Mikroplasty se do arktických moří šíří z evropských řek, uvádí studie
Mikroplasty, které pocházejí z vláken oblečení, pneumatik, kosmetiky a mnoha dalších zdrojů, byly nalezeny po celé planetě, od vrcholu Mount Everestu až po nejhlubší oceány. Podle mnoha studií je lidé konzumují v potravinách i ve vodě a také je vdechují. Vědci prokázali, že tyto drobné částečky škodí volně žijícím živočichům. Jejich dopad na člověka ale neznají, i když v laboratoři ukázali, že mohou poškozovat lidské buňky.
Nová studie v časopise Scientific Reports, kterou vedl Mats Huserbraaten z Institutu pro výzkum moře v norském Bergenu, naznačuje, že částice se do Severního ledového oceánu, severských moří a Baffinova zálivu rozšířily z Evropy.
Autoři studie pomocí modelování předpověděli, kolik mikroplastů se bude nacházet v určitých částech oceánu, a porovnali je se vzorky vody z těchto míst. Z jejich analýzy vyplývá, že mikroplastové částice kolují v Arktidě již nejméně deset let.
Výzkumníci ze západonorského Bergenu spojili modely oceánských proudů z let 2007 až 2017 se simulacemi pohybu plovoucích mikroplastů. Poté napodobili uvolňování drobných plastových částic z 21 velkých řek v severní Evropě a Arktidě každý den po dobu 10 let a předpovídali jejich pohyb pro několik desetiletí. Tato data porovnali se 121 vzorky mořské vody, které odebrali na 17 místech u západního pobřeží Norska v období od května 2017 do srpna 2018.
Vědci zjistili, že většina simulovaných částic je unášena dvěma hlavními cestami. Až 65 procent z nich míří podél norského pobřeží směrem k moři Laptěvů na severu Ruska. Poté se dostávají do Severního ledového oceánu, přes severní pól a nakonec oceán opouštějí přes Framský průliv východně od Grónska. Třicet procent se vydalo jiným směrem, přes Grónsko a pak dále na jih podél severovýchodního pobřeží Kanady.
Analýza mořské vody nalezené v každé z těchto oblastí odhalila, že rozložení mikroplastů odpovídá vědeckým modelů.
Výzkumníci ve studii varovali, že je nutné lépe nakládat s odpady, aby nebylo ohroženo zdraví arktického ekosystému. Mezi současné metody, které mají snížit uvolňování mikroplastů, patří přidávání například filtrů do praček, které částice zachycují. Lze je také odstranit některými úpravami odpadních vod a pitné vody.
reklama
Dále čtěte |
Online diskuse
Všechny komentáře (11)
Dalibor Motl
18.3.2022 14:57smějící se bestie
18.3.2022 16:18Ti prosadili plasty nejen do obalového hospodářství, bez toho, aby současně s tím, byla řešena recyklace, likvidace.
K tomu se však nyní nechtějí znát !
Pavel Hanzl
19.3.2022 09:05 Reaguje na smějící se bestieMiroslav Vinkler
18.3.2022 17:32U syntetických látek je tomu jinak - vlastně se vůbec neví jak na ně organismy budou reagovat a zda je mikroplasty nevratně nepoškodí po nějaké době.
Nejmenší identifikovatelná částečka mikroplastu v moři měla velikost 1,6 mikrometru a nanoplasty jsou menší než 20 mikrometrů.
Nejmenší částice mikroplastů jsou schopny dostat se do krevního oběhu, lymfatického systému a mohou kontaminovat i játra.
Osobně se domnívám, že se jedná o obrovský problém, kterému se ovšem na rozdíl od klimatické změny nedostává žádné pozornosti. Bohužel.
Pavel Hanzl
19.3.2022 08:59 Reaguje na Miroslav VinklerJenom otěry z pneumatik musí dělat statisíce tun.......
Ale před naší civilizací bylo v ovzduší taky obrovské množství prachu, lidé žili v zakouřených prostorách atd. atd., takže to nebude asi nic tragického.
Břetislav Machaček
19.3.2022 11:13 Reaguje na Pavel Hanzlorganismus umí vypořádat a umělý, na který se ještě nestačil
adaptovat a možná to ani nikdy nebude možné. Na poušti žijí
lidé tisíce let a stále se na písečný prach neadaptovali tak jako třeba velbloudi. "Pokrok" je tak překotný, že to, co
bylo včera nezávadné je dnes sporné a zítra vysloveně škodlivé. O mnohém se to dokonce ví, ale nijak neřeší, protože to nelze ani účinně řešit. K pneumatikám přidejte otěry asfaltu, jeho výluhy do okolí a taky posypy solí z výroby chemikálií, kde vzniká jako odpadní produkt i s kontaminací různých zbytkových chemických jedů. Okolí
cest je tak horším prostředím, než okolí hutě, nebo chemičky, jen to tak na první pohled nevypadá.
Pavel Hanzl
19.3.2022 16:10 Reaguje na Břetislav MachačekTřeba silikóza je pěkné svinstvo, ale je z čistě přírodního materiálu.
vaber
19.3.2022 08:55obložil jsem s ním vrarata do garáže ,zevnitř,
po několika letech se začíná rozpadat a doslova se z něj práší, podobně se chová i molitan
Pavel Hanzl
19.3.2022 09:01 Reaguje na vaberBřetislav Machaček
19.3.2022 10:52 Reaguje na vaberdokonce drceným polystyrénem vylehčit těžké jílovité půdy ! No
a můj nebožtík soused mi tvrdil, že slepicím a kachnám "chutná"!
Fasádníci mu totiž "brousili" nerovnosti zateplované stěny a mi
tím "zasněžili" travnatý výběh drůbeže. Já si to nakonec vyčistil
vysavačem a vysypal jeho slepicím. Byl zlostí bez sebe, ale druhý
den se přišel s láhví koňaku omluvit, protože pochopil, že jsem
mu pouze "vysvětlil" jak je to pro zvířata prospěšné. Má to mohla
žrát, ale jeho nikoliv a to je o tom, že někomu to nevadí, ale
druhý to chápe a ví, že se řítíme do průseru se zasviněním všeho
nás samotných.