Pod ledem Antarktidy se skrývají obří fjordy
A objevili mimo jiné i obří fjordy, tedy ledovci modelované systémy. To podle studie, jejíž závěry byly publikovány v posledním čísle časopisu Nature, poskytuje cenný pohled na minulost zalednění Antarktidy v uplynulých milionech let. A tedy i sadu dat, které mohou být užitečná při hledání odpovědi na otázku, co planetu čeká v příští desítkách let v důsledku tajících ledů v Arktidě a Antarktidě.
„O tom, jak to tam vypadá pod vrstvami ledu, jsme nevěděli skoro nic. Nyní jsme tento závoj odhalili,“ říká Duncan Young, vědec z Texaské univerzity a hlavní autor studie.
Kilometry a kilometry ledu...
Podle vědců jde opravdu o poměrně záhadnou oblast, v níž především v období před 34 až 14 miliony let poměrně velmi rychle a zásadně měnila tloušťka ledového pokryvu, což souviselo i s kolísáním hladiny oceánů až o téměř 70 metrů. Od té doby jsou změny mnohem méně výrazné.
Nová podrobná mapa zobrazuje rozsáhlá „ledovcová údolí“ napříč horskými masívy v místech, kde kdysi ledový pokryv končil – a tato území se nyní nacházejí až stovky kilometrů od stávající hranice zalednění.
Dna těchto fjordů leží i ve více než kilometrové hloubce pod úrovní hladiny okolního moře. Vědci předpokládají, že se do nich může trhlinami v ledu nějak dostávat mořská voda, což v některých oblastech přispívá k praskání ledového pokryvu a případně odlamování ker.
Nová data o podobně ledových pokryvů mohou podle něj být užitečná pro modelování budoucnosti, ač nikdo nečeká, že by příštích sto let mohlo přinést tak dramatické výkyvy. Opakuje však, že i relativně malá změna v tomto mohutném ledovém pokryvu může mít opravdu zásadní vliv na hladiny moří.
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Vědci v Antarktidě vyvrtali ledové jádro staré zřejmě 1,2 milionu let
Do Antarktidy odjela první část vědecké expedice Masarykovy univerzity
Masarykova univerzita do Antarktidy vyšle dvě výpravy, celkem 22 lidíOnline diskuse
Kolisani hladiny okeanu - 6. 6. 2011 - CSNaša rozlišovacia schopnosť minulých zmien smerom dozadu klesá. Preto rozlišujeme nejaký menší výkyv v pomerne nedávnej minulosti, ale podobne veľký výkyv v minulosti o rád staršej nám "splynie s pozadím", takže o ňom nemusíme vedieť. Je to spôsobené aj tým, že počet nezávislých výskumných metód ako aj ich individuálna presnosť klesá smerom do minulosti. Prirovnal by som to k nárastu absolútnej chyby znalostí astronómov/kozmológov ohľadne vzdialenosti vesmírnych objektov, alebo podľa Shannonovho princípu k poklesu vzorkovacej frekvencie a k zanikaniu užitočnej informácie v šume.Takže tých oscilácií kľudne mohlo byť viac, ale niektoré menšie čo do amplitúdy a doby trvania sa nám "zliali dokopy" alebo "zanikli na šume pozadia". Stopy tých nedávnych ešte nestihli zaniknúť, stopy tých starších mohli byť prekryté mladšími, takže o nich nevieme nič povedať, len toľko že môžeme predpokladať/špekulovať na základe tzv. aktualizačného princípu, že existovali. Podobne je to v archeológii, akákoľvek periodizácia dejín nejakého regiónu/územia sa smerom k súčasnosti zahusťuje, ale tam je to spôsobené nielen našou lepšou znalosťou nedávnych udalostí, ale aj objektívne rýchlejším spoločenským vývojom, takže to nie je celkom analogické prirovnanie. |
