https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/desi-vas-hromady-plastu-v-oceanech-problemem-vubec-nejsou-brcka-ale-stare-rybarske-site
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Zakázat brčka je fajn, ale hlavním problémem oceánů plastů je něco zcela jiného

17.7.2018 01:10 | PRAHA (Ekolist.cz)
Jednorázová brčka jsou určitě zbytečná věc. Ale jádro znečištění moří leží jinde.
Jednorázová brčka jsou určitě zbytečná věc. Ale jádro znečištění moří leží jinde.
Zákaz zbytečných plastů na jedno použití je jistě krůček správným směrem, ale jeho efekt by rozhodně neměl být nadhodnocován. Brčka ani plastové příbory nejsou primárním zdrojem znečištění oceánů plasty a do krajnosti vypjatý aktivismus stejně jako mediální hysterie nevedou správným směrem. Upozorňuje na to autor knihy Junkyard Planet: Travels in the Billion-Dollar Trash Tradea komentátor deníku Bloomberg Adam Minter.
 

Tisícidolarová pokuta nebo šest měsíců vězení. Případně obojí. Takový trest navrhuje Ian Calderon v novém zákoně všem číšníkům, barmanům a servírkám, kteří by podávali drinky s brčkem, aniž by si je hosté konkrétně vyžádali. Ne, není to diktátor z nějaké banánové republiky, ale úspěšný mladý politik Demokratické strany, který má za Kalifornii slušně našlápnuto do Senátu. Drakonický postih přitom obhajuje slovy: „Je zapotřebí vytvořit jasné povědomí o tom, jak škodlivé jsou jednorázové plasty, které zaplňují skládky, vodní toky i oceány.“ Přijde vám to malinko přepjaté?

Taková je ale celá antibrčková a protiplastová kampaň. Alespoň tak to na stránkách deníku Bloomberg popisuje Adam Minter. Oceňuje přitom zápal protestujících proti plastovému nebezpečí a neunavitelné ochránce oceánů. Velmi prakticky ale upozorňuje na to, že celý vztah mezi plasty zanesenými oceány a brčky stojí slušně řečeno na vodě. „Konkrétně brčka tvoří nepatrný zlomek procenta světové produkce plastových výrobků. Pokud je cílem záchrana oceánů, je snaha upnutá k eliminaci brček do krajnosti neefektivní a jen odvádí pozornost a zdroje od mnohem užitečnějšího úsilí.“

Minterův hlas ale v současné plastové hysterii zaniká. Varuje přitom před panickými hlasy, které se v křížové výpravě proti plastům odkazují na poměrně nesmyslné zdroje. „Například zpráva o tom, že Američané denně použijí 500 milionů plastových brček. Ta zní opravdu děsivě. Ale věděli jste, že jediným zdrojem této informace je Milo Cress, aktivista a mluvčí kampaně Be Straw Free, spolupracující s neziskovkou Eco-Cycle? A že na tohle děsivé číslo přišel v rámci plnění svého domácího úkolu, když mu bylo devět let?“

Ne že by bylo zapotřebí upírat mládeži zápal pro ekologii a životní prostředí, ale výpočet devítiletého školáka by nejspíš opravdu neměl působit dojmem vědeckého argumentu. Který by navíc měl sloužit jako podklad zákona, ze kterého by plynul půlroční kriminál nebo tisícidolarová pokuta. Do podobné kategorie řadí i odhad množství plastových brček, které dnes leží na plážích. Australští výzkumníci Denise Hardesty a Chris Wilcox po pěti letech počítání přišli s tím, že jich na americkém pobřeží leží okolo 7,5 milionů. A ve světě by se jich tak mohlo dohromady nacházet 437 milionů až 8,3 miliard.

Minter se nepozastavuje nad skutečně širokým rozsahem (ze kterého si protibrčkoví aktivisté vzali za své to vyšší číslo), ale nad celkovou nesmyslností vyčíslení. „I kdyby ve vodě a na pobřeží skutečně leželo osm miliard brček, pořád to bude jen 0,03 procenta hmotnosti plastových odpadů, které každoročně končí v mořích! Chápete?“ Minter není založením kverulant, jen mu vadí, že se jinak chvályhodná lidská snaha o nápravu neradostného stavu upírá trochu nešťastným směrem. Vidí problém i řešení.

Největším zdrojem plastových mikročástic jsou staré rybářské sítě a lana.
Největším zdrojem plastových mikročástic jsou staré rybářské sítě a lana.
Foto | frog_arts / Flickr

Vychází z údajů výzkumníků, kteří ve spolupráci s nevládní organizací Ocean Cleanup provedli analýzu složení odpadů v oceánských plastových krustách. Třeba v té v Tichomoří, která má rozměry státu Francie. Zjistili, že 46 % objemu makroplastových částic je tu tvořeno rybářskými sítěmi. Ano, sítěmi, do kterých byly chytány ryby, ale v průběhu bouří se potrhaly, oddělily, ztratily. A další poztrácené rybářské vybavení k tomu ještě něco přispívá. „Nutí to k zamyšlení. Je to skoro polovina hmotnosti. Brčka mají méně než jedno procento. My ale teď řešíme brčka, že?“ dodává Minter.

Řešení je přitom v hrubých obrysech dávno načrtnuto. Už v roce 1990 byla prosazována snaha o „vratnosti“ ztraceného rybářského vybavení. Když během rybolovu vylovíte zbloudilou síť, předáte ji odpadovému dvoru nebo recyklačnímu centru - a dostanete odměnu. Tu bude v jejich zastoupení vyplácet výrobce sítě. Je to podobné jako s vratnými zálohovanými láhvemi. To vše posílí zákony proti skládkování odpadů do moře, kontroly, recyklační zařízení.

Systém se tehdy začal uvádět v platnost, prováděcí vyhlášky a doporučení dokonce vypracovala a schválila FAO (Organizace pro výživu a zemědělství). Problém? Zatímco řekněme bohaté země neměly s dodržením takového standardu problém, například v Indonésii byla odezva jen velmi vlažná. „A tohle je to místo, kde může protibrčkový sentiment nejvíce uplatnit svůj zápal. Energií nabití spotřebitelé a aktivisté mohou v takovém hnutí hrát zásadní roli,“ říká Minter. „Samozřejmě je o poznání těžší tuhle ideu prodat veřejnosti, minimálně ve srovnání s trendy antibrčkovým aktivismem. Ale rozhodně by to mohlo být užitečné.“


reklama

Další informace |
Líbil se vám článek? Přispějte si na napsání dalšího.
foto - Dohnal RadomírRadomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.
tisknout poslat
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk

Všechny komentáře (1)

Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

FV

Franta Vokřahlo

17.7.2018 14:31
Kriminál za kus plastu například v moři nebo při servírování brčka číšníkem je šílenství a nic to neřeší stejně jako vysoké pokuty. Systém vratných rybářských sítí tedy není úplně účinný,protože pokud rybář není schopen síť po jejím nechtěném uplavání například při bouři i přes veškeré úsilí nalézt - což je vzhledem k rozloze moře pochopitelné - těžko může síť vracet i kdyby chtěl. Obecně se tedy jeví jako nejlepší řešení vyrábět co nejvíce věcí používaných u moře,v moři nebo s možností že skončí ve světových mořích,z přírodního materiálu, který v přírodě neškodí a je biologicky odbouratelný - například brčka, příbory a talíře z celofánu a bambusu, rybářské sítě z kenafových vláken atd.
Odpovědět
reklama



Blíž přírodě

 

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist