Od lodní přepravy dalších 10 let snižování emisí nečekejme
Přesněji řečeno, na jednání Mezinárodní námořní organizace bylo dojednáno krátkodobé snížení emisí ve formě velmi lišáckého dodatku. S platností od příštího roku bylo přislíbeno jednoprocentní zlepšení z každoročního podílu znečištění v následující dekádě, bez dalších omezení souvisejících například s frekvencí přepravy či s růstem lodních flotil. Základ pro výpočet je tedy pohyblivý, procento změny konstantní. Což ale podle nastavených trendů růstu může znamenat, že přislíbené jednoprocentní zlepšení vlastně může v roce 2030 znamenat o 14 % více emisí vyprodukovaných lodní přepravou než letos. A to pochopitelně vyvolává kritiku.
Hodí se zmínit, že v současnosti plavidla mezinárodní lodní přepravy, registrovaná v IMO, vyprodukují kolem 940 milionů tun CO2 ročně. Takže poznámky kritiků, že jednoprocentní změna z tohoto úhrnu je čistě kosmetickou záležitostí a nikoliv reálnou změnou, je na místě. Zrovna tak se sluší doplnit, že jiné sektory přepravy osob a zboží ve světě se pro následující dekádu zavázaly snížit své emise až o 40 %. Což znovu, ve srovnání s jednoprocentním snížením, neobstojí. Pokud vyjdeme z predikcí, může se tato tichá tolerance emisí mezinárodní lodní přepravy přetavit až do podoby, kdy v roce 2050 bude zastávat 10 % veškerých globálních emisí.
Kdybychom mezinárodní lodní přepravu počítali jako samostatný komplexní subjekt, samostatný stát, mohli bychom jí zařadit do žebříčku globálních znečišťovatelů hned na šesté místo. Tedy za Japonsko a před Německo. Jenže Japonci i Němci snahu snížit své národní emise projevují, což se o mezinárodní lodní přepravě říct nedá. Ta je vůči změnám, zdá se, imunní. Kritici upozorňují, že takový postup je zcela nekonzistentní se snahou světa o naplnění Pařížské dohody a ochranou klimatu. Překvapivé to ale může přijít jen těm, kteří počínání IMO sledují teprve krátce.
Protože už v roce 2018 se v rámci této organizace členské země dohodly na přijetí počáteční strategie k omezení skleníkových plynů, jež spočívala ve stanovení maximálních a nejvyšších možných emisí. Což obnášelo, že si každá země mohla nezávisle zvolit individuální emisní strop podle vlastních představ, většinou přiměřeně nadsazený očekáváním. Navíc tato strategie nebyla závazná, a tak tento systém dobrovolné regulace své ovoce zatím nepřekvapivě nepřinesl.
Aktuální jednoprocentní návrh rázně odmítly jen tři země: Marshallovy ostrovy, Tuvalu a Šalamounské ostrovy. Většinou se zdůvodněním, že takový dodatek nemohou přijmout, protože je v přímém rozporu s jejich vlastní klimatickou strategií. Členské státy Evropské unie podle deníku Independent přijaly onen dodatek s kosmetickým efektem na světové klima bez poznámek.
reklama
Dále čtěte |
Děti Země se odvolaly proti povolení výstavby nového přístaviště v Kroměříži
Povodí Vltavy dokončilo obnovu velína u komory v Hoříně, poškodil jej požár
Přístaviště v Malých Žernosekách na Litoměřicku možná bude, vznikne nový projekt
Další články autora |
Na pohlaví záleží možná víc, než by se zdálo. Hlavně při pozorování ptáků
Katastrofa za dveřmi. Medikány jsou hurikány, které přicházejí ze Středozemního moře
Zpráva, která vám udělá dobře. Ptáci masturbují, a je to naprosto v pořádkuOnline diskuse
Všechny komentáře (3)
Radim Polášek
4.12.2020 04:55Když Green Deal a jiné podobné zelené nesmysly v zemích, kde se je povedlo prosadit, vrhnou obyvatelstvo technicky i ekonomicky defakto o větší desítky let let zpátky, tak jediná možnost, jak bezprostředně tento pád zakrýt a efektem žáby v pomalu ohřívané vodě lidi na budoucí nedostatek navyknout, je dovézt chybějící zboží a produkty zámořskou dopravou odjinud.
Proto musí zámořská doprava fungovat ještě dlouho po tom, co jiná průmyslová odvětví v postižených zemích v podstatě úplně odumřou.
