Exkrementy představují globální příležitost. Pokud je nezačneme řešit, budou jen problémem

Bojovat proti klimatickým změnám, ale ignorovat přitom exkrementy, je prý trestuhodné opomíjení souvislostí. Ilustrační snímek.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Chesapeake Bay Program / Flickr

Bojovat proti klimatickým změnám, ale ignorovat přitom exkrementy, je prý trestuhodné opomíjení souvislostí. „Je to prostě velký problém,“ říká Joe Brown, profesor environmentálně-inženýrských studií na univerzitě v Georgii. „Jak narůstá lidská populace a její bohatství, zvyšuje se i spotřeba živočišných proteinů. O tom se mluví. Ale že spolu s tím narůstá i množství globálně vyprodukovaného trusu, to už téma ale není.“

Pro příklady nemusíme chodit daleko. V Holandsku dnes produkuje hospodářský skot tolik trusu, že tři čtvrtiny z tohoto objemu už není možné legálně využít jako hnojivo. Je buď spalován, nebo vyvážen za hranice. Rozumná moc není ani jedna z variant.

Velké hromady na jednom místě

Největší komplikací spojenou s nadprodukcí exkrementů ve světě je podle Browna vysoká koncentrace chovů na jednotku plochy. Ne vždy takové nahuštění dobytka totiž doprovází přiměřená infrastruktura, zaměřená na zpracování organických odpadů. Přitom v případě trusu hospodářských zvířat rozhodně platí, že čím dříve jsou zpracovány, tím lépe. Znečišťují totiž vzduch škodlivými plyny jako je čpavek, oxid dusičitý, sulfan, které lidskému zdraví rozhodně neprospívají. Znečišťují vodní zdroje a půdu. A hlavně, uvolňuje se z nich metan, který patří mezi nejvýraznější skleníkové plyny.

„Všichni hovoří o oxidu uhličitém, ale metan je v zachycování tepla a skleníkovém efektu asi 80x účinnější. A působí tak 10 až 20 let od svého uvolnění,“ říká Brown.

S tím, že metan spojený s hospodářskými chovy patří mezi neprávem přehlížené příspěvky ke globálnímu oteplování, souhlasí i Philip Longhurst z Cranfiedlovy univerzity. „Když budeme v pátrat po zdrojích metanu v Evropě, je zemědělství velmi pravděpodobně v první trojce žebříčku,“ říká Longhurst. A nejinak je tomu v Číně, kde se v posledních čtyřiceti letech množství produkovaných exkrementů zpětinásobilo.

Máme jasno. Ale neděláme nic

Podle Browna je tristní, že odpady ze zvířecích chovů jsou pro lidstvo neznámou veličinou, a že kromě jasně negativního vlivu na životní prostředí mohou mít i velmi příznivé dopady. Jen je správně využít. „Lidé už dávno vědí, jak mohou takové odpady škodit zdraví i přírodě. Vědí, co způsobí únik fekálií do říčních toků nebo jak funguje eutrofizace. Ale i když to víme, stále se nedokážeme efektivně postarat o to, aby k takovým únikům nedocházelo,“ říká Brown.

Dokládá to i místní statistikou, přesněji tedy 424 případy takových úniků v britských povodích za léta 2010-2016. „A i když britské chovy ročně produkují 36 milionů tun takových odpadů, nejsme zatím ani o krok dál s jejich zhodnocením.“

Přečtěte si také |

Krávy s dírou z boku až do žaludku. Pro vědce a chovatele užitečné, pro ochránce zvířat za hranou

Což je prý rozhodně chyba. Na civilizační exkrementy se můžeme dívat jako na nechutný a rizikový odpad, ale také jako na vítaný zdroj příležitostí. V roce 2030 by celosvětový fekální příspěvek mohl obnášet okolo 100 milionů tun fosforu, 30 milionů tun draslíku a 18 milionů tun vápníků. „To všechno jsou velmi hodnotné minerály, které mohou být recyklovány a využity v zemědělství,“ říká Brown.

A metan? „To je vysoce využitelné palivo,“ doplňuje Longhurst. „Můžete jej využít jako zdroj energie, pro výrobu elektřiny, k vytápění, k pohonu. Ze špatného uděláte užitečné. Chce to ale systémovou změnu.“

Variant, jak změnit globální svět exkrementů k lepšímu a užitečnějšímu, je prý víc než dost. Ale to se nestane, dokud se o tomto narůstajícím problému nezačne mluvit. „Jenže to se zatím nikomu nechce,“ říká Brown. „Zatímco trusu kolem nás neustále přibývá.“