Jak mohou města reagovat na stále silnější a častější výkyvy srážek? Inspirací mohou být houby

Rychlá a účinná absorpce srážek a velmi efektivní hospodaření s vodou v případě sucha. Takto fungují houby, které jsou považovány za ukázkové příklady přizpůsobení se klimatickým změnám, k jejichž projevům patří stále delší období bez srážek, nebo naopak frekventovanější přívalové deště. Právě systém hub je inspirací pro některé inženýry, jak přistupovat k proměně středoevropských měst – využívanou například v některých německých městech. I s ohledem na stoupající teploty a vyšší výpar, srážkové deficity a celkově náročnější klima již města nemohou usilovat pouze o vytvoření „ostrůvků mikroklimatu“, ale přehodnotit celkové plánování. Inženýři, architekti nebo zástupci technických profesí si musejí velmi rychle osvojit nové postupy a opatření směřující k zadržení vody v (městské) krajině. K tomu má přispět mezinárodní konference Městské inženýrství 2023 s podtitulem Město a voda, která proběhne 13. října v Karlových Varech.

„I průběh letošního roku dokládá, jak důležitá je voda v urbanizovaném prostředí. Neobejde se bez ní ani nová zeleň, která byla hojně sázena v předchozích letech,“ konstatuje Adam Vokurka, předseda Autorizační rady České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) a prezident Českého svazu stavebních inženýrů.

„Vidíme na mnoha případech po celé republice, že především mladé stromy zažívají srážkový stres. Je třeba vybírat jinou, odolnější skladbu zeleně a soustavně myslet na možnosti vsakování srážkové vody,“ říká Adam Vokurka.

Voda ve městě je průsečíkem zájmů a odborných činností řady inženýrských a technických profesí. Na jedné straně spektra stojí voda jako měřítko kvality veřejných prostor. Na straně druhé pak vliv vlhkosti na stavby či geotechniku. Uprostřed najdeme řadu dalších témat jako modrozelená infrastruktura, protipovodňová ochrana měst, pitná a odpadní voda… Stávající zkušenost dokládá, že je to právě voda, která spoluurčuje vnímání kvality života obyvatel.

„Nejde nám o velké vize, víme, jak komplexní, dlouhodobé a složité téma vody je. Vidíme navíc již řadu drobnějších, funkčních opatření, která nastiňují možné trendy přínosu stavebních inženýrů při zacházení a hospodaření s vodou,“ říká František Kuda, předseda Vědecké rady konference a předseda Profesního aktivu ČKAIT pro městské inženýrství.

Z programu karlovarské konference upozorňuje na dva příspěvky německých městských inženýrů. V prvním z nich bude přiblíženo řešení, díky kterému se malé bavorské obci podařilo zasáknout téměř 14 000 m3 srážkových vod ročně. Ve druhém budou účastníkům konference představeny konkrétní stavební či krajinné úpravy směřující k efektivnímu ukládání srážek, snižování odpařování a naopak zvyšování ochlazujících efektů – a to v kombinaci s městskou zelení.

V úvodu použité přirovnání měst k houbám má i svou odvrácenou stránku. Pokud voda chybí, houby nerostou – a města také ne. Ostatně i v České republice najdeme mnoho příkladů, kdy hromadné ani individuální bydlení nemůže získat povolení k výstavbě buď z důvodu nedostatečné kapacity zásobovacího systému pitné vody, anebo naopak stokové sítě a místní čistírny odpadních vod. V nich končí nejen splašky, ale rovněž srážková voda.

Právě přístup k vodě je podle řady odborníků klíčem ke zvládnutí problematiky meteorologických extrémů, tedy extrémních přívalových srážek i období sucha. Není už pochyb, že srážkovou vodu je třeba v urbanizovaném území řízeně zadržet (tzv. retardace povrchového odtoku), a to formou snadno udržitelných povrchových vsakovacích a retenčních zařízení doplněných zelení, případně též výměnou nepropustných zpevněných povrchů za propustné.

„Těmito způsoby pak lze nejen řízeně zadržovat srážkovou vodu v území, ale také zvyšovat objem podzemních vod a zabezpečit tak kvalitnější a udržitelné prostředí, které dokáže meteorologickým extrémům odolávat. Proces hospodaření se srážkovými vodami v rámci urbanistické koncepce tedy lze označit jako problematiku řízení městských srážkových vod,“ shrnuje Marek Teichmann, garant FAST VŠB-TU Ostrava a zástupce ČKAIT.

Jednu z cest nabízí německá obec Kürnach, kde se podařilo již před 20 lety v kanalizaci oddělit splaškovou a dešťovou vodu. Srážky se na území obce se zhruba 5 000 obyvateli zadržují, aby se vsakovaly a následně odpařovaly. Oddělený systém kanalizace je uplatňovaný u veškeré výstavby v obci. V některých případech na tuto dualitu navazují i sami stavebníci, kteří v rámci svých staveb zachycují srážkovou vodu a využívají ji například na splachování, zalévání zahrad apod.

Jde často o náročnější technické řešení či zařízení, kdy je třeba dešťovou vodu v obcích a městech filtrovat – i s ohledem na obsažené soli nebo další nečistoty. Opak by mohl znamenat kontaminaci zeleně. Vidět je to například v případě vsakovacích loží s čisticí technologií u zatravněných pásů vedení tramvajových tratí.

V České republice zaujal laické i odborné publikum projekt Obec v zahradě, vypracovaný pro obec Lichoceves na severozápad od Prahy. Nová plánovaná zástavba je v krajině doprovázena prvky zelených pásů, cest, remízů, deštných záhonů a dalších krajinných prvků umožňujících rekreaci obyvatel a zároveň zlepšení funkčnosti ekosystémů a zadržení srážkové vody v krajině.

Vedle deštných záhonů, které lze v městském inženýrství a architektuře stále vnímat jako novinku, pracují autoři studie s novým přístupem založených stromořadí na bázi krycí zeleně, průlehy (svejly) a retenčními vodními plochami s hrázkami.

„Domnívám se, že odpovědný přístup k vodě se spíše dříve než později propíše do všech oblastí stavebního inženýrství. Platí to například i pro dopravní stavby, jejichž plochy jsou významnou sběrnicí dešťových srážek,“ doplňuje Robert Špalek, předseda ČKAIT.

Konferenci Městské inženýrství 2023 pořádá Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) a Český svaz stavebních inženýrů.

---

reklama

---