Nezapomínejte na oxid uhličitý, ale teď řešte metan, hlásí NOAA
Metan je druhým největším přispěvatelem ke globálnímu oteplování. Vlastně, jako skleníkový plyn je zhruba osmadvacetkrát lepším chytačem tepla, než oxid uhličitý. V atmosféře jej dokáže zadržet až 100 let.
Důvod, proč ho na seznamu skleníkových plynů nemáme na první příčce, je prostý: nevypouštíme ho v až tak děsivých koncentracích jako oxid uhličitý. A také nemá takovou životnost.
Přesto bychom jej neměli přehlížet. Zvlášť teď, když ho začíná skokově přibývat. Mezi lety 2013 až 2018 se ho do atmosféry dostalo o 50 % více, než v pěti letech předchozích. Proč je metanu víc? To jisté není.
Pozorovaný nárůst nemůžeme plně vysvětlit jen vyšším počtem krav na pastvách nebo biologickým rozkladem vegetace uvnitř severských bobřích hrází. K navýšení koncentrace totiž dochází hlavně nad tropickým pásmem.
Jak říká Euan Nisbet, profesor londýnské univerzity Royal Holloway, „my v zásadě nevíme, proč se tak děje. Skoro se zdá, jako by oteplování klimatu podporovalo další oteplování klimatu.“
Což je trochu problém. „Neočekávaný nárůst metanu totiž dost komplikuje už tak velmi nesnadné plnění závazků Pařížské klimatické dohody,“ poznamenává Nisbet.
Je tu samozřejmě hypotéza, která by podobný jev mohla objasnit. Podobně jako naše těla, která potřebují k maximálnímu výkonu optimální teplotu, to mají zařízené i bakterie a mikrobiální společenstva. A je tedy možné, že oteplení klimatu tropů může akcelerovat i jejich aktivitu, a tím i rozkladnou činnost půdních bakterií v tropech. Zrychlené tempo mikrobiálního rozkladu pak vede k vyššímu uvolňování metanu do atmosféry.
Že aspoň některé části této hypotézy budou pravdivé, dokládá výzkum profesora Granta Allena z univerzity v Manchesteru. „Zhruba od roku 2006 pozorujeme vzestup, akceleraci produkce emisí metanu nad tropickými oblastmi. Předtím jsme takové signály neměli. Lokálně můžeme potvrdit, že jedním ze zdrojů jsou tropické sladkovodní mokřady nad Zambií, ale globálně jsou zdrojem celé tropy.“
Podle Allena je důvod k obavám, protože na rozdíl od oxidu uhličitého nemůžeme tuto mikrobiální aktivitu v tropech nikterak kontrolovat. „Bavíme se tu o součtu důsledků našich různých činností, které působí synergicky. Naše antropogenní emise zvyšují emise přírodní.“
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (19)
Jiří Svoboda
30.5.2019 11:57Jan Šimůnek
31.5.2019 09:44 Reaguje na Jiří SvobodaMiroslav Frank
30.5.2019 12:46Jiří Svoboda
30.5.2019 14:20 Reaguje na Miroslav FrankJan Šimůnek
31.5.2019 09:48 Reaguje na Jiří SvobodaMilan Milan
30.5.2019 19:15Jan Šimůnek
31.5.2019 09:50 Reaguje na Milan MilanTyhle politiky je třeba poslat do ... (kam slunce nesvítí).
Jan Křížek
30.5.2019 20:22Jedna erupce Tambory a je tu znova celoplanetární rok bez léta, jako v roku 1916. Nebo jedna erupce Laki a rok chodíme v plynových maskách proti aerosolu kyseliny sírové, která v roce 1783 od července do září po celé severní polokouli vytvořila nepřetržitou mlhu aerosolu kyseliny sírové, přes kterou se dalo podívat v pravé poledne zpříma do červeného kotouče Slunce. Evidence hřbitovních knih britských, francouzkých, jasně dokládají v některých obcích až třetinu mrtvých na rozleptání plic.
Všechny fyzikální jevy typu blesk, ohřev magmatu, polární záře, Van Allenovy pásy, obnova kyslíku z oxidů a vody, tvorba ozónu, vznik cyklonů je vlastně součástí uzavřeného elektro a elektrochemického chemického obvodu naší planety.
Van Allenovy pásy v hrotech navazují na zemské póly a jsou přímou spojnicí tohoto uzavřeného elektrochemického obvodu.
Pro lepší pochopení popíši celý obvod. Zemi si musíte představit jako dva Peltierovy články otočené teplotvornou stranou k sobě, ale oba termočlánky sestavené netradičně do kruhu nejsou součásti jen samotné planety, ale i Van Allenových pásů zároveň, takže termoelektrický jev, kdy odpor tvoří zemská kůra a při opouštění náboje se planetární póly ochlazují stejně podobně jako v Peltierově článku. To je zjednodušená verze.
Ta složitější je vysvětlení elektrochemické části.
