Grónský ledovec roste, klimatickým změnám navzdory. Je to dobrá zpráva? Video

Ledovec Jakobshavn na sebe poprvé upozornil v roce 1912. / Ilustrační foto

Licence | Volné dílo (public domain)

Foto | mortenkilsholm / pixabay.com

Ledovec Jakobshavn na sebe poprvé upozornil v roce 1912. Ano, právě z jeho masy pocházel odštěpek, který mohl za potopení lodi Titanic. Nebylo to nic až tak mimořádného, každý rok se z tohoto „zdroje“ uvolnilo v průměru 35 miliard tun podobných kousků.

Jakobshavn tvoří asi 6,5 % grónské ledovcové masy a je tedy stěží k přehlédnutí. V osmdesátých letech právě u něj vědci zaznamenali ztrátu hmoty, za kterou mohly teplejší vody. A časem se kvůli tomu stal tím nejostřeji sledovaným ledovcem v Grónsku, protože sloužil jako velmi názorný příklad působení klimatických změn.

Zavřete oči, odcházím

Po roce 2010 jsme mohli pozorovat jeho každoroční „ústup“ zhruba o tři kilometry a ztenčování o cca 40 metrů a nevypadalo to s ním vůbec dobře. Jenže v roce 2016 si badatelé z NASA (amerického Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku) povšimli něčeho, co do obrázku konvenčního výkladu působení klimatických změn nesedělo. Ledovec Jakobshavn začal znovu přirůstat, zvětšovat pokrytou plochu i svůj objem. Tempem zhruba stejným, jakým dosud jen ztrácel. Což je pro neinformovaného diváka trochu matoucí.

„Co říct? Opravdu jsme tomu napoprvé nevěřili,“ říká dnes Ala Khazendar, glaciolog NASA. „Očekávali jsme, že při dosavadním trendu tu Jakobshavn prostě za dvacet let nebude.“ Ano, v roce 2016 byla průměrná teplota Severoatlantické oscilace (opravdu hodně komplexního klimatického jevu v severní části Atlantského oceánu) zhruba o 1,5 °C nižší, než dlouhodobý průměr a tím se zhruba o jeden až dva stupně ochladila voda v ústí zálivu Disko, kam směřuje i ledovec Jakobshavn. I tahle zdánlivě malá změna vedla k pozorovatelnému výsledku. Mizející ledovec začal znovu sílit. Je to ale dobrá zpráva?

Je zpátky! Klimatické změny neexistují!

Na první pohled by se mohlo zdát, že ano. V celém grónském regionu Sermeq Kujalleq je teď vlastně nejchladněji za hodně dlouhou dobu. Naposledy tu takhle „přituhlo“ někdy v osmdesátých letech a nejrychleji mizející ledovec Jakobshavn změnil svůj kvapný ústup na rychlý postup vpřed. Klimatické změny tedy nejspíš neexistují, americký prezident měl pravdu a my můžeme poslat studenty zpátky do škol, ne? Tak snadné to opravdu není.

Vývoj ledovce Jakobshavn mezi lety 1851 - 2006.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | NASA Earth Observatory

Na vině je ona Severoatlantické oscilace, která se podobným způsobem „překlápí“ každých zhruba 5-20 let a takhle nehezky si hraje s teplotou vody směřující ke Grónsku. Na věci samé se tím nic nemění: po krátké pauze, kterou si v posledních třech letech ledovec Jakobshavn prošel, evidentně znovu přijde oteplení a další úbytek. Nehledě na to, že zatím ani zdaleka nedokázal pokrýt dosavadní ztráty (asi 152 metrů výšky) svého objemu. Pozitivní je, že aspoň vidíme, že úbytek ledovců není jednosměrný a nevratný proces.

„Jinak na tom, co víme o ledovcích a klimatických změnách, se tím nic nemění,“ dodává Josh Willis, další z odborníků z týmu NASA. „Jen připouštíme, že nás překvapil fakt, jak dalece může mít tento oscilační efekt vliv na změnu síly ledovce. Vlastně je to špatná zpráva, protože vidíme, jak výrazně citlivé jsou ledovce na proměny teploty vody. Jakobshavn si dá chvilku přestávku, ale oteplování klimatu a oceánů je běh na dlouhou trať. A v něm ledovce nevítězí.“