Energie není zdaleka jen elektřina. Rozvoj čisté dopravy a vytápění však zaostává

„Logicky by se předpokládalo, že elektřinu pro čisté vozy dodají čisté zdroje. Jenže třeba zrovna Řecko zareagovalo lignitem, dost nečistou formou uhlí. Je tedy otázkou, jestli by se Atény neměly nejprve vzdát uhlí a teprve pak začít podporovat elektromobily. Protože ty budou vždy jen tak zelené jako zdroje jejich energie,“ popisuje George Loumakis.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Sopotnicki / Shutterstock

Dobré zprávy? Globální poptávka po elektřině v prvním čtvrtletí 2020 poklesla o 2,5 %, v tu samou dobu se propadla poptávka po uhlí o 8 % a ropě o 5 %. Jediným sektorem, který si udržel pozitivní trend, byly obnovitelné zdroje. Ty ve srovnání s rokem 2019 dokonce poskočily (ve Velké Británii a zemích EU) o 8 %. Čirou radost z toho, že se výroba elektřina stále větší měrou ubírá směrem čistých a obnovitelných zdrojů, ale něco kazí. Například fakt, že současná výroba elektřiny se na celkové bilanci globální energetiky podílí jen 17 %.

O poznání hladovější (32 %) je sektor dopravy. A tady se prostor pro uplatnění obnovitelných zdrojů energie značně zužuje. Biopaliva a elektromobily totiž v současnosti nabízí jen velmi malý příspěvek ke změně (3,3 % v rámci podílu dopravy) a nedávají zatím smysluplnou odpověď na otázky čistého provedení velkokapacitní přepravy zboží. Jednoznačně největší porci energie si ale žádá oblast vytápění/vyhřívání. Na tu připadá 51 % spotřeby energie, která je vesměs hrazena ze zemního plynu a topných olejů. Solárně-termální panely se za posledních 120 let své technické evoluce dokázaly propracovat k tomu, že nyní pokrývají 1 % poptávky.

Řešíme menší část problému, a navíc si jej komplikujeme

„Pokud sečteme jednotlivé prvky globální poptávky po energiích a podíváme se, kolik z této bilance pokrývají obnovitelné zdroje, zjistíme, že je to jen kolem 10 %,“ vysvětluje George Loumakis, specialista na energetiku univerzity v Glasgow. „A to i přes to, že produkce OZE narostla v mezidobí 2013-2018 o úctyhodných 21,5 %.“ Nicméně ani tento nárůst nedokázal vykrýt nárůst globální poptávky způsobený růstem populace. Ropa a uhlí tak stále tvoří a budou ještě dlouho tvořit páteř globálních energetických systémů.

Loumakis v souvislosti se slibným rozvojem OZE zmiňuje také tzv. Jevonsův paradox. V krátkosti jej můžeme popsat jako situaci, kdy se jednotlivé produkty (domácí elektronika, kuchyňské vybavení) stává díky technické evoluci energeticky efektivnějším, úspornějším. A protože je jejich provoz levnější, dostupnější, používáme je více. Vlastně, tak moc, že jejich užívání už – energetické efektivitě navzdory – úsporné není.

„Prodeje elektromobilů povyskočily v roce 2019 o 40 % oproti roku předchozímu. Což vedlo k vyšší poptávce po elektřině,“ popisuje Loumakis. „Logicky by se předpokládalo, že elektřinu pro čisté vozy dodají čisté zdroje. Jenže třeba zrovna Řecko zareagovalo lignitem, dost nečistou formou uhlí. Je tedy otázkou, jestli by se Atény neměly nejprve vzdát uhlí a teprve pak začít podporovat elektromobily. Protože ty budou vždy jen tak zelené jako zdroje jejich energie.“

Podobná situace, jen v globálnějším měřítku, se očekává v oblasti vytápění. Očekává se, že poptávka vzroste do roku 2025 o 4,5 % a jednotlivé vlády zemí se hlásí k odkonu od topných olejů směrem k elektřině. „Ale k jaké elektřině? Pomůžeme si, když nebude z čistých zdrojů?“ ptá se Loumakis. Řešení je podle něj jasné: větší zapojení OZE a transformace globální energetiky. Čím dříve, tím lépe. „Malým krokem správným směrem je, že si nejprve uvědomíme, že samotná elektřina je jen malou součástí mnohem většího a komplikovanějšího celku, poptávky a nabídky energií.“