Naše obydlí rostou. Dobře pro nás, špatně pro životní prostředí...
Na první pohled to zjevné není: města se živelně rozrůstají a žije v nich stále více lidí. Takže se zdá, že trendem bydlení je spíše větší nahloučení a méně individuálního prostoru. Jenže změna tu je. Za posledních 40 let si průměrný občan v Číně polepšil na rozloze svého obydlí o 30 metrů, a Brit za posledních 15 let o 4 metry čtvereční. Ellsworth-Krebsová tento jev připisuje tzv. druhému demografickému přechodu. Lidé, kteří si to díky zlepšení vlastní ekonomické situace mohou dovolit, mají vyšší nároky na obývaný prostor, pohodlí, soukromí. A byť se jejich nároky s postupem času mění, vyzískaný zastavěný prostor jim už zůstává. Třeba když z velkého rodinného domu vyletí ptáčata do světa (aby založila své vlastní domácnosti) a zůstane dům poloprázdný.
Z práce Ellsworth-Krebsová, která původně měla podobu zvědavého pátrání po tom, kolik metrů čtverečních užitné plochy připadá na hlavu v jednotlivých státech, postupně začalo vycházet několik zásadních poznatků. Ano, s 80 metry čtverečními na osobu mají pro sebe nejvíc místa Australané, zatímco 10 metrů připadá na průměrného obyvatele v Kambodži. Ukázalo se ale také, že na 40 % skandinávských (a 30 % britských) domácností je nyní zabydleno jen jednou osobou. Pro životní prostředí je zase zásadní souvislostí fakt, že zatímco průměrná rozloha domácností po celém světě každoročně narůstá o 3 %, energetická efektivita staveb se ročně zvyšuje jen o 1,3 %.
To znamená, že je tu ještě velká spousta energeticky neefektivních obydlí a staveb, u nichž v průměru přibývá energii konzumujícího objemu prostoru. Což je problém, protože jen spotřeba energií na vytápění je odpovědná za 70 % emisní bilance domácností. Často poloprázdných a možná nepřiměřeně velkých. Ellsworth-Krebsová zmiňuje, že v současnosti propagované úsporné technologie – formy nízkouhlíkového vytápění, spořivé žárovky a tepelná čerpadla – nedokáží tento tlak dlouhodobě ustát.
Řekněme, že v hypotetické domácnosti nedaleké budoucnosti bude připadat 90 metrů čtverečních na jednoho obyvatele. A v takové optimistické domácnosti bude jedno, že se tu topí tepelným čerpadlem a svítí spořivkami: bilance spotřeby tohoto domu bude stejně extrémní, jako u mnohem menšího, staršího a nešetrného obydlí. Ani chytré technologie totiž nedokáží zázraky. „Abychom snížili celkové energetické nároky domácností, musíme začít vytvářet smysluplnou politiku bydlení, raději než zlepšovat technologii energetické efektivity jednotlivých domácností,“ uzavírá to Ellsworth-Krebsová.
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Zákon, který umožní snížit podporu OZE, míří ke schvalování
Stát dá z rozpočtu na podporu obnovitelných zdrojů příští rok opět 8,5 miliardy korun
Repsol pozastavuje projekty zeleného vodíku ve Španělsku, stěžuje si na regulaci
Další články autora |
Radomír Dohnal: Existuje propojení mezinárodního boje proti klimatu s mezinárodním terorismem?
Hřbitovy jsou cenná útočiště živé přírody ve městech, objasňuje studie
Blboun nejapný si zaslouží rehabilitaci. Vyhynulý dronte byl docela svižný ptákOnline diskuse
Všechny komentáře (8)
Richard Vacek
7.4.2020 06:40Jaký to rozdíl oproti zahušťování výstavby a strkání rodin do malých krabic vydávaných za důstojné bydlení.
Jan Šimůnek
7.4.2020 08:20Jarek Schindler
7.4.2020 09:11Velice se mi líbí ,jak jde žonglovat s čísly. Jak spojovat nespojitelné. Jakou má asi vypovídající hodnotu tvrzení že Angličanovi vzrostla plocha bydlení o 4m2 a Číňanovi o 30 m2, když nevíme jaká byla plocha původní nebo jaká je nynější celková plocha.
Co má proboha společného rozloha domácnosti , která narůstá ročně o 3% s energetickou efektivitou staveb s ročním zvýšením jen o 1,3%? Nic. Navíc zvyšování rozlohy domácností dopadá spíš na vrub nových výstaveb a ty se z velké části nyní již realizují jako nízkoenergetické či pasívní. Atd.
Ta velká spousta energeticky neefektivních obydlí a staveb, se plošně většinou nerozšiřují. Nemají totiž v té staré zástavbě většinou kam růst. ( pouze tedy vertikálně a kdo chtěl „vyhnat barák o štok výše, ho již o ten štok dávno vyhnal“). V průměru tedy nepřibývá energii konzumujícího objemu prostoru.
40 % skandinávských (a 30 % britských) domácností je nyní zabydleno jen jednou osobou. Zase chybí doplňující údaje, které by problematiku osvětlily.
Nebude tou smysluplnou politikou bydlení, potom podle autora , spíš snaha dělat z lidí sardinky?.
Radomír Dohnal
7.4.2020 10:34 Reaguje na Jarek SchindlerSvatá Prostoto
7.4.2020 16:41Energeticky neefektivní obydlí někde na severu znamená jednak citelně vyšší náklady, a/nebo citelně větší makačku. Oproti tomu takové obydlí v oblastech, kde je vytápění po většinu roku zbytné, nemusí být nějak zásadní problém. Stejně tak těžko apelovat v tomto směru na někoho, kdo je někde ve slumu rád, že tu střechu nad hlavu vůbec z něčeho zbastlil.
Nehledě na takové vychytávky jako byl styl života, kdy v zimě se obývala jen 1-2 místnosti, které se navíc vytápěly rozdílně, a s příchodem tepla se využíval zbytek stavení. Takto přesně to fungovalo v řadě chalup na vesnicích ještě před pár desítkami let.
Jan Šimůnek
9.4.2020 16:36 Reaguje na Svatá ProstotoProstě snaha o fašistické zglajchšaltování bydlení podle zelených fantasmagorií (a ještě pro různé státy s různými přírodními podmínkami i různými kulturními tradicemi) je naprosto nesmyslná.
