EEA: Dusičnanů ve vodě ubývá, prachu ve vzduchu nikoliv
Emise látek, z nichž vzniká přízemní ozón, se snížily v patnáctce o 30 % a v nových zemích o 43 %. Napomohlo tomu rozšíření automobilů s katalyzátory, což znamenalo nižší produkci oxidů dusíku, a zavedení směrnice o rozpouštědlech, omezující únik nemetanových těkavých organických složek z průmyslové výroby do ovzduší. V případě automobilů se limity na vypouštění škodlivin z výfuků každým rokem zpřísňují.
Přesto jsou lidé ve městech a u rušných silnic vystaveni velkému množství škodlivin v ovzduší. V ČR jsou to hlavně jemné prachové částice, které mohou obsahovat těžké kovy, stejně jako v Polsku, na Slovensku, v Portugalsku, Řecku či Itálii. V posledně jmenovaných dvou zemích se však potýkají i s velkým množstvím přízemního ozónu, taktéž v Rakousku a Švýcarsku. Zatímco ozón je problémem jen v letních měsících, prach se vyskytuje po celý rok.
Podle odborníků z EEA se stále objevují další důkazy o negativních účincích prachových částic na lidské zdraví, a to už na úrovních, které jsou níže než aktuálně stanovené limity pro jejich emise. Proto se vedou diskuse o přehodnocení a zpřísnění těchto limitů.
Znečištění řek dusičnany je vyšší v patnáctce starých zemí než v desítce nových členů (nejnižší je ale v severských zemích). Nejlépe je na tom Dánsko, které zavedlo ke konci 80.let doporučení farmářům, kolik by měl být jejich roční "rozpočet" užitých dusičnanů, a pravidelně pole kontrolovalo. V letech 2000 - 2001 byly vyšší koncentrace dusičnanů podle Směrnice o pitné vodě řeky ve 14 zemích ze 24, které dodaly podklady. Obecně koncentrace od roku 1992 v Evropě klesají. Asi 15 procent měřicích stanic však zaznamenalo ve stejném období rostoucí množství dusičnanů v říční vodě.
Koncentrace dusičnanů v podzemních vodách zůstávají na evropské úrovni stabilní, na některých místech však stouply. Liší se lokalita od lokality. Nejvíce stouply v Maďarsku, Finsku, Švédsku a Německu. Stoupající hodnoty mohou odrážet časový posun mezi změnami zemědělské praxe a jejími dopady na kvalitu podzemní vody, protože ten se může lišit v závislosti na typu půdy a hydrogeologických podmínkách podzemního zdroje vody a nadloží. Podzemní voda používaná dnes jako pitná je v průměru 40 let stará, proto současná zemědělská praxe má dopad i na příští generace.
Náklady na snížení množství dusičnanů ve vodě činí 50-150 euro na hektar za rok, ale předpokládá se, že je to 5krát až 10krát méně než náklady na zbavování odpadních vod od dusičnanů. Studie z roku 2002 odhaduje, že odstranění dusičnanů z pitné vody stojí jen v Británii 19 milionů liber ročně. A celkové náklady na dosažení standardů pro stolní vodu příštích 20 let dosáhnou dokonce 199 milionů liber. Spíše než znečišťovatelé stále platí většinu těchto nákladů spotřebitelé.
reklama
