Ministerstvo připravilo zákon zakazující některé jednorázové plasty, například brčka nebo příbory
Zákon převádí do české legislativy evropskou směrnici. Kromě zmíněných výrobků nebudou moci být uváděny na trh nádoby na potraviny a nápoje a kelímky z expandovaného polystyrenu. Oxo-rozložitelné plasty obsahují přísady, které prostřednictvím oxidace rozkládají plast na mikroplasty. Ne však beze zbytku, a mikročásti se pak stávají součástí potravinového řetězce živočichů.
Podle odhadů ministerstva se v Česku ročně prodá zhruba 300 milionů plastových brček, 20 milionů talířů, 60 milionů příborů, 40 milionů nádob na jídlo a 40 milionů kelímků z expandovaného polystyrenu.
Zákon zavádí i další povinnosti a požadavky pro výrobce. Od července 2024 budou muset u nádob na nápoje z plastu či kompozitních materiálů do objemu tří litrů připevnit uzávěr nebo víčko k nádobě. Týká se to i tetrapakových obalů na mléko nebo džusy. Zároveň se členské státy EU dříve dohodly, že do roku 2029 by mělo být recyklováno devět desetin plastových lahví. Do roku 2025 se budou muset takové lahve vyrábět alespoň se čtvrtinovým použitím recyklovaného plastu, do roku 2030 by měl tento podíl vzrůst na 30 procent.
V druhé polovině příštího roku by měla podle návrhu začít platit povinnost informovat spotřebitele, že výrobek je z plastu a jak s ním zacházet ve chvíli, kdy se stane odpadem. Značení nebude vyžadováno u obalů s povrchem menším než deset centimetrů čtverečních. Týkat se bude hygienických vložek, tamponů a jejich aplikátorů, vlhčených ubrousků, tabákových výrobků s filtry či nápojových kelímků. Evropská komise podle Brabce vydá pokyny pro jednotnou podobu značení, dosud se tak ale nestalo.
Výrobci budou také povinni působit na změnu chování uživatelů, snížit spotřeba by se měla u nádob na potraviny či nápojových kelímků. Cíle zatím Evropská komise nestanovila, od roku 2023 budou ale členské státy muset reportovat množství spotřebovaných výrobků.
Zákon dále zavádí povinnost výrobcům finančně se podílet na úklidu odpadů prostřednictvím smluv s obcemi a také podílet se na jejich nákladech na úklid odpadu odloženého mimo určená místa. Pro producenty tabákových výrobků bude povinnost platit od roku 2023, vlhčených ubrousků nebo balonků se to bude týkat o rok později. Už nyní se rozšířená odpovědnost výrobce vztahuje třeba na nádoby na potraviny nebo nápoje do tří litrů, nápojové kelímky či lehké plastové tašky.
Výrobci budou muset od července 2021 také informovat spotřebitele o dostupnosti alternativ a recyklaci výrobků a o tom, jak správně nakládat s odpady. Týkat se to bude nádob na potraviny a nápoje do tří litrů, sáčků a obalů na potraviny k okamžité spotřebě, nápojových kelímků, plastových tašek, vlhčených ubrousků, tabákových výrobků s filtry nebo hygienických vložek a tamponů.
Kontrolovat dodržování povinností daných zákonem by podle návrhu ministerstva měly Česká obchodní inspekce, Státní zemědělská a potravinářská inspekce, krajské hygienické stanice či Česká inspekce životního prostředí.
reklama
Dále čtěte |
Online diskuse
Všechny komentáře (19)
Jan Šimůnek
2.9.2020 18:062. Všechny tyhle šílenosti zaplatí spotřebitelé vyššími cenami kde čeho.
3. Jediné rozumné řešení je odchod z EU.
Lukas B.
2.9.2020 19:38 Reaguje na Jan Šimůneksamozřejmě důsledkem bude, že točené pivo a kofola ve stánku na koupališti bez plastu nebude. nebo bude, ale v plechovce. nebo bude, ale z úplně jinou infrastrukturou a tedy za úplně jinou cenu.