Základem je kyslík a vodík. Vodík z ionosféry je Van Allenovými pásy přitlačen nebo lépe Van Allenovy pásy jsou bodově přiblíženy k planetě a kyslík z planety se sloučí s vodíkem z ionosféry a spolu s vodními parami vytvoří oblačnost. Jednoduchá reakce vytvoří náboj jako v diodě, potažmo kondenzátoru, kdy kyslík je akceptorem a vodík donorem. Vznikne výboj cca 100MW až 1GW, který známe jako blesk. Je známo, že Van Allenovy pásy jsou nositelem významného náboje a mezi Van Allenovými pásy a planetou je potřebné napětí. Prohnutí Van Allenových pásů v místě napětí, je pozorováno jako oblast nízkého tlaku vzduchu.
Náboj z bleskového výboje a četnost blesků v hmotě planety vytváří odpor, jenž je schopen planetu rozpouštět na magma. Když uzavřený obvod, tak náboj dále putuje k pólům planety a při opouštění povrchu planety dochází ke stejnému jevu jako na chladné straně Peltierova článku, tedy ochlazení. Aby to nebylo tak jednoduché, tak tato reakce je vlastně příčinou doplňování kyslíku na planetě, protože se náboj projeví jako ionty vodíku putující do ionosféry z rozložené vody, kdy se atom vody roztrhne na kyslík a vodík a adiabaticky se ochladí místo rozdělení. Uvolněný vodík interaguje s ozónovou vrstvou, kdy zase vodík je donorem a kyslík akceptorem. V podstatě svítící dioda, která se projeví jako Aurora borealis nebo Aurora australis.
Volný kyslík se naváže na slanější vodu a po dně oceánu se přesunuje po planetě, čímž planetu ochlazuje, aby ji magma nepřehřívalo, až se ohřátý kyslík uvolní a rozprostře se po planetě. Pokud se někde nahromadí kyslíku více, může se jevit, že cyklony nasávají vodu při bouři, ale to jen kyslík kvůli bouřlivé reakci zvedá vodu. Mimo vodní plochy vyšší koncentrace kyslíku mohou v rovinatých oblastech rotací Země způsobovat při deštích tornáda.
A teď se dostávám k elektrickým rozvodným sítím. Van Allenovy pásy, také označované jako radiační pásy, kopírují vrstvy geomagnetického pole planety, kdy první vrstva začíná přibližně 400 km vysoko nad naší planetou a končí ve vzdálenosti 1200 km. Každý elektrický obvod vytváří elektromagnetické pole a v rozvodných sítích je každá fáze vedena zvláště. Součtem všech elektromagnetických sil všech rozvodných sítí na planetě lze bezesporu pohnout geomagnetickým polem Země.
Geomagnetické pole planety Země nevzniká geodynamem, jak se někdy uvádí Fe-Ni dynamo, protože tuhle 400 let starou teorii vyvrací jev zvaný Curieho bod, kdy železo přestává být feromagnetické už od 768°C a nikl dokonce od 358°C a je naprosto vyloučeno, aby bylo takto tvořeno geomagnetické pole. Pro hledání strůjce geomagnetického pole je nutno hledat diamagnetickou látku.
Jan Křížek
31.5.2019 17:46 Reaguje naJan Křížek
31.5.2019 18:03 Reaguje naKaždá molekula vody, kapaliny, či plynu se asi dvakrát denně rozpojí na ionty. Pokud Vodík reaguje se solí NaCl uvolní se Sodík a uvolní velké množství elektronů - náboje. Na atomární úrovní to je zanedbatelné, ale oceány jsou rozsáhlé...
Jan Křížek
2.6.2019 02:00 Reaguje naVektorová vyjádření jdou napasovat na cokoliv..
Jdu hlavou proti zdi...
Např. Dvouštěrbinový efekt také dokazuje, že se světlo může odrážet od kuloplochy jiného zroje světla. Pro lepší představu je kruh vyjádřen vlnou, vyjde úžasná rovnice, která ukáže tu zapeklitost vyjádření vlny. Pak Rudi Mandl požádá Ensteina o výpočet ohybu světla vivem gravitace, jenže výsledek je nepatrný.
To co je ale dnes nazýváno gravitační čočkou, je odraz světla tělesa, které je v zákrytu, od kuloplochy světla tělesa, které je v popředí. Taková hodně velká Fresnelova čočka, odrážející i rádiové vlny. Hledání tmavých těles pomocí 'gravitačních čoček' pak nemůže zákonitě přinášet kladné výsledky.
Napadlo Vás někdy, jak se vlastně do oběhu na naší planetě vrací kyslík do oběhu? Amazonské pralesy co přes den vyrobí, přes noc kompletně spotřebují.
Pokud moji studii, která Vás tak rozesmála, napasujete na Saturn, pak vám dojde, jak je Enceladus ze severní strany bombardovám molekulami vody a náboj radiačního pásu tyto molekuly přesunuje j jihu Enceladu, kde jsou vlivem pohybu náboje v radiačních pásech molekuly vody strhávány do prstenců Saturnu. Pokud mám pravdu, pak na Saturnu je voda...
Zřejmě budeme mí vždy rozdílný náhled na svět...