Luxusní japonské jahody jsou hitem v New Yorku navzdory své ceně

Společnost Oishii Farm, kterou v roce 2017 založil 35letý Hiroki Koga, pěstuje japonskou odrůdu jahod nazývanou Omakase Berry na své kryté farmě na předměstí New Yorku.
Přestože balení, které obsahuje osm velkých jahod, stojí 20 dolarů (téměř 500 korun), farmu stále zaplavují objednávky od známých newyorských restaurací, kde chtějí šťavnaté ovoce nabízet hostům. Velký zájem o ně je také v některých luxusnějších supermarketech na Manhattanu, které je začaly prodávat letos v červnu.
Koga říká, že si vybral odrůdu Omakase, protože je to "nejchutnější odrůda" jahod, kterou lze nejsnáz pěstovat na vertikální farmě. Než se pro ni rozhodl, posuzoval více než 20 různých odrůd jak z Japonska, tak z dalších zemí.
Zastřešené farmy podobající se spíše továrnám se ve Spojených státech stávají čím dál tím častější volbou pěstitelů, kteří chtějí udržet stabilní dodávky vysoce kvalitní produkce, a na trh vstupuje mnoho nových společností. Většina z nich se ale zaměřuje na listovou zeleninu, jako je salát. Producentů ovoce, které roste pomaleji a jeho produkce je obtížnější, je méně.
Oishii Farm při pěstování jahod využívá zemědělské techniky, jako je skleníkové zemědělství a zahradnictví, které jsou v Japonsku, jež je v tomto oboru špičkou, široce rozšířené. Nasazování květů a plodů na rostlinách je řízené s pomocí regulace teploty, světla, vlhkosti a dalších prvků.
Jedním z problémů při produkci jahod v "tovární pěstírně" bylo opylování rostlin. Pomocí umělé inteligence však společnost Oishii Farm během čtyř let vyvinula systém, který umožňuje opylování rostlin včelami.
Po továrně se pohybují samohybní roboti, kteří pořizují snímky rostlin, aby zaměstnanci mohli na dálku sledovat jejich zdraví a růst a podle toho upravovat činnost včel. Díky vysoce efektivnímu procesu opylování se týmu podařilo dosáhnout stabilní produkce jahod.
Koga se začal zabývat vytvářením a fungováním pěstitelských továren, když pracoval pro poradenskou firmu v Japonsku. V tom, že tento obor má budoucnost, se utvrdil už během dřívějšího postgraduálního studia ve Spojených státech. Jahody si vybral proto, že věřil, že dokáže vytvořit originální produkt s vysokou hodnotou značky.
Jahody ve Spojených státech jsou zřídkakdy sladké a čerstvé. Koga pochopil, že navzdory vysokému počtu vybraných restaurací a dostatku strávníků, kteří nemají hluboko do kapsy, nejsou v New Yorku "lahodné jahody k dostání, ani když zaplatíte hodně peněz". Uvědomil si, že kdyby zde prodával japonské jahody, bylo by to "jako prodávat vodu na poušti".
Když Koga začal obvolávat známé restaurace, o jeho jahodách se rychle začalo mluvit. Jahody z farmy Oishii se také staly znakem postavení na sociálních sítích, což zvýšilo poptávku a výsledkem byla několikaměsíční čekací listina na dodávky.
Společnost Oishii Farm oznámila, že v roce 2021 dokončila navýšení kapitálu o 5,5 miliardy jenů (942 milionů korun), což jí umožnilo otevřít v říjnu loňského roku novou továrnu v Los Angeles. Plánuje výstavbu továren v dalších městech a zároveň rozšíření stávajících provozoven s cílem přidat ke svému sortimentu rajčata, melouny a další výpěstky.
"Využití továren k pěstování rostlin umožní dodávat vysoce kvalitní japonské zemědělské produkty lidem po celém světě," dodal Koga.
reklama
Dále čtěte |
Online diskuse
Všechny komentáře (10)
Richard Vacek
18.9.2022 06:02Díky tomu si i my chudší můžeme dovolit rajčata po celý rok a lososa s cenovkou podobnou tomu našemu kaprovi.
