Globální oteplování tučňákům nedělá dobře

Přibližně třetina stávajících populací tučňáků kroužkových bude v roce 2060 ve fázi výrazného početního úpadku a v roce 2099 už bude pozorovatelný až 60 % pokles jejich početnosti. Příčinou úbytku nebude přímé fyzické ohrožení nebo lov, ale jednoduše to, že se většina hnízdních lokalit podél Jižního pólu stane příliš teplými. Varuje před tím studie Univerzity v Delaware.

Sdělení rozsáhlé studie s geologicko-klimatickým podtextem je možné shrnout slovy: „Všeho moc škodí". Mírné oteplení v jižních oblastech nejprve tučňákům prospívalo, ale míra pozitiv už byla dovršena, a další oteplení už bude ptákům ve fraku působit komplikace. Dokládají to geologické záznamy z Antarktidy. Z nich je patrné, že rozpínající se ledovec "vytlačuje" tučňáky kroužkové z pevniny, ustupující naopak odhaluje kamenité podloží, vhodné pro hnízdění. Teplá období jsou proto charakterizována větším počtem hnízdišť i odchovaných mláďat. Jenže se něco pokazilo.

„Je to záležitost posledního desetiletí," říká Megan Cimino z Univerzity v Delaware. „Navzdory pozvolnému oteplování se začínají počty kolonií tučňáků kroužkových i odchovaných mláďat snižovat. Z výhod, které teplo přinášelo, se stává problém." Zvláště patrné je to na západním výběžku Antarktidy, které je jednou z nejrychleji se oteplujících se oblastí světa. V jiných regionech Antarktidy jsou zatím populace víceméně stabilní, stejně jako teploty. A právě proto se vědci rozhodli otestovat zde vliv průběhu a změn klimatu na lokální populace tučňáků v celo-kontinentálním měřítku.

Ke stanovení současné a budoucí příhodnosti hnízdních lokalit bylo zapotřebí masivního objemu dat: od klimatických, přes geologické, až po satelitní snímky a aktuální počty zvířat v terénu. Jejich kombinací vznikl robustní ekologický model, který dokázal předpovídat s vysokou pravděpodobností proměny početních stavů na jednotlivých hnízdištích. A těch s rostoucí teplotou a dalšími lety rychle ubývalo. Vyhotovený model z Delaware ale ukázal ještě jednu zásadní věc: konkrétní umístění několika stabilních refugií, útočišť tučňáků před nepohodou.

Tyto lokality si zachovávaly i ve změněných klimatických podmínkách původní charakter (i v roce 2099), a pro další zachování existence tučňáků kroužkových bude jejich význam zásadní. Například Cape Adare u Rossova moře. I na této nejstarší známé kolonii dojde k oteplení, ale nebude mít tak drastickou podobu, jak na západě. Význam celé studie nespočívá jen v "hraní si s klimatickými modely". Jak říká Cimino: „Díky této práci dokážeme vyhodnotit zásadní místa na mapě budoucího přežití tučňáků kroužkových."

---

reklama

---