prý, aby se jedna z těchto zemí rozhodla, že svou divočinu chránit nebude, a přijdeme o ni navždy všichni. Wildlife Conservation Society proto navrhuje, aby tato území byla chráněna stejně proaktivně, jako dnes chráníme ohrožené druhy a bojujeme proti jejich vyhynutí. Což ale snadné nebude: jde totiž o minimálně pět zmíněných zemí, které se budou muset v zájmu sebe a zbytku světa uskrovnit.

Co jim můžeme nabídnout?

„Znamená to pro ně zříci se například velkoplošné těžby dřeva, dobývání nerostů, zbrzdit své zemědělství nebo průmyslový rybolov,“ vyjmenovává Watson. „Bez pěti zmíněných klíčových hráčů to ale nebude nikdy možné.“ Jakou protihodnotu může ale zbytek světa zemím, na jejichž území se divočina nachází, nabídnout? Na to zatím Wildlife Conservation Society odpověď nemá.

„Jisté je, že zásah do takového území je naprosto nevratný,“ říká John Robinson, viceprezident Wildlife Conservation Society. „Jsou to poslední útočiště přírody na planetě. Není to jen o tom, kolik hostí druhů živočichů nebo rostlin, ale také, kolik uhlíku jsou schopny vázat a jak významnou bariéru vůči klimatickým změnám představují.“

---

reklama

---