Kůrovcová kalamita ukazuje, proč by národní parky neměly být financovány z prodeje dřeva Aktualizováno

České národní parky mají vážný problém s financemi. Podstatná část prostředků na jejich správu pochází z prodeje vytěženého dřeva. Kůrovcová kalamita ale srazila cenu dřeva k zemi. Národní parky kvůli tomu pociťují výrazný výpadek příjmů. V Krkonošském národním parku hovoří o ztrátě třetiny příjmů, na Šumavě jde o polovinu příjmů oproti roku 2015. „V minulosti jsme uváděli, že tržby za dřevo jsou zhruba jednou třetinou příjmů, druhou třetinou jsou dotace od zřizovatele, tedy od MŽP, a třetí třetinu představují příjmy ostatní – tržby ze vstupného do muzeí, z prodaného propagačního materiálu, z nájmů, z dalších mimorozpočtových zdrojů,“ popisuje mluvčí Krkonošského národního parku Radek Drahný.

Chřadnutí smrkových porostů a následná kůrovcová kalamita ale tento poměr změnila. Na trh se od roku 2016 totiž dostalo nebývalé množství kulatiny a v důsledku toho prudce klesla poptávka i cena prodávaného dřeva. V rozpočtu správ národních parků tento pokles vytvořil výrazný finanční deficit.

„Průměrné zpeněžení dřevní hmoty se do roku 2017 pohybovalo nad 1000 Kč/m3, v roce 2018 kleslo pod tuto úroveň a dnes leží pod 500 Kč/m3, tedy na samé hranici rentability,“ popisuje pokles cen dřeva Tomáš Salov, mluvčí Správy Národního parku České Švýcarsko.

Největším problémem je snížení výnosů z těžby dřeva pro národní park Šumava a KRNAP, protože tam byly tržby ze dřeva nejvyšší.

„V roce 2015 byl podíl tržeb na celkovém rozpočtu ve výši 50 %, v roce 2019 to bylo 36 % a v roce 2020 očekáváme podíl 29 %,“ shrnul pokles výnosů z prodeje dřeva tiskový mluvčí Správy NP Šumava Jan Dvořák. „Rozdíl ve zpeněžení 2019 oproti roku 2017 činí 669 Kč za m3, což při objemu prodeje 204.000 m3 (hodnota z roku 2019) znamená propad v tržbách cca 137 milionů Kč,“ vypočetl Jan Dvořák konkrétní sumu peněz.

Druhým nejvýrazněji postiženým parkem jsou Krkonoše. Tam představovala těžba dřeva 38,4 % z celkových výnosů roku 2015. V letošním roce předpokládají, že tento podíl klesne na 19,3 %. „Očekávaný propad mezi rokem 2015 a rokem letošním činí v tržbách za dřevo téměř neuvěřitelných 73,6 milionů korun,“ srovnává mluvčí Správy KRNAP Radek Drahný.

Národní parky České Švýcarsko a Podyjí jsou v trochu jiné situaci, každý z jiných důvodů. V Podyjí je zastoupení smrku v lesích minimální, takže správa parku nebyla výpadkem příjmů z těžby kůrovcového dřeva zasažena tak jako Krkonoše a Šumava. Tyto příjmy tvořily za posledních 5 let podle údajů správy v průměru 25 % rozpočtu.

„Pokud bychom v roce 2019 prodali průměrné množství vytěženého dříví za posledních pět let v cenách z roku 2015, výnos by byl o téměř sedm milionů vyšší. Toto číslo bychom tedy mohli chápat jako zprůměrovaný výpadek z těžby dřeva,“ okomentoval pro Ekolist.cz situaci David Grossman, mluvčí NP Podyjí.

Správa Národního parku České Švýcarsko se na rozdíl od ostatních národních parků stala příspěvkovou organizací státu teprve nedávno, konkrétně 1. 1. 2018. Do té doby byla organizační složkou státu. „Tato skutečnost je důležitá. Do roku 2018 Správa NP České Švýcarsko veškeré příjmy z těžeb odváděla do státního rozpočtu a nemohla s nimi nakládat. Naopak činnost správy parku byla ze státního rozpočtu v plném rozsahu hrazena,“ vysvětluje Tomáš Salov, mluvčí Správy parku. Do konce roku 2017 České Švýcarsko odvádělo do státního rozpočtu každoročně mezi 30 až 40 miliony Kč.

Co to znamená?

„Několikátý rok pracujeme v tzv. nouzovém režimu,“ komentuje výpadek příjmů Radek Drahný ze Správy KRNAP. „Zajišťujeme pouze nejnutnější činnosti ze zákona a na řadu dalších běžných činností se snažíme získávat mimorozpočtové zdroje financování.“

Všechny národní parky zároveň zdůrazňují, že těžba dřeva není jejich posláním a cílem a že na ní nemají být závislé při financování svého provozu. Na tuto okolnost upozornil před rokem i Nejvyšší kontrolní úřad ve zprávě týkající se hospodaření národních parků. „...správy národních parků musí pokrývat své náklady z velké části výnosy z prodeje dřeva. Ty ale budou v dalších letech klesat a stát dosud nemá jasno, jak bude nejen financování, ale i další rozvoj národních parků řešit,“ uvedl Petr Neuvirt, který za Nejvyšší kontrolní úřad vedl kontrolu hospodaření parků.

