Plastů se vyrobilo méně, odpadů neubylo. S recyklací totiž zápasíme

Pandemie koronaviru přiměla svět částečně změnit pohled na jednorázové plasty a jejich případnou škodlivost či prospěšnost pro životní prostředí. A také znovu poukázala na to, kde při nakládání s nimi vytrvale děláme chybu. Píše o tom žurnál Forbes.

Globální poptávka po určitých typech plastů a produktech z nich výrazně narostla. Například polymery polypropylenu, ze kterého se vyrábí respirátory N-95, krabičky na jídlo nebo ochranné oděvy teď patří mezi velmi žádané a nebývalého nárůstu popularity se dočkala i voda balená v PET lahvích (z PET a PPE se vyrábí i štíty masek).

I tak kvůli propadům v dodávkách surovin, odstávkách výrobních linek továren a propadu odbytu bylo v posledních týdnech v hrubém součtu dohromady vyprodukováno méně plastů, než by jinak činil očekávaný průměr. Plastů je tedy na světě momentálně o něco méně, ale to neznamená, že by bylo méně i plastových odpadů. Jak to? Rachel A. Meidlová, environmentální expertka texaské Rice university, vidí hlavní příčinu ve výrazném poklesu zájmu o třídění a recyklaci plastových odpadů.

Ve Státech byla omezena a zrušena činnost desítek společností svážejících tříděný odpad, obchodní řetězce a supermarkety dočasně odbouraly dodatečné třídění a četné přepravní společnosti teď rozpustily zavedené programy dotřiďování. Jednak proto, že kvůli karanténním podmínkám na to nejsou lidi a také kvůli možným hygienickým rizikům.

Na třídění odpadů také rezignovali obyvatelé, byť právě teď jejich domácnosti produkují plastový odpad ve zvýšené míře.

„Důsledkem pandemie bylo rozsáhlé rušení celostátních, regionálních a korporátních zákazů užívání jednorázových plastů, stimulované obavami o zdravotní bezpečnost a hrozbu přenosu viru,“ říká Meidlová. „V praxi to ale také ukazuje na to, jaké důsledky mají nepromyšlené zákazy bez systematické a strategické rozvahy, ignorující celospolečenské souvislosti.“

Tvrdí, že plasty, včetně těch jednorázových, nejsou ve své podstatě špatné. Byť jsou tak prezentovány. Ostatně, pandemie teď prokázala jejich mimořádnou využitelnost. To, co je špatné, je nastavení recyklace. Která momentálně není ekonomická ani udržitelná. „Pokud chceme bojovat s plasty, nepotřebujeme zákazy zacílené na konkrétní produkty (sáčky, vatové tyčinky, brčka), ale celosystémovou změnu v recyklačních schématech.“

Co by se dalo udělat lépe? Sektor recyklace je z celého amerického dopadového hospodářství finančně hrubě podceněnou Popelkou. Lidé si tu uvykli, že se o jejich odpady netříděné i tříděné odpady postará nějaká soukromá firma. Nad regionálním svozem odpadů a jeho zpracováním téměř neexistuje federální kontrola. A legislativa vztažená ke zpracování odpadů je děravá jako cedník, plná komplikujících výjimek.

Konkrétně třeba teď, v případě plastů využívaných ve zdravotnictví, jsou tyto automaticky považovány za biologicky závadné a předurčené ke spálení. Přitom jen 15 % z jejich celkového objemu je skutečně rizikových a spáleno je také 25 % zcela čistých a nevyužitých plastových produktů. Protože si pobyly v nemocnici, a tak automaticky spadají do kolonky odpadu závadného. Podle Meidlové odhalila pandemie řadu takových „nepružností a nedostatků“ v jinak dynamickém systému. Plasty podle ní nejsou hodné zákazu, kritickým problémům s nimi dává vzniknout až ochromená recyklace, která není vhodně vedena, směrována, motivována a kontrolována.

---

reklama

---