Co pořídíte za 12 miliard dolarů? Lodě, které místo ovzduší znečišťují oceán
Velké lodě, ať už určené pro zaoceánské plavby s výletníky nebo přepravu kontejnerů, patří mezi největší znečišťovatele ovzduší na světě. Jen pro přiblížení: jedno takové plavidlo vyprodukuje za den množství emisí srovnatelné se čtyřiadvacetihodinovým provozem na celé dálnici, jedna mezikontinentální plavba je ekvivalentem provozu 50 milionů aut se spalovacími motory. I proto lze snahu o omezení tohoto masivního zdroje znečištění chápat jako smysluplnou.
Ovšem o nápadu na instalaci scrubberů, tedy filtrů na vodní bázi čistících spaliny z lodních motorů, se to už říct nedá. Ty sice „lapají“ emise oxidů síry a těžkých kovů tak, aby neunikaly do ovzduší, ale průběžně je vypouští do moře.
Na jednu spálenou tunu pohonných hmot tak připadá 45 tun vody, ohřáté, okyselené, kontaminované těžkými kovy a polyaromatickými uhlovodíky. Jedna kontejnerová loď plující rychlostí 24 uzlů za den spotřebuje kolem 225 tun paliva a přes své filtry tedy vypustí kolem 10 000 tun silně znečištěné vody.
Je to pochopitelně záležitost průměrů: rychlostí, vzdáleností, typu motorů a paliva. A také velkých počtů. Protože lodí s onou otevřenou průplachovou čisticí smyčkou plulo v lednu 2019 po oceánech už 3756, jako ostatně potvrzuje IMO. Jen 23 lodí z tohoto počtu je vybaveno uzavřenou smyčkou, tedy mechanismem, který znečištěnou procesní vodu jímá a v přístavech ji přečerpává k přečištění.
Co to znamená? Záleží na úhlu pohledu. Z hlediska aktuální politiky boje proti znečištění ovzduší je to dobrá zpráva. Zatím za 12 miliard dolarů investic a dotací se podařilo výrazně snížit emise poloviny globální flotily velkých lodí. A vzhledem k tomu, že přibližně další 4000 takových lodí ještě na předělávku a instalaci scrubberů čeká, bude tabulkový pozitivní výsledek ještě markantnější.
Pro světové oceány to ale zrovna pozitivní novinka není. Při nastaveném trendu můžeme odhadnout, že v roce 2020 spotřebují velké přepravní lodě kolem 4 milionů tun paliva a znečistí kolem 180 milionů tun vody. Že se to v moři ztratí?
„Polovina z 500 zaoceánských lodí pro přepravu pasažérů už těmito čistícími jednotkami disponuje,“ vysvětluje Bryan Comer z Mezinárodní rady pro čistou přepravu (ICCT, tedy té společnosti, která před časem upozornila na skandál s emisemi ve Volkswagenu). „A právě tyto lodě proplouvají těmi nejmalebnějšími ekosystémy kolem tropických korálových ostrovů, které tím nenávratně a okamžitě ničí.“
Což je výsledek, který netěší ani Mezinárodní námořní organizaci. Ta totiž doufala, že tlak na snížení emisí povede k velkým inovacím v mezinárodní lodní přepravě. Což se neděje.
Provozovatelé konkrétních lodí totiž stáli před volbou, zda v cenovém rozmezí od 1,6 po 8,1 milionů dolarů pořídit levnější otevřenou filtrační jednotku (vracející vodu zpět do oceánu), anebo tu znečištěnou procesní vodu zadržující. A pochopitelně si vybrali tu levnější a provoz nezatěžující variantu.
Z dlouhodobé perspektivy se tak oněch 12 miliard vynaložených na „zvýšení čistoty provozu“ projevuje jako pro přírodu velmi špatná investice. Zmíněné scrubbery nečiní plavbu k životnímu prostředí šetrnější, jen jej znečišťují jinou, momentálně ne tolik ostře sledovanou formou.
Aby toho nebylo málo: čistící scrubbery „škodí“ na více frontách. Svou přítomností totiž umožňují lodím zpracovávat i velmi nekvalitní nečistá paliva, s velkými emisemi. Současně pak asi o 2 % zvyšují spotřebu. A protože ve velkém kontaminují vodu, včetně korálů a řas, přispívají tím vlastně ke zvyšování krize biodiverzity a zvýšení koncentrace CO2 v ovzduší.
„Někdy přemýšlím nad tím, kam bychom se s 12 miliardami dolarů mohli dostat, kdybychom je raději použili na výzkum a vývoj čistých paliv, lepších motorů nebo opravdu funkčních filtrů,“ dodává Comer.
reklama