Viktor Šedivý
18.9.2022 10:29 Reaguje na Richard VacekPamatujete na Maa - výroba oceli v každé vesnici? A co Pol-Pot a jeho zemědělské komuny? Odtud vítr fouká.
s v
18.9.2022 10:54 Reaguje na Viktor ŠedivýViktor Šedivý
18.9.2022 12:18 Reaguje na s vA co se týče GMO, to je přeci téma v EU takřka zakázané. Vždyť co kdyby se někdo těmi modifikovanými geny třeba z jídla nakazil!
s v
18.9.2022 12:21 Reaguje na Viktor ŠedivýViktor Šedivý
18.9.2022 12:23Nic proti tomu, když si jahody za tuhle cenu najdou svého kupce, ať se vyrábějí. Ale docela by mne zajímalo, kolik jsou skutečné (technologické) náklady na takovou výrobu.
Radim Polášek
18.9.2022 15:23 Reaguje na Viktor ŠedivýDélka osvětlení se reguluje podle druhu rostliny a růstové fáze od krátkého dne, který by měl činit nějak odhadem 6 - 8 hodin denně po dlouhý den, který by mohl činit denně 12 - 16 hodin svícení, současně se reguluje světelný průběh, v růstových fázích by osvětlení mělo mít větší podíl modrých a UV paprků, při růstu a dozrávání plodů víc červených a infra paprsků. Podobně je regulována teplota, s přesností tak na stupeň a taky přísun hnojení. V růstové fázi víc dusíku, na kvetení a růstu a vyzrávání plodů víc fosforu a draslíku. S vlhkostí vzduchu podobně, v růstové fázi vlhkost spíš vyšší až vysoká, ve fázi zrání postupně stále nižší vlhkost. Neustálé určité proudění vzduchu, protože jinak by se tam šířila plíseň, Složení vzduchu, zřejmě obohaceného o oxid uhličitý, aby se umělé světlo fotosyntézou více využilo...
A všechny ty podmínky jsou udržovany na určitém průsečíku, pro ten druh rostliny - jahody a pro tuto zvolenou odrůdu ve všech fázích růstu a produkce jako optimální. Objevené rozsáhlým a dlouhodobým zkoušením s touto odrůdou.
Plus k tomu neustálé sledování prostředí, vodní hydroponické lázně a vzduchu, detekce nežádoucích sloučenin, které uvolňují rostliny a pužité materiály a jejich odstraňování a naopak sledování obsahu a doplńování žádoucích sloučenin, dusíku, fosforu, draslíku a dalších stopových prvků hnojiva a případně potřebných sloučenin pro ovládání růstu a produkce těch rostlin ve vodě a oxidu uhličitého a možná dalších látek ve vzduchu.
To by asi měly být technologické postupy a potřeby, které jsou pro dlouhodobé pěstování v uzavřených prostorech za umělého osvětlení nezbytné pro skutečně intenzívní produkci za maximálního využití všech vložených materiálů a technologií
Radim Polášek
18.9.2022 15:00Zatím takovou technologii zaplatí pouze produkce luxusního zboží s vysokou marží, ale časem, jak se budou sbírat zkušenosti a produkce se bude zlevňovat, se bude tato technologie šířit i do produkce stále levnějších potravin s malou marží.
Povšimněte si taky peněz, které do toho firma vráží, jedná se o velmi velkou firmu evidentně mnohem větší než Agrofert. Která má evidentně dost peněz na zaplacení nejkvalifikovanějších profesionálů vývojářů těchto technologií i na zaplacení nejdokonalejších technických komponent na nejen vlastní technologie, vodní hospodářství, světelné hospodářství, tepelné hospodářství, ale i na zaplacení nejnovější inteligentní regulace všech těchto procesů. A je to firma tak velká, že pokud nastane nějaký průšvih, třeba se po nějakém roce výzkumů zjistí, že zvolená cesta nikde nevede a je nutno odepsat milióny a čas vynaložený na vývoj, firma to bez problémů zatáhne a bude pokračovat.
Proti tomu jsou fantazmagorie zelenýczh bruselských exponentů o provozování minimfarmiček nevzdělanými aktivistickými nadšenci a s pár zaměstnanci, které budou ekonomicky a svou produkcí vyhrávat nad velkými firmami typu Agrofertu, nebo hydroponii třeba zkouší Fosfa Poštorná, skutečně jen pohádky pro malé děti.