Jan Lhotský
3.9.2020 07:56 Reaguje na Lukas B.Plastové talířky a příbory se dají nahradit bambusovými, což je teda samozřejmě dražší. Na druhou stranu jak často se stravujeme z plastových tácků? I kdyby to mělo být dražší o 20kč, tak si to snad můžeme jednou za čas dovolit, ne? Nebo by se to zase mohlo řešit zálohovaným nádobím.
A brčka snad nepotřebujeme vůbec, ne?
Majka Kletečková
3.9.2020 10:47 Reaguje na Jan LhotskýTo malé nepohodlí, které sníží dosavadní plýtvání plastem, za to stojí.
Já už nějakou dobu nabízená brčka odmítám, protože je na pití nepotřebuji.
Svatá Prostoto
3.9.2020 12:05 Reaguje na Jan LhotskýTen zálohovaný kelímek je z čeho? A pak se s ním děje co? Ten bambuse je dobrý nápad, zajímal by mne cenový rozdíl. Jinak tácky se dají vcelku dobře a tradičně nahradit papírem, stejně tak nějaké misky a podobně. U kelímků by mne zajímalo jak moc velký eko-sajrajt byla ta klasika našeho mládí, papír+něco, ty mi hlavně přišly výrazně příjemnější.
A docela by mne zajímalo o jakém objemu se třeba zrovna u těch brček bavíme a jak je to v proporci s tím, že se jedná o další pakárnu shora.
Majka Kletečková
3.9.2020 14:58 Reaguje na Svatá ProstotoSvatá Prostoto
3.9.2020 15:58 Reaguje na Majka KletečkováJinak aby to nebylo jak kdysi s tou adorací skleněných flašek ... dokud to někdo na ČVUT pořádně nespočítal.
Jan Šimůnek
4.9.2020 19:17 Reaguje na Svatá ProstotoAle to by v Bruselu musel alespoň někdo myslet hlavou.
Jan Lhotský
7.9.2020 11:42 Reaguje na Svatá ProstotoCo se týče cenového rozdílu u plastového a bambusového nádobí. Cena jedné plastové vidličky je cca 10 haléřů. Cena bambusové přibližně koruna. Když vezmu celý set (vidlička, nůž, talíř) a připočtu cca 300% marži obchodníka, jsme na rozdílu třeba 10-15kč. Jasně, že je to znát. Na druhou stranu se z tácků nestravujeme tak často, aby se nás to nějak znatelně dotklo.
Teda beru to podle sebe, někdo to má možná jinak.
Michal Ukropec
2.9.2020 19:30Jan Šimůnek
3.9.2020 07:20 Reaguje naPetr Eliáš
3.9.2020 11:06 Reaguje na Jan ŠimůnekLukáš Kašpárek
3.9.2020 07:19Jan Šimůnek
3.9.2020 07:29 Reaguje na Lukáš KašpárekA životní prostředí, včetně uhlíkové stopy, se zhorší, protože myti nejednorázového náčiní spotřebuje daleko více energie (ohřev vody v myčce a její pohon) než výroba jednorázového plastu. Je také jasné, že mycí prostředky z těch myček skončí v řekách se všemi s tím spojenými negativními dopady. Pochopitelně, tohle, co jsem uvedl, není jediná ekologická zátěž (poškozující především nás, bruselští naše životní prostředí neřeší), která z tohoto opatření plyne.
Lukáš Kašpárek
3.9.2020 11:35 Reaguje na Jan ŠimůnekJan Šimůnek
4.9.2020 09:13 Reaguje na Lukáš KašpárekA dokážete si představit, jaké sajrajty se musí používat na opakovaně používané náčiní, aby se zlikvidovaly odolnější viry (jako jsou třeba viry některých hepatitid)? A jaký bude problém použité roztoky neutralizovat a likvidovat (a to ještě nepočítám náklady, i ekologické, na výrobu jejich složek).
Zato já si dokážu představit, že po pár letech přijdou nějací ekologičtí aktivisté s tím, že by se měla procedura toho mytí a desinfekce v hromadném stravování "zekologizovat", tj. snížit její účinnost. A budou argumentovat přesně tím, čím argumentuji já proti tomu rizikovému zákazu jednorázových plastů.