Konec trofejních lovů? Mrtvých zvířat by míň nebylo, utrpěla by i příroda, říká bioložka

Zákaz trofejního lovu je velké téma. Aktuálně se pro částečnou reformu, ale současně pro jeho zachování, vyslovilo 133 předních odborníků z oblasti mezinárodní ochranářské praxe. V otevřeném dopise teď apelují na vlády USA a Velké Británie, které momentálně zvažují jeho zákaz, aby svůj postup přehodnotily. / Ilustrační foto

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Okyela / Shutterstock.com

Podepsaní odborníci v první řadě shodně potvrzují, že diskuze ohledně trofejních lovů se už příliš dlouho vede na úrovni emocí, ale nikoliv faktů a informací. A že ji jen zřídka vedou ti, kteří jsou o skutečnostech v terénu informováni jinak, než prázdnými proklamacemi pochybné ochranářské agendy. A dál?

„Prvním krokem je pochopit, že nespokojený řev ze zahraničí nikdy lokální problém nevyřeší,“ říká Rosie Cooney, která v Mezinárodním svazu ochránců přírody (IUCN) předsedá výboru pro udržitelný rozvoj a patří mezi signatářky zmíněného dopisu. „Možná by teď mohli ti se světovou přírodou tak dobře smýšlející lidé na Západě na chvilku přestat nespokojeně hučet a začít naslouchat tomu, co si myslí lidé, kterých se jejich návrhy na zákaz trofejního lovu opravdu týkají.“

Dokonalé to není, ale nic lepšího zatím nemáme

Cooney, stejně jako další signatáři, připouští, že zavedená praxe trofejního lovu zdaleka není dokonalá. Někdy peníze z trofejního lovu nekončí v ochraně přírody a neslouží k podpoře místních komunit. Občas se z nich spíše obohacují místní elity. Ale tímto neduhem prý regionálně trpí i zisky z cestovního ruchu, ekoturistiku nevyjímaje. „Ano, praxe licencovaných trofejních lovů má k ideálu daleko. Ale tenhle byznys, alespoň někde a někdy, po nějaký čas, udržuje divoká zvířata v jejich habitatech,“ říká Cooney.

Což by prý „řešení bez alternativy“, tedy dnes tak propagovaný zákaz trofejního lovu, velmi pravděpodobně nedokázal. Když už nic jiného, v zemích, kde je regulovaný odstřel zvířat povolen, chrání nejrůznější safari a soukromé rezervace větší území a více živočichů, než národní parky.

„Politici v USA a Velké Británii by si měli uvědomit, že jsou od nich očekávána kvalifikovaná rozhodnutí na základě solidních důkazů,“ říká Amy Dickmanová, oxfordská bioložka ochrany přírody a autorka dopisu. „A ne, že se skloní před zaujatými a emotivními kampaněmi na sociálních médiích. Protože podřídit se emocím může být velmi ošidné, a s vážnými dopady.“

Snímky, jako například ten s uloveným lvem Cecilem z roku 2017, opravdu berou za srdce. „Jenže pokud budete svět vnímat jen zkreslenou optikou sociálních médií, snadno zapomenete, že ve zmíněných regionech žijí také lidé, kteří mají právo být slyšeni.“ Co by se tedy v případě zákazu trofejního lovu (respektive jeho zákazu v USA a Velké Británii, odkud se rekrutuje drtivá většina platících střelců) vlastně mohlo stát?

Místo safari pastvina

Byznys soukromých rezervací se přestane vyplácet a území dnes chráněné jako safari začne ustupovat zemědělcům, pastevcům, lidským sídlům. Tedy jiným formám zhodnocení krajiny. Což by prý vedlo k nevratné destrukci habitatů. Mrtvých zvířat by neubylo, naopak. Konflikty s divokými zvířaty by místní řešili po svém, jak je vidět jinde. Oštěpem, puškou, jedem, pastí. „O tom byste se už na sociálních sítích pochopitelně nedočetli,“ říká Dickmanová. „Nikoho by neprovokovala fotka usmívajícího se lovce nad skoleným lvem.“ Smrt zvířete by byla stejná, jen anonymní. „Což ale neznamená, že by se nestala.“

Oněch 133 odborníků pak doplňuje, že účelem snahy o zákaz trofejního lovu je nejspíš jen odvádění pozornosti od hlavních příčin ohrožení zvířat v přírodě.

Signatáři dopisu připomínají stanovisko IUCN z roku 2016, ve kterém stojí: „Legální, dobře regulované a kontrolované programy trofejních lovů mohou a skutečně sehrávají důležitou roli jak v ochraně přírody, tak v podpoře kvality života místních, domorodých a lokálních komunit.“ Trofejní lovy si prý zaslouží reformovat, ale nikoliv zakázat.

Jak dodává Dickamnová, „někteří lidé považují praxi trofejních lovů za odpudivou. Ale zákaz trofejního lovu, který nerespektuje zájmy místních obyvatel a místo kvalitních vědeckých podkladů vychází jen z dojmů a pocitů, povede jen k ožebračení lidí a ztrátě biodiverzity, které bychom tak chtěli chránit.“