Jak souvisí sněhové kalamity a globální oteplení?

„Jde to sice proti lidské intuici, ale ano, globální oteplení skutečně znamená více sněhu.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | vasile23 / Flickr

V posledních letech si Spojené státy americké opakovaně užívají série extrémních výchylek počasí. Hurikány, bouře a povodně střídají sucho nebo šokové poklesy teplot a oslepující sněhové vánice. Záleží jen, kde se právě nacházíte. Uvěřit na globální oteplení nemáte problém v Kalifornii, kde pět let pořádně nezapršelo, ale horší už je to třeba ve státě Washington. Tam například v roce 2010 došlo k úplnému kolapsu, když napadlo v polovině února 80 centimetrů sněhu, což se tu stalo naposled v roce 1899. A jednotlivé státy amerického severu teď zažívají podobná kalamitní dobrodružství téměř každý rok. Jak je to tedy vlastně s tím oteplením? Mooney ve svém článku píše: „Jde to sice proti lidské intuici, ale ano, globální oteplení skutečně znamená více sněhu.“

Kevin Trenberth z Národního centra pro atmosférický výzkum v coloradském Boulderu to vysvětluje následovně: „Pochopit vztah mezi klimatickými změnami a intenzivním sněžením znamená v první řadě pochopit, že globální oteplování rozhodně neznamená konec zimy nebo tradičně vnímaných ročních období.“ I když s pomocí zvyšování emisí skleníkových plynů v naší atmosféře „přitopíme“ v průměru o dva stupně, pořád tu bude jaro, léto, podzim i zima. To, co se ale změní, bude charakter a průběh těchto období, především ve vztahu k vlhkosti vzduchu. „Oteplování totiž mimo jiné znamená, že atmosféra je schopná pojmout více vlhkosti,“ říká Trenberth. V tomto faktickém tvrzení je víc fyziky než meteorologie, což potvrzuje i známá Clausius-Clapeyronova rovnice.

Z ní lze vyčíst, že průběžným zvyšováním teploty atmosféry se exponenciálně zvyšuje i schopnost vázat vlhkost. A odpověď na otázku, jak s touto vlhkostí atmosféra naloží, můžeme v zimě v podobě sněhových vánic vidět všude kolem sebe. „V zimě, kdy je vzduch chladnější, se tato vlhkost vysráží a dopadne na zem v podobě sněhu,“ dodává Trenberth. A v jiných ročních obdobích? Z pravidelných letních přeháněk podél amerického severovýchodu se stávají skutečně intenzivní bouře. Srážky ve své podstatě zůstávají stejné, jen se mění objem vysrážené vlhkosti dopadající na zem. V teplém počasí se z ní kondenzací stává pořádný liják, v zimě pak sněhový blizard.

Dokládá to i nedávný Výzkumný program globálních změn, který se soustředil na změnu průběhu intenzivních srážek v amerických státech v období 1958-2007. A skutečně, ve státech geograficky přiléhajících k Velkým jezerům jsou vlivem měnícího se klimatu zaznamenané srážky o 67 % vydatnější. Ať už ve formě sněhu nebo vody. Publikovaná studie totiž přímo předpokládá výraznou regionální variabilitu v tom, co vlastně bude z nebe v závislosti na ročním období padat. Chris Mooney dává k dobrému i staré úsloví „Je moc zima na to, aby sněžilo“, které se nyní dočkalo svého potvrzení. Extrémní sněhové srážky totiž nepřichází v časech největších mrazů, ale spíše v období, kdy se zimní teplota začne přibližovat k nule. Tehdy se totiž nahromaděná vlhkost vysráží v podobě sněhových vloček.

Nejenže bude v určitých geograficky příhodných oblastech mnohem více sněžit, ale lidé si tu sněhu přesto moc neužijí. Kalamitní události budou mít spíše nárazový charakter a vzhledem k průměrným vyšším teplotám se sněhová pokrývka na místě dlouho neudrží. Říct, že za všechny klimatické změny může globální oteplení, je pochopitelně až příliš drastické zjednodušení. Oteplení atmosféry, která zadrží více vlhkosti, jež se může v některých regionech postupně různou formou uvolňovat, je jen jedním z dlouhé řady mechanismů, kterými je počasí okolo nás ovlivňováno.