Globální zákaz GMO dobro nepřinese, tvrdí výzkumníci z Indiany

Globální zákaz GMO by prý vedl jednak ke zvýšení průměrné ceny potravin a bokem by ještě přispěl do atmosféry Země jednou miliardou tun oxidu uhličitého.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | IRRI Photos / Flickr

Závěry této práce, které byly na konci října uveřejněny i v oborovém žurnálu Environmental Protection, však nepatří mezi potěšující. Výzkumníci z Purdue nechali stranou diskuzi o tom, zda GMO plodiny dobré jsou či nikoliv, jen vyčíslili celkovou uhlíkovou bilanci spojenou s jejich hypotetickým globálním zákazem. Výsledek? Globální zákaz GMO by vedl jednak ke zvýšení průměrné ceny potravin a bokem by ještě přispěl do atmosféry Země jednou miliardou tun oxidu uhličitého. Tedy zhruba čtvrtinou celkové emisní produkce celé Evropy. Jak k takovým číslům přišli?

Ke stanovení hodnot využili ekonomicko-environmentální model, který srovnával dopady produkce běžných nemanipulovaných plodin, například kukuřice, sóji, bavlny, s těmi, které geneticky modifikovány jsou. Z ekonomického hlediska pak přechod od GMO k přírodnějším variantám znamená průměrné zvýšení ceny potravin o 0,27 po 2,2 %, v závislosti na tom kterém regionu (a koncentraci polí s GMO plodinami). Asi nepřekvapí, že nejrazantnější zvýšení ceny potravin by dopadlo na ty nejchudší země, nikoliv na Evropu nebo Spojené státy americké.

Univerzita v Purdue také vychází z toho, že ať už jsou GMO jakékoliv, vyznačují se vyšší produktivitou na jednotku osázené plochy. Rozdíl mezi nabídkou a poptávkou po potravinách by tedy muselo kompenzovat konvenční zemědělství, a to zvýšením podílu obdělávané plochy. A spolu s tím také vyšší mírou převodu luk, pastvin a lesní půdy na zemědělskou půdu. Tento přechod by, opět v závislosti na tom kterém regionu, vyústil v uvolnění velkého množství uhlíku dosud vázaného v půdě a vegetaci. A kdyby na zákaz GMO plodin nedošlo a zůstal by zachován současný trend?

Při setrvalém mírném růstu (který odpovídá současnému trendu ve Spojených státech) GMO plodin, by globální emise ze zemědělství poklesy o cca 0,2 miliardy tun oxidu uhličitého a bylo by možné 800 000 hektarů obdělávané půdy převést z polí na louky a lesy. Celý tento paradox shrnuje jeden z autorů, profesor zemědělské ekonomiky Wally Tyner takto: „Mnoho z těch skupin, které brojí proti GMO, se současně hlásí k boji za snižování globálních emisí. Nedochází jim ale, že obojí současně není možné. Pěstování GMO plodin je pro zemědělství vysoce efektivním způsobem, jak snižovat vlastní emise.“

Spojené státy americké, ve kterých se ve státě Indiana nachází i Univerzita Purdue, mají svůj postoj ke GMO „vyřešený“. Hypotetická rizika pěstování a konzumace GMO pro lidi i životní prostředí tu nezávisle na sobě prozkoumaly tři kontrolní a regulační instance. Nejprve provedlo rozsáhlou expertízu Ministerstvo zemědělství, následně věc prošetřil federální Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) a pak ještě jednou celou problematiku kriticky zhodnotili specialisté z Úřadu pro ochranu životního prostředí (EPA).

I když jsou za jiných okolností tyto státní organizace často ve vzájemném rozporu, v případě geneticky modifikovaných plodin dospěly ke shodě. GMO lidem ani životnímu prostředí neškodí. Spojené státy se tak staly „globálním lídrem“ v produkci a vývozu GMO. Jak by se proměnila globální ekonomika, kdyby byl celosvětový zákaz GMO přeci jen zaveden do praxe? Tyner spolu s kolegou ekonomem Farzadem Taheripourem, proto vytvořili model GTAP-BIO (Global Trade Analysis Project), který pomohl konkrétní dopady vyčíslit.

„Spojené státy by na tom bity nebyly, protože zákaz by jen zvedl cenu našeho vývozu,“ říká Taheripour. „Odnesla by to ale Čína, největší světový dovozce. Jejich ztráta by činila okolo 3,63 miliard dolarů. A jejich snaha nahradit dovoz vlastní produkcí by znamenala výrazné ohrožení kvality života místních obyvatel a další narušení životního prostředí.“ Globální zákaz GMO by si také vyžádal dalších 3,1 milionů hektarů zemědělské půdy, kvůli kompenzaci úbytku produkce. Tyner k tomu ještě dodává: „Taková změna by se nedotkla bohatých zemí, ale dopadla by bohužel na ty nejchudší. Ve Státech utrácí průměrná domácnost za potraviny v průměru 10 % příjmů. V rozvojových zemích ale až 70 %. To na ně by globální zákaz GMO dopadl nejhůře.“