Na 9 místech v Libereckém kraji vysadil spolek vzácné tisy

Tis červený zase tak vzácný není, protože se jako okrasná dřevina pěstuje v řadě zahrad. Tam ale spíše jako řízkovanec, takže netvoří stromky, ale rozkladité keře. Jinak snahu na návrat této dřeviny do českých lesů oceňuji, protoře v komerčních smrkových monokulturách pro tis červený nebylo místo. Tady se jednalo jenom o kšeft.

Mám na zahradě čtyřmetrové semenáče a jsou to nádherné stromy.
Zatím bez škůdců a chorob. Z přírody jich znám z mnoha míst
a obdivuji jejich vitalitu přežít i ve skalách, větru atd.
Na své kvalitní dříví v minulosti doplatil a po opadnutí
zájmu už nedošlo k cílené obnově. Hlavně si ho nesplést,
jako kdysi dvě dívky z Ostravy s jedlí a navařit si čaj.
Kdysi jsem slyšel, že byl v okolí pastvin likvidován pro
možnost otrav zvířat okusujících jehličí.

Tis červený je řazený mezi jedovaté rostliny,nebezpečný nejen pro děti ale zvěř. Osobně by jsem byl v tomto případě opatrnějším. U ekologických a ochranářských organizací by měl být větší důraz brán na vzdělání a používání .

Ta jedovatost se projeví buď při konzumací nebo při vniknutí do rány na těle. Osobně jsem opakovaně manipuloval s mladým rostlinami i jejich révky holýma rukama, přičemž nikdy jsem ani náznak otravy nezaznamenal. Je ale fakt, že okamžitě po manipulaci jsem si šel ruce pořádně umýt.
Mimochodem, ty červené bobulky, skrývající semeno, jedovaté nejsou, ale to samotné semeno už ano.

Já mám na zahradě 4, opravdu hodně letité a starší než jsem já, a zcela upřímně, až doteď mne při jejich "udržbě" nenapadlo to řešit nějak jinak, než u ostatních rostlin. S výjimkou té svině pichlavé hlohu, kde si tedy člověk musí dávat majzla opravdu fest ... a i tak nějakou tu ránu vždy schytám. Ale kvete krásně, to zase jo.

Každá iniciativa snažící se naši krajinu dostat na lepší úroveň má moje poděkování i úctu.
Nehledí pouze na své osobní zájmy, ale snaží se přinést užitek všem.

Tis byl v nedávné minulosti považován za plevel. Užití pro něj moc nebylo, protože do mýtného věku dorůstá až po stovkách let.
Roztomilé jsou tisové porosty u některých hradů, protože je tam za časů luků a kuší vysázeli jako "strategickou surovinu", a než to vyrostlo, tak luky a kuše nahradily zbraně na střelný prach. Např. u zříceniny hradu Netřeb.

Problematické je, že někteří býložravci nerozpoznávají tis jako jedovatý a jsou schopní se ho nažrat až chcípnou (třeba koně). Podle některých zdrojů jsou přežvýkavci odolnější, tudíž se snad jed zčásti likviduje v bachoru.

Červený míšek (opravdu to není bobule, je to takový kalíšek a semeno je v něm zčásti obnažené) je jedinou nejedovatou částí rostliny (vyzkoušel jsem to, s trochou svírání mezi hýžděmi, ale co by člověk pro své poučení neudělal, že?). Takže to má blbě v jedné z detektivek paní A. Christie, která nechala vraha právě tyhle váčky přidat do marmelády pro svou oběť.

Problém při vysazování tisů je ten, že je tis dvoudomý a samičích rostlin je ze semen normálně výrazně méně než samčích. Proto je vhodné do takovýchto výsadeb, jak jsou popsány v článku, přidat "pro zichr" nějaký řízkováním vytvořený samičí exemplář, jinak můžete v lokalitě vytvořit "čistě pánskou jízdu". Semena dost často roznášejí jednak ptáci, jednak některé druhy mravenců.

Tis je také jediný náš jehličnan, který má spící pupeny. Všechny ostatní jehličnany spolehlivě zahubíte ořezáním všeho zeleného, ale tis je s to vyrazit nové větvičky i z pařezu. Je to jeden z důvodů, proč se tis používá v zahradách na živé ploty, různě záměrně formované keře apod. Má to výhodu i tehdy, pokud je použit jako bonsaj.

S tím oteplováním bych se moc nezalamoval, máme na zahradě na dost teplém stanovišti (Znojmo, jižní svah) velký tis a krásně prosperuje.