Náhradní zdroje

Nejvíce postižená Šumava nahradila výpadek financování především omezením nákladů, začala více využívat externích zdrojů financování a zřizovatel parku, Ministerstvo životního prostředí, jí navýšil příspěvek na činnost.

KRNAP přistoupil k podobným opatřením: maximální omezení nákladů, snaha získávat granty, dotace z EU a z krajských rozpočtů, přeshraniční financování. V Podyjí ztrátu kompenzovali zapojením vlastních fondů organizace a snížením odpisů majetku.

V Českém Švýcarsku se vzhledem k jiné historii na problém dívají mírně odlišně. „Ve specifickém případě Správy NP České Švýcarsko se nedá vysloveně hovořit o výpadku. Spíše lze hovořit o tom, že se nedá spoléhat na prodej dřevní hmoty jako na budoucí zdroj financování činností Správy NP, což by ovšem nebylo správně ani z hlediska poslání národních parků,“ uvádí mluvčí Tomáš Salov.

„Příjem z prodeje dřeva byl vždycky myšlen jako dočasná věc. S tím, že jednou přijde čas, kdy příjmy ze dřeva nebudou. Kůrovec to razantně urychlil a ukázalo se, že strategie financování parků není připravená. Respektive plán B nebyl na stole, a teď řešíme, co bude dál,“ komentoval současný stav financování Pavel Benda, ředitel Správy NP České Švýcarsko, na říjnovém setkání parlamentního výboru životního prostředí. Zároveň dodal, že rozpočet na příští rok, který byl parku přislíben, potřebné náklady pokrývá.

Budoucnost

„Naší snahou pro budoucí roky je zajistit, aby příjmy z prodeje dřeva, jakožto produkt nikoliv ekonomický, nýbrž vznikající péčí o ekosystémy v národních parcích, nebyl určen k financování provozu organizace, ale sloužil k rozvojovým činnostem v péči o Krkonoše. Organizace typu národní park nemůže být nikdy tlačena k maximalizaci příjmů z prodeje dřeva, k zvyšování průměrného zpeněžení a podobným aktivitám na úkor managementových zásahů v lesním ekosystému,“ vyjadřuje postoj Krkonošského národního parku Radek Drahný.

Podobně se k problému staví i ředitel Správy našeho největšího národního parku. „Šumava v plánech péče počítá s tím, že bude postupně utlumovat těžbu a prodej dřeva. Je na dohled doba, kdy dřevo v národním parku nebude možným zdrojem financování, takže na to asi nějaký plán financování bude potřeba postavit,“ uvedl na jednání parlamentního výboru pro životní prostředí Pavel Hubený.

Jak dál?

Na tržbách ze dřeva byly dlouhodobě závislé především národní parky Šumava a Krkonoše. Současná lesní krize ale ukázala, že je to zdroj nestabilní a urychlila potřebu těžbu dřeva z financování národních parků vypustit.

Správy národních parků se v odpovědích na dotaz Ekolistu po ideálním financování vesměs shodují na tom, že by jejich provoz měl být hrazený příspěvkem od zřizovatele, tedy od Ministerstva životního prostředí.

„Ideální by pro nás byl model dostatečného financování našich aktivit formou příspěvku na provoz od naší zřizující organizace, kombinovaný s možností získat dotace nebo jiné formy podpory na konkrétní doplňkové nebo jednorázové akce,“ vyjadřuje názor správ našich čtyř národních parků mluvčí NP Podyjí David Grossman. „Komplexní péče o zvláště chráněné území je povinností státu, takže by měla být z pohledu financování pojímána jako mandatorní výdaj,“ dodává.

KRNAP k tomu slovy svého mluvčího Radka Drahného doplňuje: „Co se týká možného ideálního modelu, tak hodně se mluvilo o možnosti získávat příspěvek na hektar zóny.“

MŽP na náš dotaz po strategii financování národních parků odpovědělo, že bude prozatím postupovat jako doposud. To znamená, že na základě předpokladu vývoje tržeb a nákladů stanoví roční příspěvek na činnost a v případě potřeby vzniklé v průběhu roku financování případně posílí navýšením tohoto příspěvku.

Debata o financování národních parků má ale ještě další kapitolu. Parky v tuto chvíli usilují o zajištění alespoň stávajících financí, ale ty nejsou z jejich pohledu dostatečné, pokud mají zajistit funkční ochranu přírody.

„Není tajemstvím, že správy národních parků jsou z finančních důvodů personálně poddimenzované. Jedním z příkladů je nedostatek kapacit v oblasti informační, dohledové a strážní služby,“ vysvětluje David Grossman z Podyjí.

„Prostě chybí dostatek lidí, kteří by měli být v dostatečném počtu permanentně k dispozici návštěvníkům v terénu. Zejména nyní, v době velkého návštěvnického tlaku na chráněnou přírodu je tato věc naprosto fatální,“ uzavírá mluvčí Národního parku Podyjí.

„Vztahovat tento problém ke klesající ceně dřeva mi přijde jako střelba špatným směrem. Tohle je totiž problém principiální," říká k tématu Jan Moravec z Českého svazu ochránců přírody. „Finanční závislost národních parků na prodeji vytěženého dřeva má asi tak stejnou logiku, jako by byla Správa železnic financována z prodeje kolejnic..."

---

reklama

---