Čína zakázala dovoz plastových odpadů ze zahraničí. A dramaticky tak mění pravidla globálního trhu s odpady

S nástupem roku 2018 Čína výrazně zpřísnila podmínky pro dovoz odpadů ze zahraničí. Omezení se týkají hned čtyřiadvaceti složek odpadů, včetně plastů. Tato nová skutečnost nyní překresluje globální mapu obchodu s druhotnými surovinami a nutí zbytek světa přehodnotit dosavadní způsob, jakým s vlastními odpady nakládají. Referuje o tom například South China Morning Post.

Řízný budíček následovaný sprchou v ledové vodě. Zhruba tak lze popsat efekt, jaký na mezinárodní scéně vyvolalo aktuální opatření Číny o regulaci importu odpadů. O nečekaném překvapení přitom nemůže být řeč, jihoasijský kolos chystanou změnu trendu avizoval prakticky celý loňský rok. Tato země už prostě nehodlá být skládkou odpadů z celého světa, kterých na svém území od osmdesátých let nastřádala pořádnou hromadu. Problém s nadbytkem odpadů se teď jako bumerang vrací zpět k původcům. Jak to? Čína byla po čtyři desetiletí největším světovým dovozcem odpadů. Například v roce 2012 si „nechala dovézt“ 56 % globální produkce všech plastových odpadů. A když už o ně teď nemá zájem, musí se začít jednotlivé státy znovu starat o to, kam teď s nimi.

Kdo se teď postará o naše odpady?

Rozhodnutí Číny spustilo obrácenou řetězovou reakci, která si svým dopadem nezadá s pořádným zemětřesením. První otřes zažil multimiliardový byznys vývozců odpadů, kteří „zbavovali“ jednotlivé státy odpovědnosti za produkci odpadů. Zdánlivě nekonečný tok peněz, získaných přeprodejem a převozem odpadů přes půlku planety, rázem vyschl. A podobný zásah dostaly i ministerstva odpadů a životního prostředí zemí, které dosud na vývoz velkou měrou spoléhaly. Bylo to totiž příjemné, nenáročné a pohodlné.

Investigativci z Unearthed, britské pobočky Greenpeace, například odhalili skutečnost, že Velká Británie exportovala mezi lety 2012-2016 až 65 % svých plastových odpadů do Číny. Také proto si stará dobrá Anglie stála na poli recyklace tak dobře, protože nadpoloviční objem svého problému, tedy 1,5 milionu tun plastů, díky vývozu vůbec neřešila.

Nelze říct, že by se Čína definitivně zřekla dovozu všech odpadů. Tato sféra mezinárodního podnikání je ekonomicky až příliš slibná na to, aby zůstala zcela opomenuta. Radikálně ale nyní omezila import čtyřiadvaceti složek, které pro ni už nemají dostatečný potenciál nebo představují přílišnou zátěž životnímu prostředí. Na černou listinu se tak dostal dovoz čistírenských kalů, elektronického odpadu, netříděný papír nebo recyklované textilie.

Nové globální skládky

Krok Číny může podle některých hlasů být chvályhodný, protože nutí zbytek světa přehodnotit svůj konzumní model odpadového hospodářství, ale u odborníků vyvolává také obavy. Nové globální skládky by totiž mohly brzy vyrůst v rozvojových zemích, které si na regulaci tolik nepotrpí. Že tyto obavy nejsou liché dokládá fakt, jak britští vývozci odpadu pohotově zacílili na Vietnam a Malajsii. Loni sem vyvezli dvakrát více odpadů, než v roce 2016.

Žádný světový trh s odpady ale nemůže nabídnout tutéž provozní kapacitu jako Čína. A tak země, které dosud na vývoz odpadů spoléhaly, budou muset nastavit progresivnější kurz. Omezit vlastní produkci odpadů a nastavit nový rámec recyklace. Jak píše South China Morning Post: „Politika zemí, prezentovaná úslovím sejde z očí, sejde z mysli, teď přestává platit.“

---

reklama

---