Myslivci a rybáři navrhují chytat vydry a bobry do pastí. Je to nebezpečné i lidem, varuje ochránkyně přírody Aktualizováno

Podle myslivců by se měly povolit sofistikované pasti, ne středověká železa. Na ilustračním snímku bobr ulovený do pasti v USA.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Gary Bridgman / Flickr

„Chráněné druhy jsou vítaným zpestřením české přírody, ale je nutné s nimi hospodařit stejně jako s ostatními součástmi krajiny, tedy racionálně, nikoli ideologicky,“ píše se v tiskové zprávě vydané Českomoravskou mysliveckou jednotou. Ve společném prohlášení s Českým rybářským svazem a Rybářským sdružením ČR požadují zpřísnit kontrolu nad péčí o tyto živočichy, a u bobra a vydry navrhují dokonce používat smrtící pasti pro jejich lov. „Řešením by v tomto případě bylo plošné stanovení doby lovu, zjednodušení postupu vyřízení povolení lovu na nehonebních pozemcích i umožnění lovu do smrtících pastí,“ uvádí tisková zpráva postup, jakým přistupovat k vydře říční. Pasti by myslivci a rybáři rádi zavedli i u bobra.

Před použitím smrtících pastí důrazně varuje Kateřina Poledníková, ředitelka organizace ALKA Wildlife, zabývající se ochranou volně žijících živočichů. „Železa, neboli čelisťové pasti, jsou nášlapné typy pastí. Kdo do ní šlápne…," naznačuje Poledníková. Pasti se podle ní kladou na břeh či do mělké vody. "Například Conibear pasti jsou extrémně nebezpečné pro svou sílu. Jedná se o neselektivní pasti, které zabijí nebo těžce zraní jakékoliv zvíře o dané velikosti. Nebo i člověka, pokud se do takové pasti dostane," vysvětluje Poledníková.

Vydra říční váží kolem 7–12 kg, bobr evropský 11–30 kg. Podle Poledníkové by tyto pasti byly smrtelně nebezpečné pro celou řadu dalších zvířat, včetně domácích psů všech ras nebo koček. "Co by smrtící past, nalíčená na bobra, udělala malému dítěti, si pak ani netroufám domyslet," říká Poledníková. "Smrtící pasti jsou nebezpečné pro člověka. Ne vlk, bobr či vydra, jak uvádí myslivci a rybáři.“

Na obavy ochránců přírody myslivci reagují prohlášením na webu. "Jako jednu z možností regulace těchto druhů jsme navrhli použití smrtících pastí. V žádném případě ale nemá jít o ´středověké´ chytání za běhy do želez, jak si vymysleli přátelé z Alky. Samozřejmě jsme mysleli pasti, které zvěři nepůsobí utrpení a běžně se dnes používají ve vyspělých zemích s podstatně lépe propracovanou úrovní ochrany přírody," píší myslivci na webu. Podle nich mohou být a jsou některé soudobé druhy pastí tou správnou cestou, protože odstřel vyder a bobrů není vzhledem k jejich způsobu života, charakteru krajiny a množství lidí v ní přítomných jednoduchý.

Zájmová sdružení myslivců a rybářů upozorňují na problém, který v české společnosti bezesporu existuje – vnímání přítomnosti volně žijících živočichů, zvláště pak šelem v krajině. A jejich nárok na prostor a obživu. Myslivci a rybáři chtějí, aby stát jasně řekl, kolik vlků, vyder a bobrů v české krajině chceme, a pokud jich bude více, umožnil jejich stav snížit.

Podle ministerstva životního prostředí jsou zmíněné „smrtící pasti“ v ČR zakázané a podle ministerstva se jedná o zvlášť trýznivý způsob usmrcování zvířat. Co se týče vydry říční, na území se ČR se vyskytuje zhruba 3 000 – 4 000 jedinců. Žije na celém území republiky a populace se zřejmě nebude příliš rozšiřovat, protože jde o teritoriální zvíře, které zkrátka žádnou další vydří rodinu na své území nepustí," uvádí Ondřej Charvát z tiskového odboru MŽP. Podle něho lze výši hospodářských škod způsobených vydrou účinně snížit využitím ochranných opatření, například oplocením sádek nebo rybích líhní a odchoven. "Tato opatření podporuje Operační program Rybářství a doplňkově, pokud nejde o hospodářsky využívané plochy atp., také z Operační program Životní prostředí," říká Charvát.

Na současné míře predace se podle úřadu podepisuje nízká kvalita vodních toků, zejména technické úpravy a nedostatek úkrytů pro ryby nebo míst pro jejich přirozené rozmnožování, a v řadě případů i celkově nepřirozená skladba rybích společenstev. "Největší míra predace ryb je na vodních tocích často v technicky upravených korytech, pod jezy nebo v nezamrzajících úsecích pod přehradami. MŽP proto dlouhodobě podporuje revitalizace vodních toků a z Operačního programu Životní prostředí 2014-20 nabízí podporu až do výše 100 %," dodává Charvát.

Bobra evropského žije v u nás zhruba 5 000 kusů. "Největší nebezpečí představují škody na hrázích rybníků nebo na vodních stavbách. Proto je již dnes možné v oblasti jižních Čech na základě výjimek bobra střílet, což ale myslivci v praxi příliš neprovádějí," upozorňuje Charvát.

"V reakci na prohlášení ČMMJ je nutné také upozornit, že škody v ČR vlkem způsobené na hospodářských zvířatech se pohybují v řádech stovek tisíc korun, ale škody způsobené přemnoženou spárkatou zvěří v lesích a zemědělských kulturách jdou do miliard korun," říká dále Charvát.

Rybáři a myslivci ale zároveň poukazují na to, že stejně tak, jako se mění populace chráněných druhů, je třeba i znovu přehodnocovat, jakou ochranu potřebují. Jako příklad špatně zvládnuté ochrany zmiňují ve své tiskové zprávě příklad kormorána velkého, „který byl také v minulosti neomezeně chráněn, avšak přemnožil se do té míry, že působí mnohamilionové škody a za jeho ulovení je v současné době vyplácena finanční odměna.“

Myslivci a rybáři upozorňují především na hospodářské ztráty. Stát sice vyplácí za škody způsobené chráněnými druhy živočichů náhrady, ty ale nejsou vnímány jako dostatečné. Jenže proti ocenění škod na majetku stojí ocenění přínosů toho, že v republice opět žijí druhy, které jsme v minulosti téměř vyhubili. Jejich hodnota je ale obtížněji měřitelná.

Kolem ochrany vlka, bobra a vydry se vedou spory především mezi ochránci přírody a ekology a právě rybáři a myslivci. Předseda Českomoravské myslivecké jednoty Jiří Janota na tiskové konferenci dokonce vyjádřil podezření, že populace vlků se v ČR rozšiřuje uměle a že vlci jsou záměrně do České republiky připouštěni. Soudí tak i na základě případu krkonošské vlčice, která měla v krvi protilátky proti vzteklině. „Protože jinak není možné, aby nastala takové expanze vlků v rámci celé České republiky,“ míní Janota.

Úspěch návratu ohrožených živočichů jako je vlk, vydra a bobr zpět do české krajiny znamená v přírodě změny, které se nám jako lidem nemusejí líbit. Zároveň se může dít rychlostí, na kterou jako společnost neumíme reagovat. Zájmová sdružení se proto obracejí na stát, aby ochranu ohrožených živočichů obhájil a nastavil, jaké míra jejich podpory je třeba, a jaká opatření pro péči o ně jsou adekvátní.