Odpady na plážích jsou jiné než odpady na mořském dně. Vadí to? Vadí
Začít můžeme třeba u cigaretových nedopalků. Narazíte na ně skoro všude a jen minimum míst je ušetřeno jejich výskytu. Pláže bohužel výjimkou nejsou a některá místa na pobřeží připomínají spíše přeplněný popelník. „Na mořském dně je ale, na rozdíl od souše, uvidíte jen velmi zřídka,“ zmiňuje jako příklad Lauren Roman, výzkumník CSIRO a vedoucí autor analytické studie, která dělá pořádek v nepořádku.
Proč? „V jednoduchosti se to dá popsat tak, že některé konkrétní druhy odpadu se spíše potopí a jiné spíše plavou. A ty plovoucí se pak většinou vrací zpátky na břeh.“ CSIRO, tedy Organizace vědeckého a průmyslového výzkumu Commonwealthu využila dvou rozsáhlých databází o složení a výskytu odpadů z neziskovek Project AWARE a Ocean Conservancy, aby se dobrala příčin nepoměru mezi tím, jaký odpad vidíme a který zůstává našim zrakům skryt pod hladinou.
Špatné, horší, nejhorší
„Typicky pak třeba fragmenty plastů, sklo, plechovky, dominující mořskému dnu,“ říká George Leonard, spoluautor studie. „Zmatek v tom pak dělají plastové sáčky a rybářské sítě, které nacházíme ve srovnatelném množství na dně i na plážích.“ Každý odpad je ve své podstatě špatný, ale některý je přeci jen horší. „Zrovna ty všudypřítomné plastové sáčky a poztrácené rybářské vybavení (potrhané sítě a vlasce) určitě náleží do top pětky nejvražednějších odpadů pro mořské živočichy,“ dodává Leonard.
A teď to zásadní: „K tomu, abychom mohli efektivně vést nějaký management ochrany oceánů a efektivního odpadového hospodářství, potřebujeme znát jak odpady na dně, tak i ty na plážích. Protože odpady nalezené na plážích jen málo vypovídají o tom, co je na dně a naopak.“
Co oči nevidí, srdce nebolí
Co se válí na pobřeží? Nejčastěji cigaretové nedopalky, obaly od potravin, plastové láhve od nápojů, uzávěry od PET lahví, polystyren a plastové sáčky. A na dně? Rybářské vlasce, úlomky plastů, kovové plechovky, skleněné láhve, lana a stavební odpad. „Z desítky nejčetnějších typů odpadů v obou prostředích je sedm z nich částečně nebo zcela vyrobeno z plastů a pět z nich je přímo spjato s potravinářským průmyslem,“ shrnuje to Roman.
Analýza složení odpadů na dně oceánů a plážích pak nutí k hlubšímu zamyšlení. Jak jinak než třeba nad plastovými brčky, které zatím úspěšně zakazujeme. Přitom z 8,5 miliard kusů brček, hyzdících mořské pláže, se jen 1 % (tedy 20 tun z 9 milionů tun plastových odpadů směřujících do oceánů) skutečně dostane do vodního prostředí a skončí na mořském dně.
Progresivní zákaz brček, tento ústupek životnímu prostředí, vynucený environmentálním aktivismem, tedy zjevně vyšel globální potravinářský průmysl dost lacino. Protože řádově vyšší objemy potravinových obalů a lahví od nápojů výrazněji a mnohem vážněji dál ohrožují mořské živočichy.
Podobně by se pak nemělo řešení znečištění oceánů omezit jen na otázku plastů, ale také na další odpady. Které působí srovnatelné škody, jen nejdou vidět na plážích, a proto nás nenutí k akci. Čištění pláží je v této perspektivě nepochybně užitečné a chvályhodné, ale není to totéž, jako čištění oceánů.
reklama