Geotagging fotek je spolehlivý likvidátor přírodních krás

Máte rádi přírodu? A ceníte si přitom víc vlastních vzpomínek na hezká místa, nebo preferujete krajinu zarámovanou chytrým telefonem, visící na Instagramu?

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Todd Petrie / Flickr

Po lokalitě zvané Horshoe Bend ve státě Arizona před pár lety neštěkl ani pes. Proč taky. Abyste se na tuhle skalní ostrožnu dostali, museli byste urazit klikatou pěšinkou po obvodu Grand Canyon nějakých 11 kilometrů od brány národního parku a jeho parkoviště. Vyprahlou pustinou bez stínu a občerstvení na konci. Není divu, že před pěti lety sem zavítalo nanejvýš kolem tisícovky lidí ročně. Zjevně skutečných fajnšmekrů, kteří znali zdejší tajemství. Tím byl vizuálně dokonalý výhled na záhyb řeky Colorado, včetně 300 metrů hlubokých „útesů“.

Tajemství, které si měli nechat pro sebe

Tenhle pětihvězdičkový výhled pro vyvolené se ale dostal v podobě několika fotek na internet, přesněji řečeno, na aplikaci Instagram. A u těchto snímků nechyběl ani patřičný geotagging, tedy informace o přesných souřadnicích, kde byla fotka pořízena. Výsledek? Protože jen na tomhle jediném fleku dokážete pořídit dokonalý 180° snímek dravé přírody a zarámovat jej hledím svého chytrého telefonu, putuje na kdysi ztracený Horshoe Bend 4000 lidí denně. Na Instagramu se teď můžete přehrabovat 226 000 „originálními“ snímky, pořízenými přesně z tohoto místa. Rozdíl mezi nimi je možná tak v užitém filtru, protože počasí ani otvírací doba národního parku se moc nemění.

Příliv (ba přímo ničivé tsunami) turistů pochopitelně donutilo správu parku jednat. Z pěšinek poutníků k Horshoe Bend se stala dálnice, zaneřáděná odpadky a exkrementy. V některých riskantních partiích cesty docházelo ke zraněním. Počínaje letošním listopadem tedy dojde na trase k úpravám: přibudou zábradlí, odpadkové koše, odpočinkové lavičky v zastíněných boxech. Vybuduje se blíže situované parkoviště s příjezdovou cestou a ve finále bude i občerstvení a toalety. Národní park to nějak ustojí. Ale romantická vyhlídka Horshoe Bend už nikdy nebude, jako dřív. Kvůli Instagramu a hlavně geotaggingu.

Než budete sdílet, přemýšlejte

Americké národní parky už vědí, co jedna hezká fotka s přesně udanou lokalitou dokáže udělat. V národním parku Grand Teton chodilo na vyhlídku k jezeru Delta kolem dvou lidí denně. Pak ale někdo zavěsil hezký snímek na Instagram. Dnes je tu v průměru 145 lidí. Samotu a kouzlo divočiny už tu nikdo znovu neobjeví. Ne na stezce, která teď bude potřebovat opatření proti erozi, zábradlí, nové varovné cedule a další rangery, usměrňující provoz. Ostatně, v Grand Teton už se jednou nachytali. To, když si tu hvězdička Emily Breeze Ross Watsonová pořídila fotku se stádem bizonů. Vcelku riskantní kousek. Jenže jak to chcete vysvětlit desítkám tisíc fandů, kteří to teď chtějí zkusit taky?

Nevinně vypadající geotagging může přitáhnout k dosud čistým a překrásným místům nebývalou pozornost a tím jejich kouzlo navždy vymazat. Jednotlivé národní parky v USA, stejně jako další fenomenální scenérie ve světě, teď zvolna rozjíždějí kampaň o „zodpovědném“ přístupu k pořizování a označování fotek. „Jeden malý tag znamená jeden velký problém,“ píší lidé ze sdružení Tagujte odpovědně, udržte Jackson Hole divoké. „Lidé by měli přemýšlet, než se rozhodnou podělit o přesnou lokaci svého snímku.“ Záleží, jestli si víc považujete vlastních vzpomínek na hezká místa, která jste navštívili, anebo preferujete krajinu „přišpendlenou“ na virtuální mapě se spoustou lajků.